11.8.2006
4. den
Hlásím se z Terradilos de los Templarios ? jak slyšíte už z názvu, naše dnešní vesnička měla co do činění s Templáři. Těží z toho i penzion, ve kterém bydlíme. Nese totiž jméno posledního velmistra tohoto rytířského řádu, Jacquese de Molay, upáleného na začátku14. stol., poněvadž francouzskému králi se zachtělo majetku těchto strážců poutnických cest. Templáři nebděli jen nad bezpečností poutníků. Zavedli mimo jiné také předchůdce dnešních šeků, takže poutníci nemuseli cestovat obtíženi měšci s penězi.
Vraťme se ale ještě do Carrión de los Condes, města, ze kterého jsme dnes ráno vycházeli. Nejméně 3 důležité románské kostely dosud svědčí o jeho velké historii. Už v 11. století hrabě Gomez Diaz postavil klášter nad relikviemi Cordobského mučedníka sv. Zoila. Ve 12. stol. přešel pod patronát clunyjských benediktinů. Klášter nyní funguje jako luxusní hotel, ale kostel a jeho překrásný renesanční dvůr může navštívit každý, včetně poutníků, kteří našli útulek v zeleném údolíčku Rio Carrión, ve stanech kousek od San Zoilo.
Křížovou chodbu vyzdobil ve 30. letech 16 stol. Juan de Badajoz. Vysuté svorníky a konsoly zdobí desítky hlav ? počínaje apoštoly, přes starozákonní proroky, svaté krále a královny, po světce benediktinského řádu ? a smrťáky, jako připomínka mnoha bezejmenných předků i trvalé ?memento mori?.
Skvostem románské architektury byl také kostel sv. Jakuba v Carrión ? zničený Napoleonem a dnes restaurovaný jako muzeum. Přežilo jen západní průčelí z 12. stol. Uprostřed nad portálem Kristus na trůnu v mandorle a, s knihou v ruce obklopený symboly evangelistů, připomíná, že jednou přijde den soudní. Po stranách ho doprovází apoštolové a archivolty hlavního vstupu ukazují nejrůznější lidské činnosti ? řemesla, hry i vojenské šarvátky.
A na konec jsem si nechala Santa Maria del Camino, kostel P. Marie hned na začátku města, i ten románský z 12. stol. P. Maria je v něm uctívána nejen jako ochránkyně města, ale také jako vysvoboditelka města, díky které Carrión nemusel odvádět hanebnou daň ? 100 panen, uloženou křesťanskému Španělsku králem Mauregatem. V tomhle kostele jsme se také včera večer sešli na poutní mši. Když nás sympatický kněz, mluvící španělsky, rychle a úsečně jakoby vydával vojenské rozkazy, pozval do sakristie, tak jsme se tam skoro nevešli.
Z kláštera sv. Kláry, která má dnes svátek, jak nám došlo až během cesty, jsme vyrazili za úsvitu. Pokračujeme v pouti zemí polí ? Tierra de Campos. Čekal nás velmi dlouhý úsek po staré římské cestě vybudované za Trajána mezi Burgosem a Astorgou. Kamenitá cesta rozděluje krajinu jako nekonečná přímka a jenom osamocené stromy pomáhají odhadnout vzdálenosti. O slovo se hlásí také nejrůznější části těla, o kterých člověk dřív ani nevěděl. Jenom batoh na zádech dnes podivně zlehkl, asi už začíná srůstat s figurou poutníka ? a to je dobře. Pokušení postěžovat si ovšem zcela utlumil až šedivý muž, se kterým jsme dneska obědvali: Vyšel ze své rodné vísky v Belgii 25. května a má tedy za sebou víc než 2000 km. A když dodal, že touhle cestou prošlo z jeho vesničky o nějakých dvou set číslech už přes 10 lidí, opravdu nám došly argumenty.
Ještě jednou zdravím z malé vesničky od Templářů a od stavení z vepřovic uprostřed vyprahlých polí. Naslyšenou zítra.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.