Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drahý Monsignore Perriere, biskupe Tarbes e Lurd,
drazí bratři v biskupské a kněžské službě,
drazí poutníci, drazí bratři a sestry!

Před 150 lety, 11. února 1858, na tomto neobydleném místě zvaném Massabiellská jeskyně spatřila Bernadeta Soubirous, prosté děvče z Lurd, světlo a uvnitř tohoto světla mladou "krásnou, nade vše krásnou" paní. Tato paní se k ní láskyplně, něžně, uctivě a s důvěrou obrátila. "Vykala mi (vypráví Bernadeta)... Chcete mi prokázat laskavost tím, že sem následujících patnáct dní budete přicházet? (ptá se ta Paní) ... Dívala se na mne jako osoba, která mluví s jinou osobou?. Při tomto rozhovoru, během tohoto něžností zcela prostoupeného dialogu jí tato Paní pověřila, aby předala velmi jednoduché vzkazy o modlitbě, pokání a obrácení. Není divu, že Maria je krásná, takže při zjevení z 25. března 1858 oznamuje svoje jméno takto: "Jsem Neposkvrněné Početí".

Podívejme se, jak tuto "Ženu oděnou sluncem" (Zj 12,1) vykresluje Písmo. Nejsvětější Panna Maria, oslavená Žena z Apokalypsy, má nad hlavou korunu z dvanácti hvězd, které představují dvanáct Izraelských kmenů, celý Boží lid, celé společenství svatých, a zároveň je u jejích nohou měsíc, obraz smrti a smrtelnosti. Maria nechala smrt za sebou; je cele oděna životem, životem Syna, zmrtvýchvstalého Krista. Je tak znamením vítězství lásky, dobra a Boha, který dává našemu světu naději, kterou potřebuje. Obraťme dnes večer svůj pohled k Marii ? tak slavné a tak lidské ? a dovolme jí, aby nás vedla k Bohu, který je vítězem. Mnoho lidí vydalo svědectví o tom, že setkání s rozzářenou tváří Bernadety rozechvívalo srdce i zraky. Jak během zjevení tak během jejího vyprávění se její tvář změnila a zářila. Tehdy Bernadeta přebývala ve světle z Massabielle. Každodenní život rodiny Soubirous byl nicméně prostoupen bídou, zármutkem, nemocí, neporozuměním, odmítáním a chudobou. Přestože v rodinných vztazích nechyběla láska a vroucnost, bylo obtížné žít v "cachot" ("vězení"). Pozemské stíny však nebránily záři nebeského světla: "Světlo svítí v temnotách..." (Jan 1,5).

Lurdy jsou jedním z míst, která Bůh vyvolil k tomu, aby v něm nechal zazářit zvláštní paprsek své krásy. Odtud plyne důležitost, kterou zde má symbol světla. Počínaje čtvrtým zjevením zažehla Bernadeta, jež přicházela k jeskyni každé ráno, pokaždé požehnanou svíci a držela ji v levé ruce, až se jí Panna ukázala. Záhy Bernadetě začali lidé dávat svíce, aby je postavila na zem do jeskyně. Zakrátko pak sami lidé začali na toto místo světla a pokoje klást svíce. Matka Boží dala na srozuměnou, že jsou jí milé tisíce svíček, které od té doby nepřetržitě svítí v jeskyni zjevení k její oslavě. Od onoho dne před jeskyní dnem i nocí, v zimě i v létě září planoucí keř zažehnutý modlitbami poutníků a nemocných, kteří vyjadřují své starosti a potřeby, ale především svou víru a naději.

Přicházíme sem do Lurd na pouť a chceme ve šlépějích Bernadety vstoupit do oné mimořádné blízkosti mezi nebem a zemí, která nikdy nepominula a nepřestává se upevňovat. Stojí za zmínku, že během zjevení Bernadeta recituje růženec před zraky Marie, která se k ní během doxologie přidává. Tento fakt potvrzuje hluboce teocentrický charakter modlitby růžence. Když jej recitujeme, Maria nám dává své srdce a svůj pohled, abychom rozjímali o životě jejího Syna, Ježíše Krista. Můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. navštívil Lurdy dvakrát. Víme, jak často se ve svém životě a své službě opíral o přímluvu Panny Marie. Stejně jako mnozí jeho předchůdci na Petrově stolci, také on živě povzbuzoval k modlitbě růžence; učinil to jedinečným způsobem, když obohatil růženec o meditaci tajemství Světla. Tato tajemství jsou ostatně znázorněna na fasádě baziliky novými mozaikami, které byly odhaleny loňského roku. Maria nám stejně jako u všech událostí Kristova života, které "uchovávala ve svém srdci" (Lk 2,19), umožňuje chápat, že všechny etapy jeho veřejného působení jsou integrující součástí zjevení Slávy Boží. Kéž Lurdy, místo světla, zůstanou školou modlitby růžence, který vede Ježíšovy učedníky před zraky jeho Matky do autentického a srdečného dialogu s jejich Mistrem!

