O účasti na masových liturgiích

16.2.2008 

Benedikt XVI. na setkání s římskými kněžími 7.února 2008

Nyní vám přinášíme další z odpovědí papeže Benedikta XVI. na otázky, které mu kladli kněží římské diecéze při svém tradičním setkání s ním na začátku postní doby. Jedna z otázek se vztahovala ke slavení masových bohoslužeb, například při setkání mladých, a k tomu, jak zajistit jejich důstojnost a aktivní účast při jejich slavení.

?Liturgie, které se účastní velké davy lidí, skutečně představují problém. Vzpomínám si, jak se - během velkého mezinárodního eucharistického kongresu v Mnichově - v roce 1960 hledalo, jak dát nový ráz eucharistickým kongresům, které až do té doby probíhaly pouze formou adorace. Byl zde návrh učinit jejich centrem eucharistickou bohoslužbu, jako projev přítomnosti slaveného mysteria.

Brzy ale vyvstala otázka, jak to udělat. Adorovat, lze také na dálku, s odstupem, ale ke slavení je potřebné menší společenství, které může s eucharistickým mysteriem vstupovat do kontaktu. Je zapotřebí, aby kolem slavení tohoto tajemství bylo shromážděno společenství.

Těch, kteří se k eucharistické bohoslužbě pro sto tisíc lidí pod širým nebem stavělo negativně, bylo mnoho. Říkali, že to vlastně ani není možné pro samotnou podstatu Eucharistie, která vyžaduje opravdové společenství. Mezi odpůrci takového řešení byli i mnohé velké a uznávané osobnosti.

Poté ale profesor Jungmann, velký liturgista a jeden z velkých architektů liturgické reformy, vytvořil koncept ?statio orbis?, který odkazuje k ?statio Romae?. V Římě se během postní doby věřící shromažďují na určitém místě, na takzvaném ?statio? jako vojáci Kristovi a poté jdou společně na Eucharistii. Pokud toto, říkal, je ?statio? města Říma, tedy místo, kde se shromažďuje Řím, pak eucharistické slavení se statisíci účastníky je ?statio orbis?, místo, kde se shromažďuje svět.

Od té doby máme eucharistické bohoslužby s účastí davů. Pro mne, musím říci, zůstává problém nevyřešen, protože konkrétní společenství je pro slavení bohoslužby podstatné a tudíž si nemyslím, že by definitivní odpověď už byla skutečně nalezena. Proto jsem také na minulém Synodu tuto otázku nanesl.

A ještě jednu otázku jsem tehdy položil. Týkala se koncelebrace v tak velkém množství lidí, protože pokud koncelebruje například tisíc kněží, není jisté, zda je to způsob, zamýšlený Pánem. Jsou zde otázky. Vy jste se s takovou obtíží setkali v Loretu, při účasti na masové bohoslužbě, během níž nebylo možné, aby do ní byli všichni zapojeni stejnou měrou. Je tedy třeba zvolit určitý způsob zachování důstojnosti, která je pro eucharistii nezbytná. Společenství není jednolité a zkušenosti s účastí na této události jsou různé, pro některé je určitě nedostatečná. V Loretu však věci nezávisely na mně, ale spíše na pořadatelích.

Je tedy třeba dobře zvážit, co v takových situacích dělat. Základní problém přetrvává, ale zdá se mi, že pokud víme, co je Eucharistie, pak i tehdy, kdy není možné zapojit se vnější činností, která je zapotřebí k pocitu účasti, lze do ní vstoupit srdcem, jak říká starobylá invokace Církve, směřovaná k těm, kteří stojí v zadní části baziliky: ?Vzhůru srdce!? V ten okamžik všichni vycházíme ze sebe samých a tak jsme všichni s Pánem a jsme pohromadě. Nepopírám problém, ale pokud následujeme skutečně tato slova ?Vzhůru srdce?, nacházíme všichni i v obtížných a někdy diskutabilních situacích skutečnou aktivní účast.?

Řekl Benedikt XVI. při setkání s kněžími římské diecéze.

Přeložila Markéta Šindelářová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.