Drazí bratři a sestry,
i dnes se v evangeliu objevuje v popředí apoštol Petr. Zatímco jsme ho minulou neděli obdivovali pro jeho ryzí víru v Ježíše, o němž prohlásil, že je Mesiáš a Boží Syn, tentokrát v bezprostředně následující episodě ukazuje ještě nezralou víru a příliš vázanou na ?smýšlení tohoto světa (srov. Řím 12,2). Když totiž Ježíš začne otevřeně mluvit o osudu, který ho očekává v Jeruzalémě, že totiž bude muset hodně trpět a být zabit, aby pak vstal z mrtvých, Petr protestuje slovy: ?Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!? (Mt 16,22) Je zřejmé, že Mistr a učedník mají dva protichůdné způsoby myšlení. Petr, podle lidské logiky, je přesvědčen, že by Bůh nikdy nepřipustil, aby jeho Syn skončil své poslání smrtí na kříži. Ježíš naopak, ví, že ho Otec ve své nesmírné lásce k lidem poslal, aby za ně dal život a že to sebou nese utrpení a kříž, a že je správné, aby k tomu došlo. Na druhé straně On také dobře ví, že posledním slovem bude vzkříšení. Petrův protest i když byl pronesen s dobrým úmyslem a z upřímné lásky k Mistrovi, zní Ježíšovi jako pokušení, jako vybídnutí zachránit se sám, zatímco pouze tím, že ztratí svůj život, dostane nový a věčný pro nás všechny.
Jestliže Boží Syn musel trpět a zemřít ukřižován, to jistě není kvůli nějakému krutému plánu nebeského Otce. Příčinou je závažnost nemoci, z níž nás musel uzdravit: tak vážné a smrtelné zlo, že to vyžadovalo všechnu jeho krev. Vždyť svou smrtí a vzkříšením Ježíš přemohl hřích a smrt tím, že obnovil svrchovanost Boha Avšak boj neskončil: zlo existuje a klade odpor v každé generaci, i za našich dnů. Co to jsou hrůzy války, násilí na nevinných, bída a nespravedlnost, které si krutě počínají vůči slabým, ne-li odpor zla kladený Božímu království? A jak odpovídat na takovou ničemnost, ne-li bezbrannou silou lásky, které přemáhá nenávist silou života, který se nebojí smrti? Tutéž tajemnou sílu použil Ježíš i za cenu, že nebude pochopen a že ho mnozí opustí.
Drazí bratři a sestry, aby dovedl k naplnění dílo spásy, Vykupitel i nadále přidružuje k sobě a ke svému poslání muže a ženy ochotné vzít na sebe kříž a následovat ho. Jako pro Krista tak také pro křesťany nést kříž není tedy něco volitelného, nýbrž je to poslání, které je nutno z lásky obejmout. V současném světě, kde se zdá, že převládají síly, jež rozdělují a ničí, Kristus nepřestává všem předkládat své jasné vybídnutí: kdo chce být mým učedníkem, ať zapře své sobectví a nese se mnou kříž.
Prosme naléhavě o pomoc Svatou Pannu, která jako první a až dokonce následovala Ježíše na cestě kříže. Kéž nám pomůže jít za Pánem s rozhodností, abychom už od nynějška zakoušeli i když ještě ve zkoušce, slávu vzkříšení.
Přeložil Josef Koláček.
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
