9.7.2008
6. července uplynulo 250 let od chvíle, kdy byl na Petrův Stolec zvolen padovský biskup, Carlo Rezzonico, a přijal jméno Kliment XIII. Tehdy, v červenci roku 1758, uspořádala Padova velkolepé oslavy ? a nejinak je tomu letos, kdy slaví výročí svého jediného papeže v dějinách. Rok oslav zahájila slavnostní liturgie a koncert na náměstí před katedrálou, kterou vysvětil. Region Benátsko uspořádá během roku také sympozium a výstavu (12. 12. 2007 až 15. 3. 2009, Diecézní muzeum v Padově) věnovanou postavě Klimenta XIII. Andrea Nante, ředitel diecézního muzea v Padově říká:
?Výstava má být přístupná širokému publiku. Představí postavu papeže počínaje rodinou, v níž vyrostl, až po okamžik zvolení. Seznámí návštěvníky s jeho pontifikátem a uzavírat ji bude počin, který můžeme označit za emblematický i z hlediska historické proměny uměleckého vkusu, ve které sám hrál důležitou roli ? jak to dokládá zakázka jeho rodiny u Antonia Canovy na jeho náhrobek pro Baziliku sv. Petra.?
Obhájce Tovaryšstva Ježíšova, obránce víry ve věku osvícenského racionalismu, velký mecenáš umění, všechny tyto přívlastky Klimentovi XIII. právem přisoudila historie. Carlo Rezzonico se narodil v Benátkách v roce 1693 v rodině krátce před tím (1687) povýšené do šlechtického stavu. Humanistická studia absolvoval u jezuitů v Boloni a jeho pozdější obhajoba řádu před světovými velmocemi dává tušit, že si odnesl dobré zkušenosti. V Padově pak zdárně ukončil studia obojího práva a odešel do Říma, aby se v této disciplíně dále zdokonaloval na Akademii ?dei Nobili Ecclesiastici?. Jeho kariéra byla strmá, počínaje vysvěcením na kněze ve 24 letech. Jak bývalo obvyklé kardinálské jmenování (1737) přichází dřív než biskupské svěcení (1743). Už jako padovský biskup hrál důležitou roli v diplomatických misích Papežského státu. V době sporů s Benátskou republikou obhájil existenci Aquilejského patriarchátu a zasadil se o zřízení dvou biskupských stolců ? v Udine a v Gorizii.
V roce 1758 zvolilo Carla Rezzonica konkláve trvající téměř dva měsíce. 16. července toho roku byl korunován a přijal jméno Kliment XIII. Stal se z něho energický zastánce jezuitů. Rezolutně odmítal rozpuštění Tovaryšstva. Svolal kvůli tomu dokonce zvláštní konzistoř. Setkání kardinálů bylo plánováno na 3. února 1769, ale nemělo k ní dojít ? Papež totiž den před tímto datem zemřel. Jako nesmlouvavý obránce víry dal zapsat na index jak Diderotovu ?Encyklopedii?, tak další osvícenecké texty, včetně Rousseauova ?Emila?.
Na druhou stranu ovšem Kliment XIII. podporoval rozvoj historické vědy. V roce 1764 svěřil Joachimovi Winckelmannovi dohled nad antickými památkami Říma. Vyznamenal se jako mecenáš umění ? podporoval Piranesiho a Raphaela Mengse. Jeho sbírky vytvořily v roce 1767 základ tzv. Profánního muzea, které je přímým předchůdcem Vatikánských muzeí. Kliment XIII. se zasloužil také o reformu hlavních bankovních institucí ve Věčném městě a v roce 1764 přeměnil několik starých sýpek na studny zásobující občany olejem ? tzv. ?olearie papali?. Jak už jsme předeslali, Kliment XIII. zemřel v roce 1769, a pohřben je v Bazilice sv. Petra. Jeho náhrobek vytvořil Antonio Canova a je dodnes cílem milovníků umění klasicismu.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.