Rádio Vaticana

Nikoli zády k lidu, ale společně s lidem ke Kříži

21.1.2008

říká Papežský ceremonář Mons. Marini

Během tradiční papežské mše svaté o letošním svátku Křtu Páně v Sixtinské kapli spojené s udělováním svátosti křtu 13 dětem slavil Benedikt XVI. eucharistii způsobem jiným než bylo v posledních letech zavedeno, protože během bohoslužby oběti byl obrácen takzvaně ?zády k lidu?. Některá média hovořila v této souvislosti o návratu před koncil, přestože bylo předem vše vysvětleno ve sdělení papežského ceremonáře Mons. Guida Mariniho. Ten proto v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas vysvětluje:

?Myslím, že je důležité brát v úvahu orientaci, kterou má liturgické slavení vždycky mít. Mám na mysli ústřední postavení Pána, ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele. Tato orientace musí určovat vnitřní dispozici celého společenství a v důsledku toho také vnější projevy tohoto slavení. Kříž umístěný na oltáři, ve středu shromáždění má schopnost předat tento základní obsah liturgické teologie. Potom se mohou vyskytnout další okolnosti, které vzhledem k umělecké hodnotě posvátného místa a jeho jedinečné kráse a harmonii, mohou učinit žádoucím, aby se liturgické slavení konalo na původním oltáři, které mimo jiné uchovává přesnou orientaci liturgického slavení. To je přesně případ Sixtinské kaple při udělování svátosti křtu. Jde o praxi, která je umožněna liturgickými předpisy v souladu s koncilní reformou.?

Zdá se, že veřejné mínění bylo překvapeno postojem Papeže směrem zády k lidu během jedné části mše svaté. A nezřídka je tento postoj vykládán jako návrat do minulosti, jako nějaké zavření dveří ve vztahu ke společenství. Mohl byste nám vysvětlit jaký je pravý význam tohoto liturgického gesta?
?Za okolností, v nichž se slavení eucharistie koná zmíněným způsobem, nejde ani tak o postoj celebranta směrem ?zády k lidu?, nýbrž spíše o společný postoj všech věřících směrem k Pánu. Nejsou tím tak ?zavřeny dveře společenství?, ale naopak ?otevřeny dveře? vedoucí k Pánu. Liturgické slavení není podívanou, ale nazíráním Toho, který je naším Východem, Spasitelem. Myslím, že je také důležité připomenout, že doba, během níž je v těchto případech kněz ?otočen zády k lidu? je relativně krátká, neboť celé bohoslužba slova se koná jako obvykle, celebrant je obrácen ke shromáždění a ukazuje tak na dialog spásy, který Bůh navazuje se svým lidem. Nejde tedy o žádný návrat do minulosti, ale naopak. Je to způsob slavení, který nijak nezpochybňuje učení a směrnice 2.vatikánského koncilu.?

Mnozí v souvislosti s publikací Motu propria Summorum Pontificum spatřovali v některých krocích Benedikta XVI. projev rozchodu s koncilní liturgickou reformou.
?To jsou samozřejmě nesprávné domněnky a interpretace a to jak Motu propria, tak celého magistera Benedikta XVI. v oblasti liturgie. Liturgie církve jako ostatně celý její život jsou nepřetržité. Řekl bych tedy, že jde o vývoj v kontinuitě. To znamená, že církev kráčí svou dějinnou cestou, aniž by ztrácela z dohledu vlastní kořeny a vlastní živou tradici. To si může v některých případech žádat také znovu nabytí některých cenných a důležitých prvků, které se během cesty vytratily nebo byly opomenuty a jejichž záři co do svého autentického významu umenšil běh času. Zdá se mi, že Motu proprio jde právě tímto směrem a velmi zřetelně potvrzuje, že v liturgickém životě Církve existuje kontinuita bez jakéhokoli zlomu. Nelze proto mluvit o žádném návratu do minulosti, ale o opravdovém obohacení přítomnosti vzhledem k budoucnosti.?

Říká papežský ceremonář Mons. Guido Marini.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV