Eugenio Zolli

10.11.2006 

Promluva otce kardinála Tomáše Špidlíka k 32. neděli v mezidobí

?Konvertita je jako někdo, kdo byl zázračně uzdraven. Není podmětem, ale předmětem divu. Nemá se říkat, že se někdo obrátil, jako kdyby šlo o jeho osobní iniciativu. O zázračně uzdraveném neříkáme, že se uzdravil, ale že byl uzdraven. Tak je tomu i v případě konvertity.?
Tato slova napsal profesor Eugenio Zolli, dříve hlavní rabín v Římě, který dne 13. února 1945 přijal křest a stal se katolíkem. Jeho případ tehdy vzbudil velký ohlas na celém světě.

P. Paolo Dezza, tehdy profesor a rektor Gregoriánské papežské university, si na něj vzpomíná. Píše: ?K našemu prvnímu setkání došlo 15. srpna 1944, když mě přišel navštívit do kanceláře na Gregoriáně. Už dřív jsem tu měl jiné návštěvníky židy. Ohroženi protisemitskými zákony fašistické vlády pod vlivem nacistů, často hledali u církve pomoc a ochranu, zvláště po 8. září 1943, kdy padl Řím pod německou správu. Ale 4. června 1944 spojenci vstoupili do Říma a židé už mohli dýchat svobodně. Motiv, který přivedl profesora Zolliho do mé pracovny byl daleko vyšší a vznešenější. Je pravda, že ho nacisté připravili o všechno, ale nepřišel ke mně, aby žádal hmotnou pomoc. Přišel, aby se mi svěřil se svým úmyslem stát se křesťanem. Řekl mi: ?Otče, má žádost o křest není do ut des, něco za něco. Prosím o křestní vodu, o nic jiného. Jsem chudý, nacisté mi vzali všecko. Ale na tom nezáleží, budu žít chudě, zemřu chudě, důvěřuji v Prozřetelnost?.

Eugenio Zolli byl polského původu. Jeho rodné jméno bylo Israel Zoller. Matka byla z rodiny, ve které byli víc než čtyři století rabíni. Z duše si přála, aby se jeden z jejích pěti synů stal rabínem.

Mladý Israel studoval na universitě ve Vídni, pak ve Florencii, získal doktorát z filosofie a současně studoval na rabínské koleji. Roku 1911 byl jmenován místo-rabínem v Terstu, který tehdy ještě patřil k Rakousku. Zůstal tam, i když město připadlo Itálii, stal se italským občanem. Fašistické zákony ho přinutily změnit jméno Zoller na Zolli. Stal se profesorem hebrejské literatury v Padově. Ale pak, pod vlivem Hitlera, začal i v Itálii antisemitismus a musel katedru opustit. Roku 1940, tedy v nejtěžší době, se stal hlavním rabínem v Římě. Roku 1943 německý plukovník Kappler mu nařídil, že musí sehnat do 24 hodin 50 kilogramů zlata, nebo jinak budou všichni židé deportováni. Sehnal 35, scházelo mu 15 a žádal o ně ve Vatikánu. Byly mu slíbeny, ale nebylo jich zapotřebí, protože je přinesly narychlo zorganizované sbírky v římských katolických kostelech. 50 kilo zlata bylo sice sehnáno, ale přesto v noci z 15. na 16. října bylo deportováno 2000 židů. Zolliho schovali dva křesťanští snoubenci.

Po příchodu spojenců slavil Zolli v synagoze slavnou ceremonii, vysílanou do celého světa, při níž děkoval veřejně Piu XII. za všecku pomoc, za skrývání a ochranu židů, kteří unikli deportaci a pak přišel úředně mu poděkovat. Pak podal demisi z úřadu hlavního rabína. Nikdo netušil proč. Křest, 13. února 1945, byl docela soukromý. Přijal jméno Evžen, z úcty k Piu XII., který byl Evžen Pacelli. Když se vrátil domů, zástupce amerického tisku ho volal telefonem: ?Říká se, že jste byl dnes pokřtěn. Není-li to pravda, rychle to popřete, jinak to bude zítra ve všech novinách.? Tak se zpráva dostala druhého dne skutečně do všech novin. Zolli byl pak až do smrti, 2. března 1956, profesorem hebrejštiny a Písma na Gregoriánské universitě.

Na první pohled se zdá, jakoby motivem Zolliho konverse byla vděčnost za záchranu života v nejtěžších okamžicích života. Ale to byly jen docela vnější okolnosti. Jeho obrácení ke Kristu zrálo pozvolna a už dávno. Vypravuje sám, že už jako chlapec přišel na návštěvu do bytu svého křesťanského kamaráda a uviděl tam kříž. Začaly se mu v hlavě rojit otázky: ?Kdo je ten ukřižovaný člověk?? Řekli mu, že je to Ježíš Kristus. Hned na to ho napadlo: ?Byl Ježíš zločinec? Jsou zločinci všichni ti, kteří byli ukřižováni?? Neodvažoval se na to nikoho ptát. Později četl Izaiáše o služebníku Jahvově, který má být vydán na smrt za naše hříchy. Hned ho přitom napadlo: ?Není to snad Ježíš Kristus??

Pochopitelně nestačily tyto pouhé nápady k tomu, aby změnil svou víru. Zolli mezitím čítával stále a stále Starý zákon. Ale pak zkusil i křesťanské evangelium, jen tak na zkoušku, pro porovnání. A právě toto porovnání ho přesvědčilo o tom, že obojí patří k sobě. Píše: ?Je to stejné světlo, které vyzařuje z proroka Amose, stává se intenzivnější v nádherných předpovědích Izaiáše a končí velkou září evangelia.?

Později překvapovaly jeho znalosti evangelia. Katoličtí exegeti se divili, jak nečekaně odkrývá souvislosti s jinými texty Písma. Jemu totiž bylo jasné, z čeho Ježíš vyrůstal: z víry starých Židů, kteří cítili Boha blízko ve všech okamžicích života. Tak i Zolli říkával: ?Když čtu, modlím se.? Když býval ráno na mši svaté P. Dezzy na Gregoriáně, ten ho pak brával na snídani, ale musíval obyčejně na něj čekat. Zolli říkával: ?V kapli je tak dobře být s Bohem, že bych odtud nikdy nechtěl odejít.? Nikdy nezapíral svou židovskou tradici. Byl si vědom, že je svatá a že vede ke Kristu, ale musí Bůh dát dar víry. Jednoho dne řekl velmi důrazně: ?Vy, kteří jste se jako křesťané narodili, nedovedete ocenit, jaké je to štěstí mít od dětství milost víry v Krista. Já, který jsem došel k prahům víry, po tápání mnoha let, dovedu ocenit velikost daru víry a cítím všecku radost z toho, že jsem křesťan.?

Tomáš Špidlík

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.