31.5.2008 

Benedikt XVI. na májové pobožnosti, nám. sv. Petra

Končíme měsíc květen tímto působivým setkáním na mariánské modlitbě. Srdečně vás zdravím a děkuji za vaši účast. Zdravím nejprve pana kardinála Angela Comastri. Spolu s ním další kardinály, arcibiskupy, biskupy a kněze, kteří se zapojili do této večerní pobožnosti. Mé pozdravení patří také zasvěceným osobám a vám všem, drazí věřící, kteří jste svou přítomností chtěli projevit úctu Nejsvětější Panně.

Slavíme dnes svátek Navštívení Panny Marie a památku Neposkvrněného Srdce Mariina. To nás vyzývá, abychom se s důvěrou obrátili k Marii. Ji jsme se také dnes večer oslovili starobylou a stále aktuální pobožností růžence. Růženec, když není mechanickým opakováním tradičních formulací, je biblickou meditací, která umožňuje probírat události Pánova života za doprovodu blahoslavené Panny a jako Ona je uchovávat v našem srdci. V mnoha křesťanských společenstvích během měsíce května existuje krásný zvyk recitovat slavnostněji svatý růženec v rodinách a ve farnostech. Nyní, závěrem tohoto měsíce nemá tento dobrý zvyk končit, ale pokračovat se stále větším úsilím, aby v Mariině škole světlo víry zářilo stále více v srdcích křesťanů a v jejich domech.

Dnešním svátkem Navštívení nám liturgie nabízí úryvek Lukášova evangelia, které vypráví o Mariině cestě z Nazareta do domu starší sestřenice Alžběty. Představujeme si vnitřní rozpoložení svaté Panny po Zvěstování, když od ní odešel anděl. Marie se ocitla sama s obrovským tajemstvím, skrytým ve svém lůně, věděla, že se stalo něco mimořádně jedinečného, uvědomovala si, že začala poslední kapitola dějin spásy světa. Ale všechno kolem Ní, zůstalo stejné jako před tím a vesničce Nazaret zůstalo naprosto neznámým to, co se stalo Jí.

Ale namísto toho, aby si dělala starost o sebe, vydala se Maria ke staré Alžbětě, o níž věděla, že je již v pokročilém těhotenství a podnícena tajemstvím lásky, které právě přijala, vydává se ?rychle? na cestu, aby jí byla ku pomoci. Jak prostá a jemnocitná je Mariina velikost! Když přijde do Alžbětina domu, dojde k něčemu, co žádný malíř nebude moci nikdy podat v plné kráse a hloubce. Vnitřní světlo Ducha svatého obestře jejich osoby. A Alžběta, osvícená shůry, zvolá: ?Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!? (Lk 1,42-45).

Tato slova by se mohla jevit jako nepřiměřená vzhledem k reálnému kontextu. Alžběta je mnohem starší Izraelská dcera a Maria neznámá dívka ze zapomenuté vesničky v Galileji. Co mohou a co zmohou ve světě, kde rozhodují jiné osoby a jiné mocnosti? Maria nás však znovu překvapí; její srdce je průzračné, zcela otevřené Božímu světlu, její duše je bez hříchu, nezatížena pýchou a sobectvím. Alžbětina slova v jejím duchu zažehnou chvalozpěv, jenž je autentickým a hlubokým ?teologickým? výkladem dějin: výkladem, který se musíme neustále učit od Té, jejíž víra je bez stínu a bez trhlin. ?Velebí má duše Pána?. Maria vyznává velikost Boha. To je první nezbytný pocit víry; pocit, který dává bezpečí lidskému tvoru a osvobozuje jej od strachu i uprostřed dějinných bouří.

Maria nezůstává na povrchu a očima víry spatřuje v dějinách dílo Boží. Proto je blahoslavená, protože uvěřila: vírou totiž přijala Slovo Pánovo a počala vtělené Slovo. Její víra jí dala uzřít, že všechny trůny mocných tohoto světa jsou provizorní, zatímco trůn Boží je jedinou skálou, která se nemění a nepadá. Její Magnificat ze vzdálenosti staletí a tisíciletí, zůstává nejpravdivější a nejhlubší interpretací dějin, zatímco výklady učiněné mnoha moudrými tohoto světa byly v průběhu staletí vyvráceny fakty.

Drazí bratři a sestry! Vraťme se domů s Magnificat v srdci. Nesme v sobě tytéž pocity chval a díkůvzdání Panny Marie vůči Pánu, její víru a její naději, její chápavou oddanost do rukou božské Prozřetelnosti. Napodobujme její příklad ochoty a velkodušnosti ve službě bratřím. Jedině přijetím lásky Boží a vložením vlastního bytí do nezištné a velkodušné služby bližním můžeme radostně pozvednout zpěv chvály Pánu. Kéž nám tuto milost vymůže Matka Boží, která nás dnes večer zve, abychom hledali útočiště v jejím Neposkvrněném Srdci. Vám všem patří mé požehnání!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.