26.2.2007 

Pondělí prvního postního týdne - s citací z Mikuláše Kusánského

Tradice říká, že řetězy, jimiž byl sv. Petr svázán v Mamertinském vězení, našla sv. Balbína, dcera jeho žalářníka, muže jménem Quirinus, kterého Petr obrátil na víru. První kapli, kde byly uloženy, měla na Eskvilinu vybudovat už v roce 109 jistá Theodora, zbožná Římanka a sestra tehdejšího prefekta města. V roce 436 Eudocia, žena byzantského císaře Thodosia II. (408-450) obdržela od jeruzalémského biskupa darem řetězy, kterými byl Petr spoután ve svém prvním vězení v Jeruzalémě, a část jich poslala své dceři Eudoxii Licinii provdané za císaře Valentiniána III. Vypráví se, že když byly řetězy z Jeruzaléma a z Říma položeny vedle sebe, spojily se zázrakem do jediného celku ? a tak se zachovaly dodnes. Jméno kostela ?Svatý Petr v okovech? se poprvé objevuje za papeže Symmacha (498-514) na přelomu 5. a 6. století. ?Statio? v pondělí prvního postního týdne je v této bazilice už od dob sv. Řehoře Velikého (590-604).
Impozantní vzhled dodává bazilice sv. Petra v řetězech 22 mramorových dórských sloupů jaké známe například z řeckých chrámů v Paestum. Slavné Petrovy okovy jsou vystaveny ve skleněné schránce pod baldachýnovým oltářem. Další poklady, které tu zanechaly generace umělců, necháme pro tentokrát stranou ? i když nikdo neprojde bez povšimnutí kolem Michelangelova Mojžíše (z roku 1545).
V roce 1876 byl pod hlavním oltářem objeven sarkofág ze 4 století, který podle tradice obsahuje relikvie sedmi bratří Makabejských. Do Eskvilinské baziliky je dal přenést papež Pelagius v 6. století.

Hned na začátku levé boční lodi je pohřben renesanční učenec, filosof a teolog, kardinál Mikuláš Kusánský (1401-1464). Z jeho díla vám přinášíme také dnešní závěrečný citát. Je to úryvek z jeho dialogu mezi křesťanem a pohanem O skrytém Bohu:

- Vidím, jak tu zbožně klečíš a proléváš slzy, opravdové slzy a upřímné. Prosím tě, kdo jsi?
- Jsem křesťan.
- A čemu se klaníš?
- Bohu.
- A kdo je ten Bůh, jemuž se klaníš?
- To nevím.
- Jak se můžeš tak vážně klanět něčemu, co neznáš?
- Klaním se, protože neznám.
- To se divím, jak může člověka uchvátit něco, co nezná!
- Já se zase divím, jak může člověka uchvátit něco, o čem si myslí, že to zná?
- A proč? ? namítá pohan.
- Protože méně zná to, o čem si myslí, že to zná, než to, o čem si je jist, že to nezná!
- Mluv prosím tě jasněji ? prosí pohan.
- Od chvíle, kdy člověk nemůže poznat nic, se mi zdá bláznivý každý, kdo si myslí, že něco zná, odpovídá křesťan.
- A mně se zdá, že ty jsi úplný blázen, když tvrdíš, že nelze nic poznat... ale nelze-li poznat nic, kdo je pak mezi lidmi moudrý?
- Za moudrého lze považovat toho, kdo ví, že nic neví, a uctívá právdu. Kdo ví, že bez ní se nelze ničemu naučit, ani být ani žít ani chápat.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.