21.4.2007 

K novému dokumentu Mezinárodní teologické komise o ?limbu?

Papež zrušil ?limbus.? Za tímto titulkem, který se v různých obměnách objevuje v dnešním světovém tisku ? a příští týden možná dorazí i do našeho ? je třeba číst subtilněji a vyjasnit si termíny. ?Limbus? byl definován Tomášem Akvinským jako místo, kam přichází děti zemřelé dřív než jsou pokřtěny a kde se sice netěší blaženému pohledu na Boha, ale ani netrpí. Protože mají dědičný hřích, ale žádný jiný, nezaslouží si sice nebe ? jelikož tento dědičný hřích nebyl smazán křtem ? ale zároveň ani peklo ani očistec, vysvětluje Tomáš Akvinský. Kromě těchto nevinných duší (Limbus infantum) měly přicházet do limbu také duše spravedlivých, kteří žili před Ježíšovým příchodem (Limbus patrum).
Do čestiny je termín limbus překládán jako ?předpeklí?, což může znít vzhledem k Tomášově definici poněkud negativisticky. Odpovídá to ale dobovým představám. Podle Danteho Božské komedie (ve IV. zpěvu Pekla) je totiž jeho místo až za podsvětní řekou Acheron, na hraně pekelné propasti. Poutník tam nachází jak velké starozákonní patriarchy Noeho, Abraháma nebo Mojžíše, tak skvělé postavy starověku, počínaje Homérem, přes Sokrata, Platóna, Aristotela až po nekřesťanské filosofy středověku, jako muslimy Avicennu a Averroa.
Možná blíže než chmurným obrazům vylíčeným v Božské komedii odpovídá Tomášově představě etymologie latinského slova limbus, doslova překládaného jako obruba, lem, okraj. V souvislosti s tím například v románských jazycích vyjadřuje v přeneseném smyslu nejistý stav, nerozhodnost, váhání... A v tomto případě lze vpodstatě říci, že i váhání teologů.

Jak vidíme, jde tedy o teologickou hypotézu domýšlející nenahraditelnost křtu pro spásu. Na rozdíl od učení o očistci nebyla tato hypotéza nikdy článkem víry. Kardinál Ratzinger to zdůraznil už v roce 1984 v knize rozhovorů s Vittoriem Messorim (Rapporto sulla fede; česky O víře dnes) a za sebe dodal, že by ji ?nechal padnout.? Mezinárodní teologická komise začala zkoumat otázku limbu už v roce 2004 právě pod vedením kard. Ratzingera, kterému z titulu Prefekta kongregace pro nauku víry náleželo také předsednictví v tomto poradním grémiu.
Výsledný dokument se objevil na veřejnosti tentokrát poprvé v anglické verzi. Vydala ho agentura amerických biskupů Catholic News Service (CNS). 5. května vyjde italsky v časopise Civiltà Cattolica.

29 význačných teologů z celého světa, kteří tvoří aktuální sestavu Komise, označilo tradiční koncept limbu za ?přílíš zúženou představu spásy?. ?Základní důvody nacházíme na prvním místě v nekonečném milosrdenství Boha, který chce spasit všechny lidi, v jedinečném a univerzálním prostřednictví Krista, který přišel na svět spasit všechny? ? říká pro Vatikánský rozhlas generální sekretář Mezinárodní teologické komise, P. Luis Ladaria SI. A dodává ?Kromě toho Ježíš projevoval dětem zvláštní blízkost. To jsou důvody, které vedou k naději na spásu dětí zemřelých dříve než byly pokřtěny.?

Milosrdenství Boží je větší než hřích, proto můžeme mít ?naději, že děti zemřelé bez křtu jsou spaseny,? stojí v dokumentu. Mezi argumenty najdeme také to, že ?Bůh může vždy udělit milost křtu, i pokud není udělena svátost, což je třeba brát v úvahu zejména v případech, kdy křest není možný.?

Proč se právě nyní teologové zabývají téměř zapomenutým konceptem? Odpověď je velmi konkrétní: ?jde o urgentní pastorační problém? a to nejen kvůli tomu, že řada rodičů nejsou katolíci, ale také vzhledem k velkému množství ?obětí potratů?. Při úvahách nad důvody vydání tohoto dokumentu můžeme zůstat v Evropě a není třeba spekulovat o jakési ?soutěži s islámem?, jak se o tom psalo před několika měsíci. Dotýkáme se tu subtilní oblasti svědomí mnoha žen. Jen od roku 1958, kdy byly u nás interrupce legalizovány, přesahuje počet jejich obětí 3 miliony. Přestože psychologové popsali postabortivní syndrom, jde o téma na hranici společenského tabu. A pokud někomu nepřipadá aktuální, bude to nejspíš proto, že netráví hodiny ve zpovědnici.

Z této dnešní situace vycházejí autoři dokumentu. ?Limbus nebyl jen záležitostí lidové představivosti. Figuroval i v teologii jako pokus, jak nemuset říci, že děti zemřelé bez křtu jdou do pekla ? říká P. Ladaria ? existovaly totiž i daleko rigoróznější pozice, které to tvrdily,? připomíná jezuitský teolog například přesvědčení sv. Augustina.

V katechismu z roku 1992 žádnou zmínku o limbu nenajdeme. O dětech, které zemřely dříve než byly pokřtěny se říká: ?Co se týká dětí, které zemřely bez křtu, církev nemůže nic jiného, než je svěřit Božímu milosrdenství...? (KKC 1261). Teologové tentokrát pohlížejí na téma ještě z jiné perspektivy, totiž z perspektivy rodičů, kteří ? jak čteme v dokumentu ?zakoušejí bolest a pocit viny, pochybují-li o tom, zda jejich nepokřtěné děti jsou u Boha.?

Co se tedy mění na učení církve? Položíme-li otázku tímto způsobem musíme odpovědět, že nic. ?Teologická komise nemá autoritu učitelského úřadu církve ? říká otec Ladaria. - Její vyjádření jako takové, nevylučuje další zkoumání. Dokument představuje určitý výsledek v průběhu bádání, snad zvláštním způsobem kvalifikovaný, ale nelze říci, že debatu uzavírá.?

Stejně jako nebylo dogmatem učení o limbu, není jím ani nový dokument teologické komise. Nicméně jde o text jednoho z poradních orgánů magisteria, schválený Papežem. Na jedné straně reflektuje změnu teologické mentality, na straně druhé, jak vidíme, zejména pastorační zřetele vedly teology k tomu, aby znovu promýšleli témata za horizontem lidského poznání. Obsahem dokumentu je tedy hlásání naděje na spásu, což jistě není málo.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.