Rádio Vaticana

Sv. Jeroným (2) - dokončení

14.11.2007

Benedikt XVI. na generální audienci, nám. sv.Petra

Drazí bratři a sestry,
Pokračujeme dnes prezentací postavy svatého Jeronýma. Jak jsme o něm řekli minulou středu, věnoval celých svůj život studiu Bible, a můj předchůdce papež Benedikt XV. jej označil za ?významného učitele interpretace Písma svatého?. Jeroným kladl důraz na potěšení a důležitost sblížení se s biblickými texty: ?Nezdá se Ti, že už tady na zemi přebýváš v království nebeském, když s těmito texty žiješ, medituješ je a když neznáš nic jiného a nic jiného ani nehledáš?? (Ep. 53,10). Vést dialog s Bohem, s jeho Slovem totiž v jistém smyslu zpřítomňuje nebe, tedy Boha. Důvěrně se stýkat s biblickými texty, zejména Novým zákonem, je pro věřícího podstatné, protože ?neznat Písmo, znamená neznat Krista?, jak zní jeho známý obrat, který citoval 2.vatikánský koncil v konstituci Dei Verbum (č.25).

Byl vskutku ?zamilovaný? do Božího Slova a kladl si otázku: ?Jak by se dalo žít bez poznání Písma, skrze něž se dochází k poznání samotného Krista, který je životem věřících?? (Ep. 30,7). Bible - nástroj, ?kterým Bůh každý den mluví k věřícím? (Ep. 133,13) - se stává podnětem a zdrojem křesťanského života každému a ve všech situacích. Číst Písmo znamená hovořit s Bohem: ?Modlíš-li se ? píše jedné mladé římské šlechtičně ? mluvíš s Ženichem, čteš-li, mluví k Tobě On? (Ep. 22.25). Studium a meditace Písma činí člověka moudrým a vyrovnaným (srov. In Eph. prol.). K hlubšímu proniknutí do Slova Božího je zajisté třeba trvalé a opakované důvěrnosti. Jeroným to doporučuje knězi Nepotianovi takto: ?Čti hodně často božská Písma, ba ani neodkládej Svatou knihu z rukou. Tady se nauč to, čemu máš vyučovat? (Ep. 52,7). Římské paní jménem Leta dával k výchově její dceři tyto rady: ?Ujisti se, že studuje každý den nějakou část Písma? Po modlitbě, ať následuje četba, a po četbě modlitba? Ať namísto šperků a šatů miluje božské knihy? (Ep. 107,9.12). Meditací a poznáváním Písem se ?nabývá duševní rovnováhy? (Ad Eph. , prol.). Jenom hluboký duch modlitby a pomoc Ducha svatého nás mohou přivést k porozumění Bible: ?při interpretaci Písma svatého máme vždy zapotřebí pomoci Ducha svatého? (In Mich. 1,1,10,15).

Vroucí láska k Písmu tedy prostupovala celým Jeronýmovým životem; láska kterou se ustavičně snažil probouzet také ve věřících. Jedné své duchovní dceři doporučoval: ?Miluj Písmo svaté a moudrost bude milovat tebe, miluj ho něžně a bude tě střežit, važ si ho a dostane se ti jeho něhy. Kéž je ti jako tvé náhrdelníky a tvé náušnice? (Ep. 125,11). A také: ?Miluj znalost Písma a nikoli neřesti těla? (Ep. 125,11).

Jeronýmovým základním metodickým kritériem interpretace Písma byl soulad s učitelským úřadem Církve. Nikdy nemůžeme číst Písmo sami. Narazíme na mnoho zavřených dveří a snadno sklouzneme do omylu. Bible byla psána Božím lidem a pro Boží lid z inspirace Ducha svatého. Pouze ve společenství s Božím lidem můžeme jako ?my? dětí Božích skutečně přistoupit k jádru pravdy, kterou nám chce říci Bůh. Autentická interpretace Bible musela být podle Jeronýma vždycky v harmonickém souladu s vírou katolické Církve. Nejedná se o požadavek, který by byl uložen této Knize zvnějšku. Sama tato Kniha je hlasem putujícího Božího lidu a jenom ve víře tohoto lidu se nacházíme v té správné tónině, abychom rozuměli Písmu svatému. Jeroným proto připomínal: ?Zůstávej pevně přimknut ke zdravé tradici, v níž jsi byl vyučen, abys mohl povzbuzovat podle zdravé nauky a potírat ty, kteří jí protiřečí? (Ep. 52,7). Právě vzhledem k tomu, že Ježíš Kristus založil svou církev na Petrovi - usuzoval Jeroným - musí každý křesťan být ve společenství ?s katedrou svatého Petra. Vím, že církev je zbudována na této skále? (Ep. 15,2). A v důsledku toho bez okolků prohlašuje: ?Jsem ve společenství s kýmkoliv, kdo je sjednocen s katedrou svatého Petra? (Ep. 16).

