Drazí bratři a sestry!
S velkou radostí dnes slavíme svátek Všech svatých. Při návštěvě botanické zahrady býváme udiveni nad rozmanitostí rostlin a květin a napadají nás myšlenky o fantasii Stvořitele, který učinil zemi jako úžasnou zahradu. Podobné věci nás napadají, když uvažujeme nad velkolepostí svatosti. Svět se nám ukazuje jako ?zahrada?, v niž Duch Boží s obdivuhodnou fantazií probudil zástupy světců a světic, všech věkových kategorií i sociálních postavení, ze všech jazyků, národů a kultur. Jeden se od druhého liší jedinečností své lidské osobnosti i duchovním charismatem. Všichni ale nesou Ježíšovu ?pečeť? (srov. Zj 7,3), totiž otisk jeho lásky, dosvědčené v Kříži. Všichni jsou v radosti, v nekonečné slavnosti, ale jako Ježíš dosáhli tohoto cíle cestou námahy a zkoušky (srov. Zj 7,14). Každý z nich podstoupil svou část oběti, aby se mohl účastnit slávy vzkříšení.
Slavnost Všech svatých se vyvinula v prvním křesťanském tisíciletí jako společná oslava mučedníků. Už v roce 609 papež Bonifác IV. zasvětil římský Pantheon P. Marii a všem mučedníkům. Toto martyrium, mučednictví, můžeme ostatně pojímat v širokém smyslu, jako bezvýhradnou lásku ke Kristu, lásku, která se vyjadřuje naprostým darováním sebe sama Bohu a bratřím. Tento duchovní cíl, k němuž jsou nakročeni všichni pokřtění, lze dosáhnout následujíce cestu evangelijních ?blahoslavenství?, které nám liturgie předkládá k dnešní slavnosti (srov. Mt 5,1-12a). Je to cesta, kterou vyznačil Ježíš a o níž usilovali světci a světice, navzdory vědomí svých lidských omezení. Ve své pozemské existenci se totiž stali chudými v duchu, zarmoucenými nad hříchy a mírnými, hladověli a žíznili po spravedlnosti, byli milosrdní, měli srdce čisté, byli tvůrci pokoje, pronásledovanými pro spravedlnost. A Bůh jim dal za podíl své vlastní štěstí; zakoušeli ho již předem na tomto světě a na druhém břehu ho prožívají v plnosti. Nyní jsou utěšeni, dědici země, nasycení, bylo jim odpuštěno a vidí Boha, jehož dětmi jsou. Zkrátka: ?jejich je Nebeské království? (srov. Mt 5, 3.10).
V tento den v nás ožívá přitažlivost Nebe, která nás pobízí k uspíšení kroků naší pozemské pouti. V našich srdcích se rozžíhá touha spojit se navždy s rodinou svatých, k níž skrze milost patříme už nyní. Jak říká jeden slavný spirituál: ?V ten den kdy Pán, zas přijde k nám, též já chci býti při tom!? Kéž se tato krásná touha roznítí v srdcích všech křesťanů a pomáhá jim překonat každou nesnáz, každý strach a každé soužení! Drazí přátelé, vložme svou ruku do mateřské dlaně P. Marie, Královny všech svatých, a dejme s od Ní vést do nebeské vlasti, v doprovodu blažených duší ?ze všech národů, kmenů a jazyků? (Zj 7,9). Do modlitby již teď zahrňme vzpomínku na naše drahé zemřelé, které si připomeneme zítra.
Na závěr se Papež obrátil s pozdravem k účastníkům prvního ročníku ?Běhu svatých?, maratónu římskými ulicemi, který uspořádala kongregace salesiánů.
?Drazí přátelé, vyrazili jste od svatého Petra a vrátili jste sem přes baziliky sv. Jana na Lateráně, sv. Pavla za hradbami a P. Marii Větší. Jsem potěšen z této nové akce, která vyjadřuje radost a také námahu spojenou se společným ?během? po cestách svatosti. Kéž je celý náš život ?během? ve víře a v lásce, oživovaným příkladem velkých svědků evangelia! Všem přeji krásný svátek Všech svatých!?
Přeložila Johana Bronková.
odeslat článek
vytisknout článek
