3.6.2007 

Slavnost Nejsvětější Trojice tvořila liturgický rámec kanonizační mše svaté, kterou na svatopetrském náměstí slavil Kristův náměstek Benedikt XVI. za účasti desetitisíců lidí, kteří přišli i přes od rána trvající nepřízeň počasí. Déšť byl zajisté druhým protagonistou této neděle, protože neustal ani na okamžik dorážet na oceán deštníků, kterými bylo vyzbrojeno na 40 tisíc lidí, kteří pocházeli z hlavně z Irska, Malty, Polska, Nizozemí a Francie tedy národů, které mají přímý vztah ke čtyřem novým světcům: Holanďanovi Jan Andriese Houbena z 19.století, řeholním jménem Karel od sv.Ondřeje, který prožil většinu svého života v Irsku; Polskému Šimonovi z Lipnice z 15.století; Francouzce Anny Evženii Milleret de Brou z 19. století, řeholním jménem Marie Evženie od Ježíše a maltskému knězi Jiřímu Precovi z 20.století.

Eucharistické slavnosti se účastnily také početné státní delegace, vedené čelnými představiteli. Prezident Polské republiky Lech Kaczyński, prezidentka Irské republiky Mary McAleese, prezident republiky Malta Edward Fenech Adami, dále francouzská ministryně kultury Christiane Albanel a holandský ministr pro evropské záležitosti Francis Timmermans.
Svou homilii pak Benedikt XVI. zarámoval do teologického významu dnešní liturgické slavnosti:

?Drazí bratři a sestry,
Slavíme dnes slavnost Nejsvětější Trojice. Po velikonoční době, po opětovném prožití události Letnic, která obnovuje křest Církve v Duchu svatém, obracíme dnes svůj pohled takříkajíc k ?otevřeným nebesům?, abychom zrakem víry vstoupili do hlubiny tajemství Boha, Jediného co do podstaty a Trojího co do osob, Otce i Syna i Ducha svatého. Necháváme se obestřít tímto vrcholným tajemstvím a obdivujeme slávu Boha, která se odráží v životech svatých; kontemplujeme ji především v těch, které jsem před malou chvílí předložil k úctě univerzální Církve: Jiří Preca, Šimon z Lipnice, Karel od sv.Ondřeje Houben a Marie Evženie od Ježíše Milleret.

V prvním čtení, vzatém z Knihy přísloví, vstupuje na scénu Moudrost, která je po boku Boha jako asistence, jako ?architekt? (8,30). Nádherné je ?panorama? kosmu pozorované jejíma očima. Moudrost sama vyznává: ?Hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s nimi? (8,31). Ráda přebývá uprostřed lidí, protože v nich poznává obraz a podobu Stvořitele. Tento přednostní vztah Moudrosti k lidem připomíná proslulou pasáž jiné sapienciální knihy, knihy Moudrosti: ?Ona je výdech Boží moci ? čteme tam ? ačkoli v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky? (Mdr 7,25-27). Tento poslední sugestivní výraz vybízí k úvaze o mnohotvárným a nevyčerpatelným projevům svatosti v lidu Božím během staletí. Moudrost Boha se projevuje v kosmu, v různosti a nádheře jeho prvků, zajisté, ale jeho mistrovskými výtvory ? v nichž se ještě mnohem více ukazuje Jeho velikost a krása - jsou svatí.

V úryvku z listu apoštola Pavla Římanům nacházíme podobný obraz: obraz lásky Boha ?vlité do srdcí? svatých, tj. pokřtěných, ?prostřednictvím Ducha svatého?, který jej jim dán (srov. Řím 5,5). Prostřednictvím Krista přichází dar Ducha, ?Osoba-láska, Osoba-dar?, jak jej definoval Boží služebník Jan Pavel II. (enc. Donum et vivificantem, 10). Prostřednictvím Krista Duch svatý přichází k nám jako princip nového života, ?svatého?. Duch vkládá lásku Boha do srdce věřících v konkrétní formě, jakou měla v člověku Ježíši z Nazareta. Tak se uskutečňuje to, co říká sv.Pavel v listě Kolosanům: Kristus je ve vás, naděje božské slávy? (1,27). ?Soužení? této naději neodporují, ba naopak, vedou k jejímu uskutečnění, prostřednictvím ?trpělivosti? a ?osvědčenosti? (Řím 5,3-4): je to cesta Ježíšova, cesta Kříže.

HOMILIE Benedikta XVI. v plném znění je ZDE