Uvažováním o posledních věcech žijeme svou odpovědnost za svět

12.8.2007 

Benedikt XVI. před Anděl Páně, Castel Gandolfo

Drazí bratři a sestry
Liturgie této 19.neděle v mezidobí nás v určitém smyslu připravuje na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, kterou budeme slavit 15.srpna. Je totiž cele orientována k budoucnosti, k nebi, kde nás Nejsvětější Panna předešla do rajské radosti. Zejména, evangelní úryvek, abych navázal na poselství minulé neděle, vyzývá křesťany k odstupu od materiálních dober, která jsou z velké většiny iluzorní, a aby věrně konali své povinnosti se stálým zaměřením vzhůru. Věřící zůstává bdělým a bedlivým, aby byl připraven přijmout Ježíše, až se vrátí ve slávě. Prostřednictvím příkladů, vzatých z každodenního života, Pán povzbuzuje své učedníky, aby žili s touto vnitřní dispozicí jako oni služebníci z podobenství, kteří čekají na návrat svého pána. ?Blahoslavení služebníci, - říká - které pán při svém příchodu najde, jak bdí? (Lk 12,37). Musíme proto bdít v modlitbě a konání dobra.

Je pravda, že na zemi jsme všichni přechodně, jak příhodně připomíná druhé čtení z dnešní liturgie, vzaté z listu Židům. Ten nám podává Abraháma ? oděného jako poutníka, jako nomáda, který žije ve stanu a přebývá v cizím kraji. Vede ho víra. ?Protože Abrahám uvěřil, ? zaznamenává svatopisec ? uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení, vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde? (Žid 11,8). Jeho pravým cílem totiž bylo ?město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí? (11,10). Město, na něž se tu naráží, není z tohoto světa, ale je to ráj. Dobře si toho bylo vědomo prvotní křesťanské společenství, které se na zemi považovalo za ?cizince? a své zárodky sídlící v městech nazývalo ?farnosti?, což znamená právě kolonie cizinců (z řeckého paroikoi) (srov. 1 Petr 2,11). Tímto výrazem vyjádřili první křesťané nejdůležitější charakteristiku církve, kterou je právě zaměření k nebi. Dnešní liturgie Slova nás proto zve k zamyšlení o ?životě budoucího věku?, jak říkáme, když recitací Kréda vyznáváme svou víru. Výzva k tomu, abychom prožili svou existenci moudře a prozíravě, abychom pozorně uvažovali o našem údělu, tedy o oněch skutečnostech, které nazýváme poslední: smrt, poslední soud, věčnost, peklo a ráj. A právě tak žili svou odpovědnost za svět a budovali svět lepší.

Panna Maria, která nad nám z nebe bdí, kéž nám pomáhá nezapomínat, že tady na zemi jsme jenom přechodně a naučí nás připravit se na setkání s Ježíšem, který ?sedí po pravici Boha, Otce Všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé?.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.