Benedikt XVI. na pávijské universitě: Víra neznamenala pro Augustina konec filosofie

23.4.2007 

Pávia. Vraťme se nyní k druhému dni návštěvy Benedikta XVI. v Lombardii. Papežova neděle patřila městu Pávia, kde už od 8. století odpočívají relikvie sv. Augustina. Ve znamení církevního učitele Hippo probíhal celý včerejší den. Po dopolední liturgii v zahradách Koleji postavené sv. Karlem Boromejským pokračoval program Svatého otce odpolední návštěvou Pávijské univerzity. V úvodu svého setkání se studenty a učiteli Benedikt XVI. připomněl, že ve zdech této školy studovali takové osobnosti jako Michele Ghislieri, pozdější svatý papež Pius V., sv. Karel Boromejský a mnoho dalších vůdčích duchovních postav. Mezi nimi také sv. Jana Beretta Molla, matka, která odmítla vyměnit svůj život za život nenarozeného dítěte.

Drazí přítelé, každá univerzita má vrozené komunitní povolání: vždyť je to universitas, společenství učitelů a studentů nasazených v hledání pravdy a v získávání vyšších kulturních a profesionálních odborností. Ústřední postavení osoby a komunitní dimenze jsou dva podstatné póly pro platné ustanovení univerversitas studiorum. Každá univerzita by měla vždy zachovávat charakter studijního centra ?na míru člověka,? v němž je osoba studenta uchráněna před anonymitou a může pěstovat plodný dialog s učiteli a čerpat z něj podněty pro svůj kulturní a lidský růst.

Benedikt XVI. položil důraz na centrální postavení lidské osoby, které spolu s otevřeným, dialogickým způsobem práce dokáže překonávat fragmentalizaci jednotlivých vědních oborů a směřovat k vytváření celistvého pohledu, k syntéze.

- zcela podstatnou věcí je, aby se vědecké bádání otvíralo zásadní otázce po smyslu života lidské osoby jako takové. Bádání směřuje k poznání, zatímco osoba má zapotřební moudrost, totiž onu vědu, která se vyjadřuje v ?umění žít?. A za třetí - pouze zhodnocením osoby a meziosobních vztahů se může stát didaktický vztah výchovným vztahem, cestou lidského zrání. Struktura upřednostňuje komunikaci, zatímco člověk touží po sdílení.

Pávijská univerzita byla založena v roce 1361, to znamená je o 13 let mladší než pražská Karlova univerzita. Sdílí s ní ale patronku, sv. Kateřinu Alexandrijskou. K ní přibírá ještě sv. Augustina, který - jak jsme řekli - našel v Pávii své posmrtné útočiště. Právě o Augustinovi se Papež rozhovořil v dlouhé vsuvce spatra. Studentům ho představil jako vzor spojení a vzájemného působení víry a kultury. Sv. Augustin neúnavně hledal pravdu, nepřestával se ptát, co je život, jak žít a jak poznat člověka. Právě toto nadšení pro člověka ho vedlo k hledání Boha, protože jedině v Božím světle se velikost člověka a krása bytí člověkem může plně ukázat.

Tento Bůh se mu zpočátku zdál příliš daleký, pak ale zjistil, že tento veliký nepřístupný Bůh se sám učinil blízkým, že se stal jedním z nás. Velký Bůh je náš Bůh, je to Bůh s lidskou tváří. Víra v Krista tak neznamenala konec jeho filosofie, smělosti jeho intelektu, ale naopak, byla pro něj dalším podnětem k hledání v hloubi lidského bytí, pomáhala mu žít dobře, nacházet život, učila ho umění žít.

Poznání Krista tedy na jednu stranu naplnilo Augustinovo hledání - pokračoval Benedikt XVI., ale neodvedlo ho z cesty poznávání, o němž říkal, že nebude uzavřeno ani na věčnosti. Podle Augustina totiž věčnost není čímsi statickým, nýbrž je nezměrným a neukončeným poznáváním Boží krásy - řekl Papež v promluvě ke studentům a učitelům na Pávijské univerzitě a popřál jim, aby v dialogu mezi rozumem a vírou následovali tohoto velkého učitele církve.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.