Mimo strukturu katolické Církve není eklesiální prázdno

10.7.2007 

Arcibiskup Amato, sekretář Kongregace pro nauku víry, přibližuje nový dokument

Kongregace pro nauku víry vydala dokument o některých aspektech učení o katolické církvi, který má "předcházet chybným nebo reduktivním interpretacím? toho, co učil o povaze církve II. vatikánský koncil. O objasnění cílů a obsahu dokumentu jsme požádali arcibiskpa Angela Amata, sekretáře Kongregace pro nauku víry:

?Vzhledem k chybným nebo reduktivním interpretacím učení koncilu, Kongregace pro nauku víry chce připomenout autentický význam výrazu ?subsistit in?, který stojí v dogmatické konstituci o církvi Lumen gentium.?

Proč byl použit literární žánr ?responzí?, tedy odpovědí na pochybnosti?
?Je to žánr, s kterým není spojována rozsáhlá nebo složitá problematiky, jak tomu bývá v případě instrukcí nebo věroučných nót. V našem případě jde o některé stručné odpovědi na pochybnosti o správné interpretaci Koncilu. Konkrétně tedy pět otázek a pět souhrnných odpovědí, které se omezují na citace z Magisteria a chtějí nabídnout jasné a spolehlivé slovo v této problematice.?

Můžete nám stručně vyložit obsah responzí?
?První otázka se táže, zda II. vatikánský ekumenický koncil změnil předchozí učení o církvi. Kongregace odpovídá a potvrzuje, že II. vatikánský ekumenický koncil nechtěl změnit ani fakticky nezměnil toto učení, ale pouze je rozvinul, prohloubil a pojednal ve větší šíři, tak jak to konec konců jasně prohlásil na začátku koncilu Jan XXIII.: ?Koncil... chce předávat čisté a celistvé katolické učení, bez oslabování a zkreslování.?

Zdá se, že zásadní je druhá otázka, totiž ?Jak má být vykládáno tvrzení, že Kristova církev subsistuje v katolické církvi??
?Ano. Jde o problém, který byl interpretován různě a ne vždy v souladu s koncilním učením o církvi. Odpověď Kongregace vychází z Koncilu a říká, že Kristus ustanovil na zemi jedinou církev: ?Tato církev [...] subsistuje v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.? (Lumen gentium, 8) Subsistence odkazuje k nepřerušené historické kontinuitě a trvání všech prvků ustanovených Kristem v katolické církvi, ve které se konkrétně nachází Kristova církev na této zemi.?

Proč tedy koncil užívá výraz ?subsistit in? a nikoliv jednoduše slovesnou formu ?je??
?Někteří právě toto interpretovali jako radikální změnu v učení o církvi. Ve skutečnosti výraz ?subsistit in?, který potvrzuje totožnost Kristovy církve s katolickou církví, učení o církvi nemění. Nicméně vyjadřuje s větší jasností, že mimo její strukturu není jakési ?eklesiální prázdno?, nýbrž ?mnoho prvků posvěcení a pravdy, které jako dary vlastní Kristově církve vybízejí ke katolické jednotě?(Lumen gentium, 8).

Tyto odpovědi mají také důležitý ekumenický rozměr. Proto ve čtvrté otázce stojí: ?Proč II. vatikánský ekumenický koncil přisuzuje jméno ?církve? východním církvím, které nejsou v plném společenství s katolickou církví?
?Odpověď je vypůjčena z koncilního dekretu o ekumenismu, kde stojí: ?Jelikož tyto církve, i když odloučené, mají pravé svátosti a především, vlivem apoštolské posloupnosti, mají kněžství a eucharistii, které je s námi dosud těsně pojí, ? zaslouží si titul ?partikulární nebo místní církve?, a jsou nazývány ?sesterskými církvemi? partikulárních katolických církví. K tomu je ovšem třeba upřesnit, že společenství s katolickou církví, jejíž viditelnou hlavou je římský biskup a Petrův nástupce, není pro partikulární církev jakýmsi vnějším doplňkem, ale je jedním, z jejích vnitřních konstitutivních principů. Proto status partikulární církve, jemuž se těší ctihodné východní křesťanské komunity, trpí jistým nedostatkem.?

A konečně poslední otázka se táže, proč texty Koncilu a Magisteria nepřipisují titul ?církev? křesťanským komunitám vzešlým z reformace v 16. století?
?K tomu je třeba říci, že rána je stále ještě velmi hluboká. Tyto komunity, které vznikly po půldruhém tisíci let katolické tradice, nezachovaly apoštolskou posloupnost ve svátosti kněžského svěcení a ochudily se tak o konstitutivní prvek, který zásadní pro to ?být církví.? Vzhledem k tomu, že služebné kněžství v těchto komunitách chybí, nezůstala v nich ani pravá a celistvá podstata eucharistického tajemství. Proto ? podle katolického učení ? nemohou být nazývány ?církvemi? ve vlastním smyslu.?

Co byste dodal na závěr?
?Z Responzí můžeme vyvodit tři závěry. Především, že mezi tradiční naukou církve, koncilní a pokoncilní je kontinuita. Nová tvář církve neznamená přelom, ale harmonii v adekvátnějším pochopení sebe sama ve své jednotě a jedinečnosti. Za druhé: jediná Kristova církev navzdory rozdělením subsistuje v dějinách katolické církve. Není tedy správné myslet si, že Kristova církev dnes neexistuje nikde, nebo že snad existuje ideálním způsobem totiž v zárodku v budoucím souladu nebo spojení různých sesterských církví, jako po tom touží a usiluje o to dialog. Slovem ?subsistit? chtěl Koncil vyjádřit jedinečnost a nezaměnitelnost Kristovy církve: Církev existuje jako jedinečný subjekt v historické skutečnosti. Za třetí: identifikace Kristovy církve s katolickou církví nemá být chápána jakoby mimo katolickou církev zelo ?eklesiální prázdno?, protože v odloučených církvích a církevních společenstvích nacházíme důležitá ?elementa Ecclesiae?, církevní prvky. Na závěr dodejme, že odstraněním některých falešných interpretací učení o církvi Responze přispívají k posílení ekumenického dialogu, který kromě otevřenosti k partnerům dialogu musí zároveň zachovávat identitu katolické víry. Jedině tak bude možné dospět k jednotě všech křesťanů, aby byl ?jeden ovčinec a jeden pastýř? (Jan 10, 16) a uzdravit tak onu ránu, která doposud brání katolické církvi v naplnění jejího univerzálního poslání v dějinách.?

Dokument Kongregace pro nauku víry o některých otázkách učení o katolické církvi představil pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Angelo Amato, sekretář Kongregace pro nauku víry.

Přeložila Johana Bronková

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.