Jeroným neopomíjel ani etický aspekt. Často poukazoval na povinnost shody života s božským Slovem. Pouze žijeme-li jej, nalézáme také schopnost mu rozumět. Tato důslednost je pro každého křesťana neodmyslitelná, a zejména pro kazatele, aby jej jeho činy, kdyby byly v rozporu s jeho promluvami, nepřivedly do rozpaků. Jeroným pobízí kněze Nepotiana takto: ?Ať tvé skutky nepopřou tvá slova, aby se nestalo, až budeš kázat v kostele, že si někdo v duchu řekne: ?Proč tedy právě ty tak nejednáš??. Vskutku roztomilý je učitel, který s plným žaludkem, obšírně pojednává o půstu; i lupič může pranýřovat lakotu, ale v Kristově knězi musí panovat shoda mezi myslí a slovem? (Ep. 52,7). V jiném svém listě Jeroným zdůrazňuje: ?Zahanben je ten, kterého odsuzuje vlastní svědomí, třebaže jeho nauka je skvělá? (Ep 127,4). Stále v témže kontextu důslednosti pak podotýká: evangelium musí být přeloženo do skutků opravdové lásky, protože v každé lidské bytosti je přítomna samotná osoba Krista. Jeroným radí např. presbyterovi Pavlínovi, jenž se pak stal biskupem v Nole a Svatým: ?Pravým chrámem Kristovým je duše věřícího: okrášli tento svatostánek, ozdob jej, slož v něm své dary a přijmeš Krista. Proč zdobit stěny drahocennými kameny, když Kristus umírá hlady v osobě chudého?? (Ep. 58,7). A Jeroným konkretizuje: je zapotřebí ?šatit Krista v chudých, navštěvovat ho v trpících, sytit jej v hladovějících, dát mu příbytek v bezdomovcích? (Ep. 130,14). Láska ke Kristu, živená studiem a meditací, nám dá překonat každou obtíž: ?Milujme také my Ježíše Krista, vždycky hledejme jednotu s ním: potom se nám bude zdát snadné i to, co je obtížné? (Ep. 22,40).

Jeroným, kterého Prosper z Akvitánie nazval ?příkladem k jednání a učitelem lidského rodu? (Carmen de ingratis, 57), nám zanechal také bohatou a rozmanitou nauku křesťanského asketismu. Připomíná, že odvážná snaha o dokonalost vyžaduje stálou bdělost, časté, byť rozvážné a umírněné umrtvování, ustavičnou intelektuální či manuální práci, aby se předešlo zahálce (srov. Epp. 125,11 a 130,15), a zejména poslušnost Bohu: ?Nic se nelíbí Bohu tolik jako poslušnost, která je nejznamenitější a jedinečnou ctností? (Hom. de oboedientia: CCL 78,552). Součástí cesty askeze se může stát také praktikování poutí. Jeroným dal impuls zejména poutím do Svaté země, kde byli mnozí poutníci přijímání a hoštěni v domech, které byly zbudovány vedle kláštera v Betlémě díky velkodušnosti vznešené paní Pavly, Jeronýmovy duchovní dcery (srov. Ep. 108,14).

Nakonec nelze přejít mlčením přínos, který zanechal Jeroným na poli křesťanské pedagogiky (srov. Epp. 107 a 128). Navrhuje formovat ?duši, která se má stát chrámem Páně? (Ep. 107,4), ?cenným drahokamem? v očích Boha (Ep. 107,13). S hlubokou intuicí radil, aby byla uchovávána před zlem a hříšnými příležitostmi, vystříháním se dvojakých a rozmařilých známostí (srov. Ep. 107,4 a 8-9; srov. též Ep. 128,3-4). Vybízí především rodiče, aby vytvářeli kolem svých dětí klidné a radostné prostředí, podněcovali je ke studiu a k práci chválou i soutěživostí (srov. Epp. 107,4 a 128,1), povzbuzovali je k překonávání těžkostí, utvrzovali je v dobrých návycích a chránili před osvojováním si těch špatných, protože ? jak píše s uvedením citace výroku Publilia Syra, který znal ze školy ? ?stěží dokážeš odstranit ty věci, které si s klidem osvojuješ? (Ep. 107,8). Rodiče jsou hlavními vychovateli dětí, prvními učiteli života. Velmi jasně Jeroným klade na srdce matce jedné dívky a s odkazem k jejímu otci, přičemž vyjadřuje jakoby základní požadavek každého lidského tvora, který se rodí k životu: ?Ať v tobě nalézá svou učitelku a její nezkušené dětství ať na tebe hledí s obdivem. Ať ani v tobě, ani ve svém otci nikdy nespatří postoje, jejichž napodobování vede ke hříchu. Pamatujte na to, že ji můžete vychovat spíše příkladem než slovy? (Ep. 107,9). Mezi hlavními Jeronýmovými intuicemi jakožto pedagoga je třeba poukázat na důležitost, kterou přikládal zdravé a ucelené výchově již od nejútlejšího dětství, výjimečné odpovědnosti, která rodičům náleží, naléhavosti seriózní mravní a náboženské formace a požadavku studia, aby byla lidská formace úplná. Dalším aspektem, který byl ve starověku dosti řídký, ale který náš autor považoval za velice důležitý, byla podpora žen, kterým přiznával právo na úplnou formaci: lidskou, školskou, náboženskou a profesní. Právě dnes vidíme jak výchova osobnosti v její celistvosti, výchova k odpovědnosti před Bohem a před lidmi jsou tou pravou podmínkou každého pokroku, každého míru a každého smíření a odstranění násilí. Výchova před Bohem a před lidmi. Písmo svaté nám nabízí průvodce touto výchovou a tím i pravým humanismem.

Nemůžeme zakončit tyto zběžné poznámky o velkém církevním otci bez zmínky o účinném přínosu, který poskytl uchováním platných a pozitivních prvků hebrejské, řecké a římské kultury v rodící se křesťanské civilizaci. Jeroným uznal a osvojil si umělecké hodnoty, bohatství citů a harmonii obrazů, které se vyskytují u klasiků a vychovávají srdce i fantazii k ušlechtilému cítění. Do středu svého života a své činnosti položil především Slovo Boží, které ukazuje člověku stezky života a zjevuje mu tajnosti svatosti. Za to vše mu právě v dnešní době nemůžeme nebýt hluboce vděčni.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV