23.8.2003 

Chrám nad hrobem římského jáhna mučedníka

Mezi množstvím ranně křesťanských mučedníků jsou někteří, jejichž úcta přežila do dnešních dnů a rozšířila se všude tam, kam křesťanství dospělo. Mezi ně patří sv. Vavřinec, známý z četných zobrazení jako jáhen, držící nástroj své mučednické smrti: rošt, na kterém byl upálen.

Svatý Vavřinec se stal spolu s mnoha dalšími členy římského kléru, včetně papež Sixta II., obětí krutého pronásledování za císaře Valeriána. Ten vydal v srpnu roku 258 edikt nařizující, aby všichni biskupové, kněží a jáhni byli bez prodlení zabiti. Philokalův Almanach z roku 354 přináší zprávu o tom, že uctívaný mučedník Vavřinec byl pohřben při via Tiburtina.

Potom, co se ediktem milánským stalo křesťanství jedním z oficiálních náboženství římské říše, zařadil se sv. Vavřinec mezi nejuctívanější mučedníky římské církve. Císař Konstantin dal vybudovat nedaleko místa jeho pohřbu kostel bazilikálního půdorysu. Ten však podle archeologických výzkumů ležel vpravo od dnešní baziliky a měl opačnou orientaci. Podobně jako i Svatopetrská bazilika se obracel k západu. Přímo nad světcovým hrobem vybudoval nový chrám na konci VI. století papež Pelagius II. Už o více než sto let dříve postavil papež Sixtus III. (432-440) další chrám zasvěcený sv. Vavřincovi, o jehož identitě panují různé názory. Jisté je, že v dnešní podobě se bazilika datuje do počátku 13. století. Podle některých papež Honorius III. tehdy spojil dvě starší baziliky, podle jiných prostě pelágiovskou baziliku prodloužil.

Jeden z básníků na Petrově stolci, svatý papež Damasus (366-386), složil oslavné verše, vyryté do mramorové desky nad Vavřincovým hrobem. Damasus sám choval k Vavřincovi zvláštní úctu. Dokládá to i kostel, který mu sám dal postavit v centru Říma. Kostel San Lorenzo in Damaso, včleněný do renesanční budovy papežské kancelerie, dnes nese jméno obou.

Detailní vyprávění o Vavřincově smrti se zachovala také díky zprávám sv. Ambrože a básníka Prudentia. Milánská biskup Ambrož uvádí (De officiis, XXVIII), že když byl Vavřinec dotázán, kde leží poklad církve, přivedl chudé, kterým církevní majetek rozdal. U svatého Ambrože je také zmínka o tom, že Vavřinec byl upálen na železném roštu (De officiis, XLI). Stejně, jen s některými dalšími detaily, popisuje mučednickou smrt svatého jáhna ve svém Peristephanon (Hymnus II) i Prudentius.

Vraťme se však k dnešní podobě baziliky, jak ji najdeme při vstupu na římský hřbitov Campo Verano. Už jsme řekli, že v dnešní podobě vznikla na počátku 13. století. Bohužel je bazilika, jak ji v současnosti návštěvník nalezne, do značné míry rekonstrukcí. Za druhé světové války byla roku 1943 značně poškozena bombardováním, které zasáhlo především horní etáž hlavní lodi a strhlo stropy.

Dnešní presbytář koresponduje se stavbou z VI. století. Průvodce pro poutníky ze VII. století zmiňují obě baziliky: konstantinovskou a pelagiánskou. První z nich označují jako ?maior?, větší.

Archeologické výzkumy provedené mezi lety 1950-57 významně rozšířily poznání o původní konstantinovské bazilice ze IV. století. Bazilika sv. Vavřince byla trojlodní stavbou zakončenou nad půdorysným půlkruhem, který formou ochozu následovaly i boční lodě. Na rozdíl od hlavních bazilik vybudovaných Konstantinem tedy neměla příčnou loď. Šlo o jednu z největších staveb tohoto typu na římském předměstí. Měřila po délce téměř sto metrů a široká byla 36 m. Podobně jako u všech dalších pěti bazilik stejného půdorysu, které vznikly za hradbami města, nebyla bazilika sv. Vavřince přímo spojena s hrobem mučedníka. Teprve papež Pelágius II. v VI. století spojil oltář baziliky s Vavřincovým hrobem. Se vznikem baziliky tzv. ad corpus, tedy při těle mučedníka, začíná význam staré konstantinovské stavby upadat. Z osmého století se zachovaly zprávy o tom, že vedle baziliky ad corpus, tedy pelágiovské, stojí další, větší, zasvěcená Panně Marii. Poslední zmínku o konstantinovském chrámu nacházíme v polovině IX. století.

Stejně jako další baziliky postavené při hrobě mučedníků byl také chrám nad Vavřincovým hrobem od samého počátku vyhledávaným pohřebištěm. Neznamenalo to ovšem jen hromadění sarkofágů a epitafů. Zejména ve 4. století byl ještě velmi živý římský zvyk konat nad hroby zemřelých pohřební hostiny. Ty se pak měnily v bujné slavnosti o vigilii svátku slavných mučedníků. V předvečer 10. srpna se konala jedna z nejznámějších oslav. Ne náhodou se každoročnímu rojení meteoritů v polovině srpna v Itálii říká jiskry sv. Vavřince.

(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Vavřince za hradbami naleznete zde.)

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.