8.11.2003
Místo dočasného pohřbu apoštolů Petra a Pavla
Bazilika sv. Šebestiána za hradbami nesla původně dedikaci svatým apoštolům Petru a Pavlu díky pravděpodobné translaci těl obou mučedníků v době Valériova pronásledování. Basilicu Apostolorum vybudoval císař Konstantin. Její vzhled se velmi podobal dalším římským chrámům, vybudovaných nad katakombami, jako jsou původní, dnes pouze v ruinách zachovaná bazilika sv. Anežky na Nomentáně, bazilika sv. Vavřince na Tiburtině nebo sv. Marcelína a Petra na Labikáně. Všechny tyto stavby měly charakter jakýchsi krytých hřbitovů. Byly to baziliky bez příčné lodi, připomínající římský cirk, s bočními loděmi, které probíhají bez přerušení a kopírují půlkruhový závěr.
Zasvěcení sv. Šebestiánu je daleko mladšího data. Badatelé je kladou zhruba do roku 680, kdy byla na přímluvu sv. Šebestiána zažehnána morová epidemie. Šebestián byl díky své odvaze důstojníkem první kohorty pretoriánů císaře Diokleciána. Po své konverzi obrátil sám na křesťanskou víru mnoho Římanů, což mu vyneslo titul ?defensor ecclesiae?. Když pak veřejně vyznal svou víru, odsoudil ho císař Dioklecián k smrti. Střely lučištníků ho však nezabily a díky péči Ireny, vdovy po jiném křesťanském mučedníkovi Castulovi, opět vyzdravěl. Nedal však na rady svých blízkých, aby opustil Řím, a sám předstoupil znovu před císařský dvůr. Podle nového rozsudku pak našel smrt na palatinském hypodromu, kde byl utlučen holemi a vhozen do Kloaky Maximy. Podle příběhu jeho umučení, datovaného do první poloviny V. století, jej pak pohřbila jakási Lucina ?in Catacumbas, in initio cryptae, iuxta vestigia apostolorum?? tedy v katakombách na počátku krypty, při stopách apoštolů. Další zmínka o Šebestiánovi se zachovala v kázáních sv. Ambrože. Dozvídáme se z ní, že pocházel z Milána. Depositio martyrum z roku 354 připomíná na den 20. ledna mučedníky Fabiána a Šebestiána. Sv. Fabián se objevuje také v patrociniu baziliky, ale až v polovině 13. století.
Vraťme se však ke konstantiniovské bazilice. Navzdory restauračním pracím a úpravám ze začátku barokní doby je rozvrh baziliky dodnes dobře čitelný. Ze zahrady za závěrem chrámu lze dobře vidět dokonce i převýšení hlavní lodě, jejíž tzv. bazilikální okna zajišťovala dobré osvětlení interiéru. Archeologické výzkumy prokázaly ohromné množství hrobů uvnitř baziliky, jak zděné hrobky, určené k několika pohřbům nad sebou, tak i místa pro sarkofágy. Na náhrobních kamenech se zachovalo množství nápisů, datovaných většinou mezi polovinu IV. a počátek V. století. Z prostorových důvodů pak vznikla také série tzv. arcosolií, zděných hrobů při obvodových stěnách, zakončených obloukem. V té době, po polovině IV. století, podnikl papež Damasus rozsáhlou akci, jejímž cílem bylo evidovat a vyzdobit hroby mučedníků na římských předměstích. Hroby uctívaných svědků víry dal papež Damasus osadit mramorovými deskami, na které jeho sekretář, kaligraf Furio Dionisio Filocalo vyryl nápisy, složené osobně papežem. Jeden z nich připomínal také apoštoly Petra a Pavla. Papež Damasus ve svém elogiu napsal: ?Ty, který přicházíš hledat jména Petra a Pavla, věz, že tu kdysi svatí spočívali. Apoštoly, které nám udělil Východ, což jistě přiznáváme, ale skrze mučednictví následovaly Krista vzhůru ke hvězdám a došli nebeských krajů a království spravedlivých. Řím se mohl honosit, že byli jeho občany. To k vaší slávě, nové hvězdy, řekl Damasus.?
