15.2.2003 

Hlavní římská katedrála

Bazilika sv. Jana Lateránského, kterou původně zasvětil císař Konstantin Kristu Spasiteli, vyšla z období středověku poznamenaná přízní i nepřízní nepokojných staletí. Tak jako mnoho dalších kostelů té doby, byla věrným obrazem církve: v potřebě obnovit se od kořenů, zpevnit zdi vyhlodané časem, být místem, které člověka povzbudí v naději, utvrdí v jeho víře.

Církev po velkém zpytování svědomí na Tridentském koncilu měla odvahy dost. Z hluboké krize vyšla posílená. Zvážila prastaré tradice, odhodila, co bylo lehké, a základy posílila jasně definovaným učením. Nadcházelo století, ve kterém měla znovu povstat zašlá sláva Říma. Kolo dějin se obrátilo. Tvář triumfátorů se změnila; svůj triumf slavil zástup římských mučedníků. Ti, kdo po příkladu Kristově spojili obětí svého života nebe se zemí. A barokní umění to všemi prostředky nepřestalo zdůrazňovat.

Předehrou k velké barokní přestavbě baziliky sv. Jana na Lateránu byly dvě velké stavební akce v druhé polovině 16. století. Za papežů Pia IV. a Pia V. provedl Vlám Boulanger dřevěný zlacený strop hlavní lodi, který se zachoval až do dnešních dnů. Druhá stavební akce byla daleko rozsáhlejší. V roce 1585 dosedl na papežský stolec energický františkán, Sixtus V. Přestože jeho pontifikát trval jen pět let, zanechal tento muž ? kterého kroniky označují za stejně přísného na sebe i na druhé a stejně zbožného jako činorodého ? v Římě nesmazatelné dědictví. Hlavní osnova římské uliční sítě vděčí za svůj vznik právě velkorysému urbanistickému projektu Sixta V. Úběžníky hlavních cest se staly důležité chrámy, poutní místa celého křesťanstva, milníky posvátné historie města. Brzy po svém zvolení nařídil Sixtus V. strhnout chátrající budovy Patriarchia, bývalého sídla papežů při Lateránské bazilice.

Z hlediska tridentinské reformy, zdůrazňující přítomnost biskupa uprostřed své diecéze, bylo nepřípustné, aby římský biskup neměl důstojný příbytek u své katedrály. Zboření Patriarchia znamenalo jistě ztrátu řady cenných středověkých památek, ale na druhou stranu přineslo dnešní uspořádání okolí baziliky, které diktovalo podobu a proporce celému okolí. Papežský inženýr a architekt Domenico Fontana postavil ohromný apoštolský palác a budovu Svatých schodů ? skrývající schodiště z Pilátova paláce v Jeruzalémě, které podle tradice přivezla císařovna Helena, a dále také starou papežskou kapli zvanou Sancta sanctorum, jako jediný zbytek středověkého papežského paláce. Fontanovým dílem je rovněž loggie obrácená do rozlehlého náměstí a směrem k další římské bazilice Sta Maria Maggiore, P. Marie Větší. Obnovené chápání města Říma jako metropole všeho křesťanstva měly hlásat také obelisky osazené na mnoha náměstích. Jeden z nich, kdysi dovezený z Egypta Římany a postavený v největším cirku, v Cirku Maximu, postavil Domenico Fontana na novém náměstí při lateránské bazilice ? tradiční symbol věčnosti a slávy tak dostal nový význam a na soklu vytesaný nápis ho potvrzuje jako připomínku vítězství Kříže a svěření města pro vždy do rukou Pontifexů, papežů.

U příležitosti Jubilejního roku 1600, nechal papež Klement VIII. rekonstruovat příčnou loď baziliky. Tehdy vznikl cyklus manýristických fresek od Giuseppe Cesariho, zvaného Cavalier d´Arpino. Jejich námět zpracoval nejvýznamnější církevní historik své doby, kardinál Cesare Baronio: zachycují v horní části apoštoly a církevní otce a v dolním pásu se v obrazovém cyklu odehrávají historie císaře Konstantina a papeže Silvestra. Slavné Jubileum definitivně potvrdilo úspěch potridentské církevní reformy. Do Říma připutovaly statisíce poutníků. Na hlavní svátky vedl poutní procesí samotný papež: prošel bos dlouhou trasu mezi poutními zastaveními města. K této slavnostní příležitosti vznikl monumentální oltář Nejsvětější svátosti v příčné lodi baziliky.

