Rádio Vaticana

Manifestace nedorozumění

17.9.2006

Benedikt XVI. ve své přednášce nabízí islámu dialog

Kde jsou ty časy, kdy bylo možné diskutovat s islámským učencem tak jako byzantský císař Manuel II. ve 14. století?
Na místě je i otázka, zda vzedmutá vlna diplomatických i pouličních protestů proti papeži v souvislosti s jeho univerzitní přednáškou v Řeznu je opravdu způsobena náboženským cítěním.

Dnešní doba je věkem komunikací, ale někdy technické možnosti sdělovacích prostředků jakoby přehlušují možnost reflexe. Média mají obrovský vliv, takže diskutované téma někdy nenápadně obmění a posunou do kontextu zcela odlišného než ten původní. Pocit zodpovědnosti některých pracovníků médií také není vždycky na potřebné výši. A přidá-li se k tomu ještě sklon ke zjednodušování a povrchnosti, který je vlastní sdělovacím prostředkům jako takovým, může to snadno způsobit takové situace, jakou je ta aktuální.

A zdaleka se to netýká jen médií arabských, ale hlavně západních, z nichž pak čerpá informace i islámský svět. Právě tam se zpočátku ve velice chladných reakcích na papežův projev vinou špatného překladu z angličtiny objevilo, že papež měl ?technologickou? přednášku namísto teologickou. A reakce muslimských představitelů, jako ta první od tureckého velkého mufftiho Ali Bardakoglu je založena ? podle jeho vlastních slov ? ?na zprávách tureckého tisku a nikoli na četbě papežovy přednášky?. Největší turecký deník Hurriyet totiž napsal, že ?podle papeže je islámský džihád proti Boží přirozenosti...?

Nazlobené reakce islámských představitelů usídlených v Evropě, založené všechny na téže nevědomosti, svědčí o tom, že v pozadí celého humbuku stojí právě fundamentalisté, tedy islámská ideologie, a nikoli islám. Reakce v podobě ze zahraničí organizovaných manifestací v islámském světě a násilné výhrůžky jsou toho jasným dokladem.

Ve skutečnosti Benedikt XVI. ve své přednášce nabízí islámu dialog. Apeluje na rozumové myšlení, které se shoduje s Boží přirozeností a které se staví proti násilí, ať už přichází odkudkoliv. To bylo jádro přednášky postavené právě na citacích byzantského císaře Manuela II. ?násilí se protiví rozumu? a ?kdo nejedná rozumně jedná proti Boží přirozenosti?.

Když syrští a arabští křesťané přeložili v devátém století do arabštiny řecké filosofy Platóna, Aristotela a jiné, nastoupil obrovský intelektuální rozkvět islámu, které přinesl myslitele jako byli Averroes, Avicena a mnozí další. S nimi diskutovala středověká, křesťanská i židovská scholastika a mezi ně patřil zřejmě i onen perský učenec, s nímž vedl disputaci Manuel II. Ty doby jsou však už dávno pryč.

Z některých komentářů západních médií jako z nedělního vydání italského deníku La Repubblica plyne, že ono osvícenské sebeomezení rozumu, pranýřované v papežově přednášce, dosud vyznávají i někteří západní glosátoři, kteří chtějí učit papeže toleranci. Konec konců přiživit se na kritice katolické církve, nejlépe v osobě papeže, je pro některé kruhy stále vítané.

Zpřístupnit rozumu znovu celý jeho akční radius, jak to navrhuje Benedikt XVI., překonat rozum, který omezuje sebe sama, a otevřít se celé jeho šíři, kam patří právě otázky náboženské, to je přesně to, co chtěl říci a řekl papež.

Petrovo poslání posilovat víru křesťanů tak jeho nástupce Benedikt XVI. plní právě v kontextu poctivého i uctivého dialogu. A dialog nadále zůstává prioritou církve, jak řekl včera i nově jmenovaný sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy, arcibiskup Dominik Mambert. Ten je původem z Maroka a působil jako nuncius v Sudánu, Eritrei a před tím v dalších pěti arabských státech.

Politické hry na spojenectví některých západních kruhů, které také nechybějí a snaží se využívat takovýchto mediálních příležitostí k navýšení vlastního kapitálu na principu přihlášení se ke společnému nepříteli, určitě nejsou příkladem dialogu, který by lidi sbližoval a byl jim ku prospěchu. A už vůbec nejsou takovéto politické i pouliční manifestace nedorozumění zapříčiněny hlásáním křesťanské víry v její plné pravdě. Spíše jen velice dobře zviditelňují onen úhelný kámen víry, který je pro jedny pohoršením a pro druhé hloupostí, ale který přináší spásu všem.

Milan Glaser