O Kompendiu sociálního učení církve, 2.část

24.7.2007 

Dnes si něco povíme o struktuře a obsahu Kompendia, které má v originále 530 stran a je rozděleno do 12 kapitol. Úvod dokumentu nese název: Úplný (integrální) a solidární humanismus. O významu a obsahu tohoto pojmu jsme si již to nejdůležitější pověděli v minulém setkání.

Přejděme tedy k obsahu první části, která má 4 kapitoly, 1. Plán Boží lásky pro lidstvo, 2. Poslání Církve a její sociální učení, 3. Lidská osoba a její práva a konečně vlastní 4. Základy sociálního učení Církve, jež spočívají na obecném blahu, univerzálním určení statků, subsidiaritě (vyšších správních jednotek) [1], sdílení (statků) a solidaritě a zvláštním důrazu na základní všeobecně platné (univerzální) hodnoty: pravdu, svobodu a spravedlnost.

Pátá kapitola[2] pojednává o rodině: Nejen ve smyslu učení Církve, ale i v prosté lidské zkušenosti má rodina pro každého člověka i pro společnost jako celek zásadní životní důležitost, srovnatelnou s důležitostí živé buňky pro organismus. Zdůrazňuje se odpovědnost rodičů za výchovu dětí a korektní vztahy mezi rodinou a společností. Naopak homosexuální svazky, sterilizační a antikoncepční kampaně, genové inženýrství a klonování jsou v přímém protikladu k důstojnosti stvoření.

Šestá kapitola pojednává o lidské práci. Zabývá se vztahem práce a kapitálu, účasti pracujících na správě podniku, pojednává o soukromém vlastnictví, právu na práci a stávku, o situaci žen, méně specializovaných a postižených pracovníků, imigrantů, lidí propuštěných z výkonu trestu a analfabetů. Odsuzuje práci dětí a zabývá se situací uprchlíků, zemědělskou prací a otázkou pozemkové reformy. Připomíná práva zaměstnanců a podtrhuje nezbytnost vzájemné solidarity mezi zaměstnanci.

Sedmá kapitola je věnována hospodářství a jeho morálnímu rozměru, úloze podniků a svobodnému trhu. Pojednává o problémech chudoby, o úloze finančních trhů a mezinárodního společenství v éře globalizace.

Osmá kapitola se zabývá politickým životem společnosti. Posláním politiky je podporovat celistvý rozvoj lidské osoby a veřejné blaho. Jsou zde rozebírána práva a povinnosti menšin, podmínky uplatňování politické moci, právo na výhradu ve svědomí, právo na občanskou neposlušnost, vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní a otázka trestu smrti. Řada odstavců je věnována hodnotám v demokracii a právu ovládaných kontrolovat vládnoucí až k možnosti je cestou svobodných voleb vyměnit. Podtrhuje důležitost účasti občanů na veřejném životě a svobodu a mnohostrannost v oblasti informací a komunikací. Klade důraz na úlohu občanské společnosti a na vztahy a spolupráci státu s církvemi a náboženskými společenstvími při respektování svobody svědomí.

Pokud jde o mezinárodní společenství, předmět deváté kapitoly, Kompendium zdůrazňuje fakt, že soužití národů se musí opírat o tytéž principy jako soužití lidských bytostí, totiž o pravdu, spravedlnost, solidaritu a svobodu. Ve vztahu mezi státy musí platit univerzální mravní zákon, zejména pak jednota lidského rodu, rovnost všech národů, odmítnutí války, závazek spolupráce na všeobecném blahu a respektování dohod, které má zabránit právu na sílu a vyzvednout sílu práva Vláda práva předpokládá veřejnou moc kontrolovanou zákonem ve službě veřejnému blahu a respektující princip subsidiarity (tj. podpůrné úlohy vyšších správních jednotek včetně státu vůči celkům nižším, zejména vůči rodině). Závěr kapitoly je věnován reformě mezinárodních organizací a otázkám práva na rozvoj, přístupu chudých zemí na mezinárodní trh, potírání chudoby a dluhů méně rozvinutých států.

Desátá kapitola je věnována životnímu prostředí. V souladu s Božím zákonem je nezbytné respektovat nejen člověka, ale veškeré stvoření, které je darem Božím a nelze je libovolně manipulovat či zneužívat. Životní prostředí je v tomto pojetí veřejným statkem. Náleží celému lidstvu a je nedělitelné. Lidé jsou odpovědni za zachování úplného a zdravého životního prostředí také pro příští generace. Neblahý vliv na životní prostředí má chudoba. V této souvislosti vystupuje do popředí důležité nedělitelné a univerzální právo právo na vodu, zejména s ohledem na nebezpečí vzniku konfliktů tam, kde je porušováno.

Podpora míru je předmětem 11. kapitoly. Mír je plodem spravedlnosti a milosrdné lásky, zatímco válka je jejich selháním. Kompendium zdůrazňuje význam vzájemné důvěry mezi lidmi jako klíčového prostředku vyloučení války. Nepopírá existenci násilí a konfliktů a uznává[3] možnost použití síly pro oprávněnou obranu za předpokladu nezbytnosti a přiměřenosti. Odsuzuje se zločin genocidy a vyzývá se ke korektnímu zvážení ekonomických sankcí tak, aby nepředstavovaly trest pro celou populaci. Vyzývá se k úplnému, vyváženému a kontrolovanému odzbrojení. Odsuzuje se terorismus a doporučuje se analyzovat a odstraňovat jeho příčiny. Podtrhuje důležitost modlitby pro zachování míru a osvětluje úlohu Církve při podpoře odpuštění a usmíření.

Třetí část kompendia tvoří jediná kapitola, dvanáctá a poslední, zabývající se vztahem sociálního učení Církve k jejímu působení ve společnosti. Naznačuje řadu možností v této oblasti, přičemž ponechává velký prostor pastorálním iniciativám biskupů.

V příštích setkání přistoupíme k detailnější analýze jednotlivých kapitol Kompendia.


[1] subsidiární znamená podpůrný: stát má podpůrnou úlohu ve vztahu k jednotlivci, rodině, obci i regionu.

[2] která je první kapitolou druhé části

[3] V souladu s příslušnými ustanoveními - čl. 2264 a 2265 - Katechismu katolické církve.

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.