Právní pozitivizmus odnímá manželství jeho heterosexuální povahu

27.1.2007 

V Klementinském sále apoštolského paláce se dnes Benedikt XVI. setkal se členy Apoštolského tribunálu Římské roty, tedy vatikánského církevní soudu, který se zaobírá církevním manželským právem a funguje také jako odvolací soud diecézních církevních soudů. V čele tribunálu stojí děkan, kterým je biskup Antoni Stankiewicz, který ve své úvodní promluvě zmínil, že tribunál se v současné době věnuje necelým 1 200 soudních procesů, z nichž 687 jich je z Evropy, 413 z Ameriky, 64 z Asie, 12 z Afriky a 5 z Austrálie a Nového Zélandu. Benedikt XVI. se ve své promluvě věnoval právním důsledkům věroučné pravdy o manželství:

?V kulturním kontextu, poznamenaném relativismem a právním pozitivizmem, které pokládají manželství za pouhou sociální formalizaci citových vazeb, výraz ?pravdivost manželství? ztrácí svůj existenciální význam. V důsledku toho se tak manželství nejen stává nahodilostí, kterou se mohou vyznačovat lidské city, ale je přímo prezentováno jako zákonná nadstavba, jež je vydána libovolné manipulaci lidské vůle, a dokonce jej zbavuje jeho heterosexuální povahy.?

?Tato krize významu manželství je patrná i ve způsobu myšlení mnohých věřících. Praktické účinky toho, co jsem označil za ?hermeneutiku diskontinuity a zlomu? ve vztahu k učení 2. vatikánského koncilu (srv. Promluva k římské kurii, 22. prosince 2005), jsou patrné zvláště citelně v oblasti manželství a rodiny. Některým se totiž zdá, že koncilní nauka o manželství, zejména popis této instituce slovy ?intima communitas vitae amoris - důvěrné společenství života a manželské lásky? (Gaudium et spes, 48), musí vést k popření existence nerozlučného manželského svazku jakoby pojednávala o pouhém ?ideálu?, k němuž se ?normální křesťané? nemohou ?zavázat?. V určitých církevních kruzích se proto rozšířilo přesvědčení, podle něhož pastorační dobro osob v situaci neregulérních manželství vyžaduje určitý druh kanonické regulace nezávislé na platnosti či nulitě jejich manželství, tj. nezávisle na ?pravdě? jejich osobní situace. Cesta k prohlášení manželské nulity je považována za právní nástroj k dosažení tohoto cíle podle logiky, v níž se právo stává formalizací subjektivních nároků. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Koncil skutečně popisuje manželství jako intima communitas vitae et amoris, ale takovéto společenství určuje tradice Církve souhrnem principů božského práva, které stanoví jeho pravý a trvalý antropologický smysl (srv. ibid.).?

"Antropologická a spásonosná pravda manželství ? i v jeho právní dimenzi ? je představena již v Písmu svatém. Ježíšova odpověď oněm farizeům, kteří se ho ptali na jeho mínění ohledně dovolenosti rozvodu je dobře známa: ?Nečetli jste, že Stvořitel na počátku učinil lidi jako muže a ženu a prohlásil: ?Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě a ti dva budou jedno tělo?? Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil člověk nerozlučuj? (Mt 19,4-6). Citace z Geneze (1,27; 2,24) podávají manželskou pravdu ?počátku?, onu pravdu, jejíž plnost se nalézá ve vztahu jednoty Krista a Církve (srv. Ef 5,30-31), a která byla také předmětem rozsáhlých a hlubokých reflexí Jana Pavla II. v jeho cyklu katechezí o lidské lásce v božím plánu. Z této dvojí jednoty lidského páru lze vypracovat autentickou právní antropologii manželství. V tomto smyslu jsou zvlášť poučná závěrečná Ježíšova slova: ?Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj?. Každé manželství je zajisté plodem svobodného souhlasu muže a ženy, ale jejich svoboda převádí do skutečnosti vrozenou přirozenou schopnost jejich mužství a ženství. Sjednocení nastává silou plánu samotného Boha, který je stvořil jako muže a ženu, a dal jim moc sjednotit navždy ony přirozené a komplementární dimenze svých osob. Nerozlučnost manželství se neodvozuje z definitivního závazku partnerů, ale je niterně vepsána do přirozenosti ?mocného pouta stanoveného Stvořitelem? (Jan Pavel II.katecheze z 21. listopadu 1979, n.2.). Partneři se musí definitivně zavázat proto, že manželství je ve stvořitelském i vykupitelském plánu právě takové. Podstata právního statutu manželství spočívá právě v tomto poutu, které je pro muže i ženu požadavek spravedlnosti a lásky, kterému se ku prospěchu svému i ku prospěchu všech nemohou zpronevěřit, aniž by protiřečili tomu, co v nich učinil Bůh."

"Přínos církevních tribunálů, pokud jde o překonání krize smyslu pro manželství v Církvi i v občanské společnosti, může být pokládán za druhotný a zpátečnický. Nicméně, právě s ohledem na niterně právní dimenzi manželství být moudrými a přesvědčenými služebníky spravedlnosti na tomto delikátním a velmi důležitém poli, má hodnotu velmi významného svědectví a velké opory pro všechny. Vy, drazí preláti auditoři, se nasazujete v oblasti, v níž je dnes odpovědnost za pravdu pociťována zvláštním způsobem. Usilujte ve věrnosti vašemu poslání o to, aby se vaše konání harmonicky vřadilo do opětovného globálního objevu krásy oné ?pravdy o manželství? ? pravdy ?počátku? ? které nás Ježíš v plnosti učil a kterou nám Duch Svatý neustále připomíná v dnešní Církvi."

Úplná papežova PROMLUVA je ZDE

Řekl mimo jiné Benedikt XVI. při tradičním setkání se členy vatikánského církevního soudu na začátku nového soudního roku.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.