Ohromnou edikulu nesou prastaré bronzové sloupy, o jejichž původu kolovaly fantastické pověsti: podle některých je přivezl Titus z tažení do Jeruzaléma, podle jiných je císař Augustus odvezl z lodí královny Kleopatry a stály v chrámu Jupitera Kapitolského; podle jednoho barokního autora je později Konstantin naplnil hlínou, kterou jeho matka Helena přivezla ze Svaté země. Pod oltářní architekturou postavil Pompeo Targone vzácný tabernákl ve formě tempietta, centrálního chrámu s kupolí, vyložený drahými kameny. V horní části oltáře je stříbrný reliéf Poslední večeře ? dnes zachovaný pouze v kopii, originál byl roztaven a užit jako součást daně vyžádané Napoleonem. Málokdo dnes ví, že reliéf je vlastně relikviářem: skrývá fragment desky stolu, u kterého podle tradice slavil Kristus s apoštoly svou Poslední večeři.

Na dnešní podobě baziliky sv. Jana na Lateráně se podepsala barokní přestavba objednaná papežem Inocencem X. u největšího z barokních architektů své doby, Francesca Borrominiho. Formulace zakázky zněla na první pohled pro tvůrčího architekta nepříznivě: vše, co bylo možné ze staré poškozené baziliky zachovat, mělo zůstat na svém místě. Je třeba mít na mysli, že v polovině 17. století byly všechny původní sloupy konstantinovské baziliky obezděny cihlami a celý interiér musel působit značně neforemně. Borromini proto vytvořil široké pilastry, zaručující stabilitu celé stavby. Aby nepůsobily těžkopádně, vložil do nich ohromné niky ? výklenky rámované vlnivými liniemi barokní architektury ? do kterých posléze sochaři z Berniniho dílny postavily ohromné sochy apoštolů. Bazilika se tak stala podobenstvím církve, tak jak ji charakterizoval sv. Pavel - jako: jako stavby, založené na apoštolech a prorocích. Proroci jsou vymalováni v horním části, mezi okny a pod nimi doplňují obraz dějin spásy reliéfy z života Kristova a starozákonních patriarchů.

Subtilní Borrominiho umění nejlépe oceníme vstoupíme-li do některé z bočních lodí baziliky: celý prostor se promění ve stínohru v černobílé škále, jen tu a tam narušenou barevným akcentem. Nehmotné klenby bočních lodí nadnášejí andělé, staré středověké náhrobky jsou zasazeny do iluzivně komponovaných architekur, svědčících o nevyčerpatelné fantazii svého tvůrce. Jemné světelné vibrace bočních lodí však mají svůj důvod: připravují oči diváka, aby obrátili pozornost správným směrem: totiž k oltářům, zalitým oslnivým světlem ? jeho zdroj není vidět, vystupují před člověkem jako podobenství o Světle, které přišlo na tento svět, ale svět ho nepoznal ? snad právě proto, že nebylo vidět odkud.

Tak tedy vypadala bazilika v jubilejní rok 1650. Kromě některých bočních kaplí, na které v našem stručném přehledu nezbývá místo, chybělo oproti dnešní podobě baziliky jen průčelí. To dnešní vybudoval florentský architekt Alessandro Galilei až roku 1735, v klasicizujících formách pozdního baroka. Projekt na tak důležité průčelí však před ním vypracovali i jiní architekti. Nejslavnější z nich bezpochyby autor interiéru, Borromini. Historie jeho návrhu je zvlášť zajímavá pro Čechy: sochař a architekt Ferdinand Reyff, který připravoval slavnostní dekorace pro svatořečení sv. Jana Nepomuckého roku 1729, použil pro úpravu průčelí právě návrh slavného barokního architekta. Maketa borrominiovské fasády tak nesla velký obraz sv. Jana Nepomuckého, podobu sv. Václava a vedle habsburského znaku nechyběl ani znak Českého království a pražské kapituly.

Kanonizace českého světce vzbudila v Římě velký ohlas ? basilice na Lateránu se dokonce začalo říkat bazilika tří svatých Janů.

Co by ještě neměl návštěvník přehlédnout?

Na prvním pilíři vpravo se zachoval fragment slavného cyklu Giottových fresek: zachycuje důležitý historický okamžik: vyhlášení první křesťanský jubilejní rok ? milostivé léto 1300 papežem Bonifácem VIII. Hned následující pilíř nese náhrobek papeže Silvestra II., přítele sv. Vojtěcha. V průhledu levé boční lodě pak je náhrobek dalšího významného papeže, Inocence III., který slavil IV. lateránský koncil a roku 1204 rovněž svatořečil sv. Prokopa.

A konečně slavnou kanonizaci Jana Nepomuckého 19. března 1729 připomíná deska v průchodu do křížové chodby. Na místě druhé boční kaple vpravo stála kdysi i jemu zasvěcená kaple (od 50. let 19. století tam stojí kaple římské rodiny Torlonia). Přesto i v dnešní bazilice sv. Jana Nepomuckého najdeme: jeho obraz visí v krásné barokní v kapli zasvěcené sv. Františkovi.

(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Jana Lateránského naleznete zde.)

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.