?Budou hledět na Toho, kterého probodli?

13.2.2007 

Poselství Benedikta XVI. k postní době 2007

Drazí bratři a sestry!

?Budou hledět na Toho, kterého probodli? (Jan 19,37). V letošním roce nás budou provázet postní dobou tato biblická slova. Postní doba je časem příhodným k tomu, abychom se učili stát s Marií a Janem, milovaným učedníkem, vedle toho, který na Kříži přinesl oběť svého života za celé lidstvo (srv. Jan 19,25). Obraťme proto v tomto období pokání a modlitby pohled s hlubokou účastí ke Kristu ukřižovanému, který nám svou smrtí na Kalvárii plně zjevil Boží lásku. Tématu lásky jsem věnoval Encykliku Deus caritas est, kde jsem vyzdvihl dvě její základní formy: agapé a erós.

Boží láska ? agapé a eros
Termín agapé, v Novém zákoně velmi častý, znamená obětavou lásku toho, kdo usiluje výlučně o dobro druhého. Oproti tomu slovo erós označuje lásku osoby, která touží po tom, co jí chybí a po sjednocení s milovaným. Láska, kterou nás Bůh zahrnuje, je nepochybně agapé. Vždyť což by mohl člověk dát Bohu něco dobrého, co On už nemá? Všechno to, čím lidské stvoření je a co má, je Božím darem, a proto stvoření potřebuje Boha ve všem. Avšak Boží láska je také erós. Ve Starém zákoně Stvořitel univerza ukazuje lidu, který si vyvolil, lásku převyšující všechny lidské důvody. Prorok Ozeáš vyjadřuje tuto Boží žárlivou lásku ve smělých obrazech, jako je láska muže k cizoložné ženě (srv. 3,1-3) Také Ezechiel popisuje vztah Hospodina a jeho lidu Izraele a nezdráhá se užít slova plná žáru a vášně (srv. 16,1-22). Právě tyto biblické texty ukazují, že erós přebývá v srdci samotného Boha. Všemohoucí čeká na ?ano? svého stvoření, jako mladý snoubenec na ?ano? své snoubenky. Naneštěstí lidstvo svedené prolhaností Zlého, se už od počátku uzavřelo Boží lásce, v klamném přesvědčení o soběstačnosti, která je nemožná. (srv. Jan 3,1-7). Adam se uzavřel do sebe, a tak se vzdálil onomu prameni života, jímž je Bůh sám, a stal se prvním z těch, ?kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.? (Žid 2,15). Bůh to však neuznal za svou porážku, naopak, ?ne? ze strany člověka se stalo jakousi rozhodující pobídkou, aby zjevil svou lásku v celé její výkupné síle.

Kříž zjevuje plnost Boží lásky
Právě v tajemství Kříže se plně zjevuje nezadržitelná síla milosrdenství nebeského Otce. Aby znovu získal lásku svého stvoření, souhlasil s tím, že zaplatí nejvyšší cenu, krev svého Jednorozeného Syna. Smrt, která byla pro prvního Adama znamením krajní osamělosti a nemohoucnosti, se tak proměnila v akt nejvyšší lásky a svobody nového Adama. Právem můžeme opakovat se svatým Maximem Vyznavačem, že Kristus ?zemřel, lze-li to tak říci, božsky, neboť zemřel dobrovolně.? (Ambiguorum liber, 91, 1956). Erós, který Bůh chová k nám, se ukazuje na Kříži. Erós je totiž ? jak to vyjádřil Pseudo-Dyonýsius ? ona síla, ?jež nedovoluje milujícímu zůstávat sám v sobě, ale ponouká ho ke spojení s milovaným? (De divinis nominibus, IV,13: PG 3,712). Což existuje ?erós šílenější? (N. Kabasilas, O životě v Kristu, 648), než ten, který dovedl Božího Syna k tomu, aby se s námi spojil do té míry, že vzal za své následky našich vin?

?Ten, kterého probodli?
Drazí bratři a sestry, hledíme na Krista, přibitého na Kříž! On je nejpřevratnějším zjevením Boží lásky, lásky, v níž si erós a agapé ani v nejmenším neprotiřečí, nýbrž jedno dává světlo druhému. Na Kříži je Bůh sám, který žadoní o lásku svého stvoření, žízní po lásce každého z nás. Apoštol Tomáš rozpoznal v Ježíšovi ?Pána a Boha?, když vložil ruku do rány v Jeho boku. Nepřekvapuje, že mnozí světci viděli v Ježíšově srdci nejvýmluvnější výraz tohoto tajemství lásky. Dalo by se dokonce říci, že zjevení erótu, který Bůh chová k člověku, je ve skutečnosti nejvyšším výrazem jeho agapé. Vskutku jedině láska, v níž se spojuje dobrovolný dar sebe sama s horoucí touhou po vzájemnosti, přináší ono opojení, které činí lehkými i nějtěžší oběti. Ježíš řekl: ?Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k sobě? (Jan 12,32). Pán horoucně touží po tom, abychom jako odpověď přijali především jeho lásku a nechali se přitáhnout k Němu. Nestačí ale jeho lásku přijmout. Je třeba opětovat ji a předávat ji ostatním. Kristus ?mne přitahuje k sobě?, aby se se mnou spojil, abych se naučil milovat bratry láskou, kterou miluje On.

Krev a voda
?Budou hledět na toho, kterého probodli.? Hleďme s důvěrou na probodený Ježíšův bok, z něhož tryská ?krev a voda? (Jan 19,34! Otcové církve v nich viděli symboly svátostí křtu a eucharistie. Křestní voda nám díky působení Ducha svatého otvírá nekonečnou trinitární lásku. Na cestě postní dobou jsme vyzývání, abychom - maje na paměti svůj křest ? vyšli z vlastní uzavřenosti a s důvěrou dovolili, aby nás Otec vzal do svého milosrdného náručí (srv. Sv. Jan Chrysostom, Catechesi, 3,14 ad.). Krev, symbol lásky Dobrého Pastýře, na nás prýští zvláště v eucharistickém tajemství: ?Eucharistie nás připojuje k Ježíšovu obětnímu aktu (...) jsme v ní zapojeni do dynamiky jeho oběti? (Enc. Deus caritas est, 13). Prožívejme proto postní dobu jako ?eucharistický? čas, v němž přijímáme Ježíšovu lásku a učíme se ji šířit kolem sebe, každým gestem a slovem. Rozjímání nad ?Tím, kterého probodli? nás tak povede, abychom otvírali srdce pro druhé a rozpoznávali rány zasazené důstojnosti lidské osoby; povede nás zvláště k tomu, abychom bojovali s každou formou pohrdání životem a zneužívání člověka, abychom zmírňovali drama samoty a opuštěnosti, jíž mnozí trpí. Ať je postní doba pro každého křesťana novou zkušeností Boží lásky, kterou jsme dostali v Kristu, lásky, kterou každý den máme ?předávat? bližním, zvláště trpícím a potřebným. Jedině tak budeme mít plnou účast na velikonoční radosti. Maria, Matka Krásné Lásky, ať vás provází na této postní pouti, na cestě autentického obrácení k lásce Kristově. Přeji vám, drazí bratři a sestry, aby vaše postní cesta byla blahodárná, a všem vám s láskou uděluji zvláštní Apoštolské požehnání.

Ve Vatikánu, 21. listopadu 2006
Benedikt XVI.

Překlad Johana Bronková

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.