Co je dobré pro věřící, je dobré pro stát

30.6.2008 

Na rozloučenou

Vážení a milí,

uplynulo již pět let od doby, kdy jsem přišel do Říma, abych zastupoval Českou republiku při Svatém stolci. Dnešní krátké zamyšlení, které Vám z tohoto místa adresuji, je odtud, z rádia Vatikán, mé poslední. Mé poslání při Svatém stolci dneškem (30. 06. 2008) končí.

Co zůstalo? Pokud jde o mě, snažil jsem se pracovat podle svých schopností a sil a mnoho cenného jsem se naučil. Díky spolupráci s Rádiem Vatikán i s Českou televizí se mně snad podařilo české veřejnosti lépe osvětlit význam diplomatických vztahů s institucí, jejíž síla a váha ve světě se neměří ani ekonomikou ani počtem vojáků, ale pouze silou a významem učení, které hlásá a hájí. Setkal jsem se zde se skvělými lidmi, jejichž příklad je hodný následování. Především se dvěma papeži: s Janem Pavlem II., který v posledních dvou letech svého života hlásal Evangelium svým utrpením. Později s Benediktem XVI., který se nepřišel na Petrův stolec omlouvat lidem za to, že "Bůh možná náhodou existuje". S papežem, který nás povzbuzuje v křesťanské lásce a naději. S papežem, který říká, že každý člověk bude jednou ze svého konání Pánu žně skládat účty. Tyto výzvy je třeba si vzít k srdci a nedopustit, aby upadly v zapomenutí. Proto jsem měl jsem snahu o významných událostech, které jsem prožil, vydat trvalejší psané svědectví ve své knížce ?Zajisté, Excelence!?. Jak se mně to podařilo, ukáže čas.

Setkal jsem se ve svém poslání s velkým počtem dobrých lidí, kteří mně pomáhali slovem, skutkem i příkladem. Jste mezi nimi. Všem Vám touto cestou upřímně děkuji. Ani setkání s těmi, u nichž jsem viděl především to, co bych dělat neměl, nebylo bez užitku.

Pokud jde o bilanci mého poslání, čekal jsem víc. Ale naše nedávná národní minulost je dosud bolestná. Nejsme s ní usmířeni. Nejsme usmířeni mezi sebou a dokonce ani sami se sebou. Spravedlnost přišla při budování kapitalismu v českých zemích zkrátka. To má za následek napjaté vztahy. Zlomená páteř národa i dvacet let poté, co mohlo být započato s její léčbou, se nechce zhojit. Rány jsou těžší než jsme tušili. Politická svoboda vyžaduje zdravé jedince, odolné proti svodům konzumismu, klientelismu a korupce. Takoví, my Češi, většinou nejsme. Proč? Především proto, že jsme opustili víru, mravnost a řád. Už za to tvrdě platíme teď, a nezmění-li se to, budeme do budoucna platit stále víc.

Drtivá většina našich politiků se veze na vlně populismu a nemá odvahu přijímat odpovědná a tudíž namnoze nepopulární opatření. Ti, kdo nám vládnou, dosud nepochopili, že co je dobré pro věřící, je dobré pro stát, tedy i pro ně. Proto už se u nás téměř dvacet let neúspěšně řeší restituce majetku církví, proto doposud nemáme Parlamentem schválenou smlouvu s Svatým stolcem.

Ale povinností křesťana je optimismus. Tím je vědomí, že nikoli pouhé očekávání, ale hodnověrná naděje nám mohou být ve všech životních těžkostech oporou. Kdyby Kristovo učení bylo dílem lidským, už dávno by - tak jako vše, co pochází od lidí - zaniklo. Skutečnost, že nezaniklo, dokládá, že základy křesťanské víry jsou pevné: Víme, komu jsme uvěřili a můžeme si být jisti.

Především tuto naději si odtud, od prahů apoštolských, odnáším do dalšího života. Svatý Pavel, můj velký a slavný patron, jehož památku právě slavíme, žil a byl umučen v časech nepředstavitelně těžkých, kdy vladařem římské říše byl smutně proslulý císař a masový vrah Nero. Přesto nás toto kníže apoštolské vybízí k naději a k modlitbám za vladaře. Buďme optimisty i my a modleme se za své vladaře, aby pochopili, že víra, mravnost a řád jsou dobré pro všechny. Tedy i pro ně.

Odnáším si také vděčnost: Děkuji všem, kdo mně projevili lásku a trpělivost, všem, kdo mně jakkoli, třeba i kritickými slovy, v mém poslání i v běžném životě pomohli.

Děkuji i Vám, milí přátelé, milí posluchači Rádia Vatikán za Vaši věrnost Kristu. Ať vás radostná křesťanská naděje, která z této věrnosti pochází, provází celým Vaším dalším životem.

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.