Z úst Bernadety slyšíme slova Panny Marie, která nás žádá, abychom sem přicházeli v procesích prostě a vroucně se modlit. Procesí "aux flambeaux" dodává našemu tělesnému zraku tajemství modlitby: ve společenství církve, která spojuje vyvolené v nebi a poutníky na zemi, pramení světlo dialogu mezi člověkem a jeho Pánem a v dějinách lidstva se otevírá osvětlená cesta i v těch nejtemnějších chvílích. Toto procesí je momentem velké církevní radosti, ale také dobou jasné reflexe: úmysly, které si s sebou přinášíme, prohlubují naše hluboké společenství se všemi bytostmi, jež trpí. Myslíme na nevinné oběti vystavené násilí, válce, terorismu, hladu nebo důsledkům nespravedlností, pohrom, kalamit, nenávisti, útlaku, útokům proti jejich lidské důstojnosti a jejich základním právům, proti svobodě jejich jednání a smýšlení. Pomysleme také na ty, na něž dolehly rodinné problémy nebo trpí v důsledku nezaměstnanosti, nemoci, slabosti, samoty nebo postavením imigrantů. A nechci zapomenout na ty, kteří trpí pro Kristovo jméno a umírají pro Něho.

Maria nás učí modlit se a činit z naší modlitby úkon lásky k Bohu a lásky k bližním. Když se modlíme s Marií, přijímáme do svého srdce ty, kteří trpí. Jak by se pak v důsledku toho neproměnil také náš život? Proč by se naše bytí a celý náš život neměl stát místem pohostinnosti pro naše bližní? Lurdy jsou místem pokoje, protože jsou místem společenství, naděje a obrácení.

Nyní, kdy se blíží noc, nám Ježíš říká: "Vaše lampy ať hoří" (srov. Lk 12,35): lampa víry, lampa modlitby, lampa naděje a lásky! Tento noční pochod, který nese světlo, silně promlouvá k našemu nitru, dotýká se našeho srdce a sděluje mnohem více než každé jiné pronesené či zamýšlené slovo. Toto gesto vyjadřuje situaci nás křesťanů na cestě: potřebujeme světlo a zároveň jsme povoláni stát se světlem. Hřích nás oslepuje, brání nám nechat se vést našimi bratry, nutí nás nedůvěřovat jim a nenechat se vést. Potřebujeme být osvíceni a opakujeme prosbu slepého Bartimea: "Mistře, ať vidím!" (Mk 10,51). Učiň, ať vidím svůj hřích, který mi překáží, ale především, Pane, učiň, ať vidím tvou slávu! Vězme, že naše modlitba již byla vyslyšena, a děkujeme, protože jak říká svatý Pavel v listě Efesanům: "Kristus tě osvítí" (5,14) a svatý Petr dodává: "Ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu" (1 Petr 2,9).

Nám, kteří nejsme světlem, může nyní Kristus říci: "Vy jste světlo světa" a svěřit nám péči o to, aby světlo lásky zářilo. Jak píše apoštol Jan: "Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením" (1 Jan 2,10). Žít křesťanskou lásku znamená umožnit, aby světlo Boží vstoupilo do světa, a zároveň ukazovat jeho pravý zdroj. Svatý Lev Veliký píše: "Kdokoli skutečně žije v církvi naplno a mravně, kdo myslí na to, co pochází shůry, a ne nato, co je na zemi (srov. Kol 3,2), je v jistém smyslu podobný nebeskému světlu; když sám uskutečňuje záři svatého života, jako hvězda ukazuje mnohým onu cestu, která vede k Bohu.? (Serm. III,5).

Do této lurdské svatyně, k níž křesťané celého světa obracejí pohled od doby, kdy zde Panna Maria nechala zazářit naději a lásce, obdarovala nemocné, chudé a především nepatrné, jsme zváni, abychom objevovali jednoduchost svého povolání: ve skutečnosti stačí milovat.

Zítřejší slavnost Povýšení sv. Kříže nám umožní vstoupit do srdce tohoto tajemství. V dnešní vigilii se náš pohled obrací ke znamení nové Smlouvy, v němž se sbíhá celý Ježíšův život. Kříž představuje nejvyšší a dokonalý úkon Ježíšovy lásky, kterým daruje život za své přátele. "Tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl skrze něho život věčný" (Jan 3,14-15). Ježíšova smrt, ohlášená ve zpěvu o Božím Služebníku, je smrtí, která se stává světlem pro národy; je smrtí, která ve spojení s liturgií odčinění přináší smíření; je smrtí, která je koncem smrti. Od té doby je kříž znamením naděje, korouhví Ježíšova vítězství, protože "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16). Skrze kříž se celému našemu životu dostává světla, síly a naděje. Křížem se zjevuje celá hloubka lásky, obsažená v původním Stvořitelově plánu; křížem je vše zachráněno a dovršeno. Proto se život ve víře v Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, stává světlem.

Zjevení byla obestřena světlem a Bůh zažehl v pohledu Bernadety plamen, který obrátil nesčetná srdce. Kolik lidí sem přichází v naději, že snad tajně dosáhnou nějakého zázraku, a pak na zpáteční cestě, po duchovní zkušenosti autenticky církevního života, mění svůj pohled na Boha, na druhé i na sebe sama. Rozhoří se v nich malý plamen, zvaný naděje, soucit a něha. Nenápadné setkání s Bernadetou a s Pannou Marií může změnit život, protože jsou na tomto místě v Massabielle, aby nás vedly ke Kristu, který je naším životem, naší silou a světlem. Kéž vám Panna Maria a svatá Bernadeta pomohou, abyste žili jako děti světla a dosvědčovali každý den svým životem, že Kristus je naše světlo, naše naděje a náš život!

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy