Bazilika sv. Pudentiany

13.3.2007 

Úterý po třetí neděli postní

Tradice místa, na kterém se slaví dnešní statio, sahá hluboko do apoštolských dob. Rodinu římského senátora Quinta Cornelia Pudentia měl pokřtít sv. Pavel a do jeho domu přicházel kázat sv. Petr. První kapli nad někdejšími lázněmi Pudentiova domu vybudoval už v polovině 2 století papež Pius I. (141-155). A když se ve 3. století začala upevňovat církevní struktura a vznikly první administrativní jednotky ? tituli ? dostal kostel pojmenování Titulus Pudentis. Bazilika s dosud čitelným půdorysem vznikla n akonci IV: století za papeže Siricia (384-399).

Podle akt mučedníků, považovaných za apokryfy z 5. a 6. století, měl senátor Pudentius dva syny, Timotea a Novata, a dvě dcery, Potentianu a Prexedu. Jak je zřejmé dnešní zasvěcení vzniklo zkomolením jména Potentiany podle jména Pudentova. Podle tradice Pudentovy dcery sbíraly těla křesťanských mučedníků zabitých za Nerona a pohřbívali je do studně. Její okruží je dodnes vidět v levé boční lodi, o které se říká, že skrývá ostatky tří tisíc mučedníků. Obě dívky pak také dosáhly na palmu mučedníků, Pudentiana v pouhých šestnácti letech, a pohřbeny v katakombách. Odtud je přenesl za městké hradby papež Paschal I. (817-824) v první čtvrtině 9. století, jak to připomínají také zbytky výdoby v podzemí kostela.

Na konci 16. století bylo nutné přikročit k restauračním pracím. Ujal se jich architekt Francesco da Volterra. Zpevnil statiku stavby obezděním původních sloupů a nad presbytář navrhl příčně oválnou kupoli, která kněžiště výrazně prosvětlila. Do nového světla se tak dostala také skvělá mozaika z původní baziliky. Ta je datována do začátku 5. století (za Inocence I 401-417). Jde o vůbec nejstarší mozaikovou výzdobu římských bazilik, která se zachovala. Plné klasické tvary a prolínání císařské symboliky s formujícím se křesťanským uměním jsou příznačnými rysy tohoto období, nazývaného někdy teodosiánskou nebo honoriovskou renesancí. Kristus sedí na císařském trůnu mezi Petrem a Pavlem, ti korunují vavřínovým věncem dvě ženské postavy, symbolizující církev z židů a církev z pohanů, v doprovodu dalších apoštolů. Za nimi v pozadí je zobrazení města ? Betléma a Jeruzaléma, počátku a konce, s Golgotou uprostřed. Na ní, přímo za Kristovým trůnem, stojí kříž. Není to ovšem hrozný popravčí nástroj, nýbrž tzv. Crux gemmata, zlatý kříž vykládaný drahokamy, znamení vítězství a druhého Kristova příchodu. Na nebesích se v oblacích objevují symboly evangelistů. Celá scéna je poseta zlatými kamínky, na znamení přítomnosti Krista, který všechno kolem sebe přetváří v nová nebesa a novou zemi.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.