O Kompendiu sociálního učení církve, 9.část

9.10.2007 

Kapitola pátá: Rodina - Faktické svazky, kontrola porodnosti, bioetika, výchova

Faktické svazky: Fakticky existující soužití, jejichž počet se progresivně zvýšil, se zakládají na falešné koncepci svobody rozhodování jednotlivce. Pokud by mělo dojít k tomu, že nějaký právní řád postaví na stejnou rovinu rodinu a ?fakticky existující soužití?, pak by to znamenalo diskreditaci rodinného modelu života, jenž se nemůže uskutečňovat na základě nestálého meziosobního vztahu[1], nýbrž výhradně na nerozlučitelném spojení, na jehož počátku stojí uzavření manželství, tedy smlouva mezi mužem a ženou založená na vzájemném a svobodném vyvolení, které pak s sebou nese manželské společenství zaměřené k plození.
Homosexuální osoba musí být plně respektována co do své důstojnosti a je třeba ji povzbuzovat k tomu, aby kráčela cestou Božího záměru s obzvláštním odhodláním k uplatňování čistoty.

Kontrola porodnosti: Rodina jedinečným způsobem přispívá ke společenskému dobru prostřednictvím odpovědného otcovství a mateřství, což jsou specifické formy účasti manželů na stvořitelském díle Božím.
Pokud se jedná o ?prostředky?, jejichž pomocí se má dosahovat odpovědného plození, je třeba odmítnout především sterilizaci a potrat, protože jsou mravně nedovolené.
Rozhodnutí týkající se intervalu mezi jednotlivými porody i počtu dětí přísluší výhradně manželům.
Jedná se o jejich nezadatelné právo, které mají naplňovat před Bohem a přihlížet přitom k povinnostem, jež mají vůči sobě, vůči potomkům, rodině a společnosti.
Mravně zavrženíhodné, jakožto útoky na důstojnost osoby a rodiny, jsou všechny programy ekonomické pomoci zaměřené na financování sterilizačních a antikoncepčních kampaní nebo podmiňování ekonomické pomoci podřízením se zmíněným kampaním. Řešení problémů spojených s demografickým růstem musí být hledáno s ohledem na respektování sexuální i společenské mravnosti, přičemž je třeba podporovat větší spravedlnost a autentickou solidaritu, aby se všude respektovala důstojnost života, počínaje ekonomickými, společenskými a kulturními podmínkami.

Bioetika: Touha po otcovství a mateřství nedává žádné ?právo na potomstvo?, jsou však evidentní práva toho, kdo se má narodit. Tomu je třeba garantovat co nejlepší podmínky, a to prostřednictvím stability rodiny založené na manželství a na vzájemném doplňování se osob otce a matky. Je třeba podtrhnout, že jsou mravně nepřijatelné všechny reprodukční techniky (jedná se o dárcovství spermatu nebo vajíček, substituční mateřství, umělé oplodnění mimo ženské pohlavní orgány), které předpokládají, že k ženským pohlavním orgánům a pohlavním buňkám budou mít přístup jiné osoby než manželský pár, čímž se porušuje právo potomka, aby se narodil z jednoho otce a z jedné matky, kteří budou plnit uvedenou úlohu jak z biologického, tak z právního hlediska.
Otázka lidského klonování má kvůli závažným mravním implikacím obzvláštní společenský a kulturní význam. Klonování v obecném slova smyslu znamená reprodukci určité biologické entity, která je geneticky totožná s onou původní. Zásadně odlišný je však soud učitelského úřadu církve o klonování ve vlastním slova smyslu. Tento postup je v rozporu s důstojností lidského plození, neboť se uskutečňuje za naprosté absence úkonu osobní lásky mezi manželi.

Výchova: Naplňováním svého výchovného poslání rodina přivádí člověka k plné důstojnosti ve všech dimenzích jeho existence, včetně té společenské. Rodina totiž představuje ?komunitu lásky a solidarity, a právě rodina je jedinečným způsobem schopna učit a předávat kulturní, etické, společenské, duchovní a náboženské hodnoty, které jsou zcela zásadní pro rozvoj jejích vlastních členů a celé společnosti i pro blahobyt všech.
Rodiče jsou první, ale nikoli jediní vychovatelé svých dětí. Jim tedy přísluší, aby odpovědně naplňovali vychovatelské dílo v těsné a bdělé spolupráci s občanskými a církevními strukturami. ?Sama společenská povaha člověka vyžaduje z občanského a církevního hlediska rozsáhlejší a rozčleněnější výchovné působení, které má být výsledkem řádné spolupráce různých činitelů. Všichni tito činitelé jsou nutní a každý z nich může a musí přispívat k vychovatelskému dílu v souladu se svou kompetencí.
Rodiče mají dále specifickou povinnost týkající se oblasti sexuální výchovy. Pro vyvážený vývoj potomků má zásadní význam to, aby si řádným způsobem a postupně ujasnili význam sexuality a naučili se vážit si lidských a mravních hodnot, které jsou se sexualitou spjaty.


[1] Srov. Katechismus katolické církve, č. 2390

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.