?Eutanázie je vražda. Kdo provádí eutanázii je vrah, kdo podá druhému lék, či jinou látku primárně nikoliv ke zmírnění utrpení, nýbrž k ukončení života, je vrah. Všichni, kdo se snaží o prosazení zákona o tzv. důstojné smrti (jak nehorázný eufemismus !) jsou tedy spolupachatelé vražd a žádný zákon, byť by byl přijat, z nich tu vinu nemůže smýt.? To napsal Daniel Hudeček, lékař geriatr (tedy: odborník na léčení chorob ve stáří ? LN 28. 7. 2008) Taková slova najednou rozjasnila nedýchatelný smog ?politicky správných? řečí, argumentů a výmluv zastánců kultury smrti, jimiž častují a zpracovávají veřejnost téměř všechny hromadné sdělovací prostředky. Proti jejich postmoderním, názorům od zeleného stolu stojí skutky, konkrétný skutky a pomoc starým a nemocným osobám, zvláště nevyléčitelným, jaké poskytují hospice, nyní už v každém kraji ČR. Pochopitelně první na dostřel je MUDr. Marie Svatošová, presidentka hospicového hnutí, jež poskytuje paliativní péči o ně. Zatímco zastánci kultury smrti halasně prosazují svá hesla o ?kvalitě života a svobodě ukončit jej?, ona se odvážila jít proti tomuto zhoubnému proudu, tím že našla řešení, jak může člověk důstojně a bez velkých bolestí umírat a ne být odsunut, likvidován, protože překáží nebo jen ztěžuje honbu za příjemnostmi života a je vykřičníkem pro toho, kdo se vyhýbá konfrontaci se smrtí, jež je nedílnou součástí lidského údělu. K tomu pak Dr. Hudeček dodává: ?Kdo pečuje o nevyléčitelně nemocné, ten ví, že s dobrou podporou jsou schopni prožít kvalitní konec života... Velká skupina umírajících v terminální fázi již není kontaktní natolik, aby byla schopná komunikovat. Umí se pan Hamerský ( a s ním i bojovní liberálové a socialisté) vcítit do toho, co prožívají a posoudit, zda má jejich současné bytí smysl či nikoliv. Umí to jejich rodinný příslušník či pečovatel? Tvrdím, že nikoliv!?
?Pracuji jako zdravotní sestra už 24 let a s utrpením a nemocí jsem téměř denně ve styku,? píše Jana Siebrová (LN 31. 7.2008 ) A klade zásadní otázky: ?Jaký obraz starých a nemocných lidí předkládáme společnosti, dětem, mladým lidem... když čtu články o eutanázii, myslím si, že páni poslanci nemají potřebné zkušenosti ani praxi... a tak se ptám, co je vůbec vede k tomu, aby o tomto tématu diskutovali? Není to spíše touha zviditelnit se? Myslím si to. Zajímalo by mě, kolik jich doprovázelo nemocného člověka až do konce, zda seděli u jeho lůžka a ptali se ho, zda chce zemřít. Z toho též vyplývá, že si neuvědomují, co je život a jak se k němu postavit?. Falešné argumenty zastánců kultury smrti podrobuje neúprosné palbě otázek Zbyněk Klíč (LN 31. 7.) ? Život sám o sobě je kouzelný, jedinečný a technickými, vědeckými a právními prostředky nepostižitelný. Kvalita života je použitím právě těchto nástrojů. Co je však kvalitní život, jak jej definujeme? Chce babička na vesnici stejná práva, svobody a možnosti jako dvacetiletý mladík v Praze: Jak se liší kvalita života u nás, v Americe a třeba Ugandě? Kdo zavede kritéria kvalitního života, jak se budou měnit v závislosti na změně vládní garnitury, světových podmínkách a vývoji techniky? Termín od základu neobstojí a to především vzhledem k faktu, že život sám o sobě je kvalitou a definice nějakého lepšího, kvalitnějšího a hodnotnějšího života si nezadá s Hitlerovými definicemi nadlidí. Kvalitu života v tomto smyslu nelze zavést a jako argument zastánců eutanázie je nepřijatelný?.
6. srpna se Benedikt XVI . setkal s kněžími brixenské diecéze. 42 letý kaplan z Bolzana Willy Fusaro, který v roce svého svěcení 1991 onemocněl roztroušenou sklerosou, mu položil otázku po smyslu utrpení. Na příkladu Jana Pavla II mu papež ukazoval, že utrpení není pouhé NE, něco negativního, nedostatek něčeho, nýbrž kladná skutečnost. Je-li přijímána v lásce ke Kristu a ke druhým, je to vykupitelská síla, síla lásky a není o nic méně mocná než velké skutky z jeho prvního údobí pontifikátu. Jan Pavel II. nás naučil, že Bůh, který je láska, tím, že se ztotožnil s naším utrpením, nás bere do svých rukou a noří do své lásky. Vždyť jenom láska je koupelí vykoupení, očištění a znovuzrození?.
A v další odpovědi docentu Golserovi, vyniklo: ? Kde není žádný Bůh, tam nastupuje bezohledná spotřeba stvoření, tam je hmota pouze materiálem pro nás, my sami jsem poslední instance, prostě všechno nám patří a my to spotřebováváme pro sebe. Bezohledné konzumování stvoření nastává tam, kde není žádná dimenze po smrti, kdy v tomto životě takřka strháváme na sebe všechno, co lze vůbec mít?.
A budou-li tyto hlasy vytěsněny z vědomí, umlčeny, pak ?bude křičet kamení?, jak odpověděl Ježíš farizejům (Lk 19, 40). A to kamení křičí: ?Eutanázie je vražda. Kdo provádí eutanázii je vrah, kdo druhému podá lék či jinou látku určenou primárně k ukončení života, je vrah. Všichni, kdo se snaží o prosazení zákona o tzv. důstojné smrti,? jsou spolupachatelé budoucích vražd a žádný zákon z nich tu vinu nemůže smýt.?
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