Po původním liturgickém vybavení kostela mnoho stop nezůstalo. Archeologové našli stopy po schole cantorum v zóně presbytáře, ta však mohla vzniknout až později. Až do poloviny 16. století však uprostřed kostela stál hlavní oltář, pod který se dalo po dvou schodištích sestoupit přímo do krypty k hrobu sv. Šebestiána.
Za pontifikátu Sixta III. v první polovině 5. století byl při bazilice postaven klášter, který pečoval o liturgii a organizoval poutě. Během středověku se Via Appia stala nebezpečnou adresou jak pro klášter tak i pro baziliku. V desátém století byla bazilika redukována na jednolodní prostor, jakým zůstala dodnes.
Zajímavé svědectví o zvyklostech křesťanů krátce po milánském ediktu, který zajistil křesťanství pevné místo mezi jinými náboženstvími římské říše, podávají mauzolea, nebo chceme-li rodinné kaple, vystavené po stranách baziliky. Jedním z nich je na severní straně tzv. Lotovo mauzoleum, v současné době přístupné z katakomb. Jméno mu dal honosný mramorový sarkofág, jehož výzdoba zachycuje mimo jiné příběh strozákonního Lota. Zajímavostí sarkofágu je to, že představuje jednotlivé scény v různém stádiu dokončenosti: zatímco některé reliéfy jsou provedené jen zhruba, jiné jsou dokončené a dokonce polychromované. Vedle centrálního zobrazení zemřelých manželů na pozadí velké mušle se po jeho stranách rozvíjí ve dvou pásech nad sebou výzdoba se scénami ze Starého i Nového zákona. Z evangelijních epizod najdeme Vzkříšení Lazara a Předpověď Petrova zapření a Vraždění neviňátek. Ze starozákonních scén zachytil sochař ze 4. století Vyhnání z ráje, Kaina a Abela obětující Bohu své dary, Oběť Izáka, Mojžíše v okamžiku, kdy dostává desky zákona, útěk Lota ze Sodomy, zachycující proměnění Lotovy ženy v solný sloup. Vrchní část sarkofágu je zdobena profánními scénami ? jsou na ní lidé oblečení v cestovním obleku, ale také lovecký výjev z honu na divočáka.
Největší pozornost však přitahovalo mauzoleum nazývané ?Platonia? nebo Quirinovo. Pozdně středověké zprávy mluví o tom, že právě v něm byli Petr a Pavel dočasně pohřbeni. Mělo se za to, že právě v něm byly umístěna velká mramorová deska (platoma ? a odtud také název) s výše citovaným elogiem papeže Damasa, jehož text se dodnes zachoval díky středověkým přepisům. Platonia leží v místech lehce vlevo od osy baziliky za hlavní apsidou, tvoří ji lichoběžníková předsíň a rozlehlejší prostor blížící se půlkruhu. Archeologické průzkumy prováděné od roku 1892 objevily v bezprostřední blízkosti Platonie ohromné množství hrobů, nicméně uprostřed prostoru byla zřetelně připravena místa k uložení dvou těl ? ta byla povážována za apoštolský hrob. Místo je bohatě zdobené mramorem a na valené klenbě se zachovaly zbytky maleb zobrazující Krista mezi Petrem a Pavlem a dalšími apoštoly. Dnešní badatelé se k lokaci apoštolských hrobů do Platonie nepřiklánějí, a proto raději nazývají prostor mauzoleem Quirina, biskupa, původem z Panonie, jehož ostatky byly přeneseny na konci IV. století do Říma, jak říkají prameny i dlouhý dedikační nápis na zdi.
Za týden se vypravíme na obhlídku baziliky v podobě, v jakou ji dnešní návštěvník na Via Appia skutečně najde.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.