9.3.2008 

Kostel sv. Vavřince in Piscibus, který je sídlem mezinárodního centra mladých v Římě, byl tuto neděli dopoledne cílem pastorační návštěvy Svatého otce. Nenápadný kostel se nachází jen pár kroků od náměstí sv. Petra, ale o jeho existenci se většina poutníků dozví jen stěží, protože je prakticky ze všech stran obestavěn mnohem vyššími budovami vatikánských kongregací. V tomto krásném románském kostele, jenž je naopak dobře znám mladým lidem, kteří přicházejí do Říma na svá studia či za prací, slavil dnes v 10h dopoledne mši svatou Benedikt XVI. Výjimečná událost především pro více než stovku animátorů zdejšího mezinárodního centra mládeže, jehož 25.výročí založení si spolu s Benediktem XVI. připomněli.

Přinášíme podstatnou část promluvy Benedikta XVI.:

?Přejděme nyní k dnešnímu evangeliu, které se věnuje velkému a zásadnímu tématu: co je to život, co je to smrt, jak žít, jak zemřít. Svatý Jan, aby nám umožnil lépe pochopit tajemství života i Ježíšovu odpověď, používá k označení této jedinečné skutečnosti dvě různá slova, aby naznačil dvě odlišné dimenze reality života: slovo bios a slovo zoe. Bios, jak lze snadno pochopit, znamená tento velký biokosmos, tuto biosféru, která sahá od prvotních buněk až po složitější, rozvinuté organismy, tedy onen velký strom života, ve kterém se celá tato bio skutečnost rozvinula. K tomuto stromu života patří člověk. Je součástí tohoto kosmu života, který začíná zázrakem živoucího centra, které vzniká z mrtvé hmoty a které tuto skutečnost organizuje a nazývá se organismus.

Avšak člověk, přestože je součástí tohoto velkého biokosmu, jej transcenduje do oné skutečnosti, kterou Jan nazývá zoe. Člověk je určitě ustavičně člověkem s celou svou důstojností, byť by byl v komatu nebo embryem. Žije-li však jenom biologicky nejsou realizovány a rozvinuty všechny potence jeho bytí, které otevírají nové dimenze. Člověk je bytí, které poznává. Zvířata zajisté také poznávají, ale jenom věci, které jsou zajímavé pro jejich biologický život. Lidské poznání sahá dále, člověk chce poznat všechno, celou skutečnost, realitu v jejím celku, chce vědět, co je to bytí a svět. Žízní po poznání nekonečna, chce dosáhnout zdroje života, chce pít z pramene života, nalézt samotný život. Dotkli jsme se druhé dimenze: člověk není jenom bytím, které poznává, ale žije také ze vztahu přátelství a lásky. Vedle dimenze poznání, pravdy a bytí existuje - a je od ní neoddělitelná ? také dimenze vztahu, lásky. A tady je zdroj života, po němž se žízní, aby byl život v hojnosti.

Mohli bychom říci, že celá věda je jedním velkým zápasem o život, zejména medicína je velkým zápasem o život. A v posledku je to snaha nalézt lék proti smrti. Můžeme tento lék nesmrtelnosti nalézt? Právě to je otázka dnešního evangelia. Představme si, že by medicína dokázala najít lék proti smrti, lék nesmrtelnosti. Byl by to lék pro biosféru, která je jistě užitečná pro náš duchovní a lidský život, ale sám o sobě by to byl lék biosféry. Představme si, co by se stalo s biologicky nesmrtelným životem člověka: svět by zestárnul, byl by plný starých. Člověk by tak nedával prostor mladým, mládeži a novosti života a proto by tento typ nesmrtelnosti nebyl čerpáním z pramene života, po kterém všichni toužíme. Nemůžeme tedy doufat v nekonečné prodloužení biologického života, ale přesto toužíme pít z pramene samotného života, abychom měli život nekonečný sám v sobě. O tom k nám dnes mluví Pán v evangeliu, když říká: ?Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky?. Pít z pramene života znamená vejít do společenství s nekonečnou láskou a být ve společenství s touto láskou, která je zdrojem života. Znamená to, že jsme v kontaktu, ba ve společenství s životem samým a již jsme překročili práh smrti, protože žijeme za životem.

Církevní otcové nazývali Eucharistii lékem nesmrtelnosti. A tak tomu je, protože v Eucharistii vstupujeme do kontaktu, ba do společenství se vzkříšeným tělem Krista, vstupujeme do prostoru již vzkříšeného života, života věčného. Jsme ve společenství s tímto tělem, které je oživováno nesmrtelným životem a tak jsme již navždy v prostoru samotného života. Toto evangelium je tedy také hlubokým výkladem eucharistie a vybízí nás skutečně žít v eucharistii, abychom tak byli proměněni v lásku, ve společenství lásky. Toto je pravý život. Pán v Janově evangeliu říká: ?Přišel jsem, aby měli život v hojnosti?. Život v hojnosti neznamená, jak se někteří domnívají, spotřebovat všechno, mít všechno, moci dělat všechno, co chceme. V takovém případě bychom žili pro mrtvé věci, žili bychom pro smrt. Život v hojnosti znamená být ve společenství s pravým životem, s nekonečnou láskou. Takto skutečně vstoupíme do hojnosti života a staneme se nositeli života také pro druhé.

Váleční zajatci, kteří prožili v Rusku deset a více let v zimě a o hladu, pak po svém návratu říkali: ?Mohl jsem přežít, protože jsem věděl, že jsem očekáván. Čekali na mne. Byl jsem potřebný a očekávaný.? Tato láska, která je očekávala, byla lékem života proti všem zlům. My všichni jsme očekáváni. Pán nás očekává a nejen očekává, je přítomen a bere nás za ruku. Přijměme ruku Pánovu a prosme jej, abychom žili skutečně, abychom žili život v hojnosti a tak mohli předávat i našim současníkům pravý život, život v hojnosti. Amen.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.