Kardinál Tauran, předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog, se včera vrátil z generálního zasedání OSN v New Yorku, které se konalo z iniciativy Saúdskoarabského krále Abdullaha. Redaktorce Vatikánského rozhlasu v rozhovoru odpověděl nejprve na otázku, co bylo záměrem této neobvyklé iniciativy:
?Mám za to, že konference byla důležitá, protože OSN tak byla seznámena s konferencí tří monoteistických náboženství, která se ? taktéž z iniciativy Saúdskoarabského krále - konala letos v červenci v Madridu. Nynější konference byla také iniciována králem Abdullahem a umožnila informovat OSN o závěrech Madridské konference. Naskýtá se otázka: proč právě OSN? Saúdskoarabský král měl původně v úmyslu, aby se závěrečný dokument z Madridské konference stal předmětem rezoluce generálního shromáždění OSN. Dali jsme mu na vědomí ? takový byl postoj Svatého stolce ? že ?posláním? OSN není starat se o náboženskou svobodu jako takovou; Spojené národy mají za úkol ověřovat, pokud jde o svobodu náboženství, zda jsou v členských zemích respektovány jejich závazky v této věci. Madridská konference byla schůzkou náboženských představitelů a OSN nemají kompetenci ji legitimovat nebo diskutovat o jejím obsahu. Šlo tedy jednoduše o to informovat OSN o Madridské konferenci.?
Zasedání v New Yorku vyústilo ve společné prohlášení: bylo to tedy prohlášení, týkající se hlav států a náboženských představitelů?
?Ano, jistě. Zasedání v New Yorku se přičinilo o to, aby představitelé společností chápali téma svobody náboženství jako prioritu jak ve vztazích uvnitř jednotlivého státu, tak v mezinárodních vztazích. Mohli jsme zaznamenat jistou odlišnost v jejím chápání: muslimské delegace kladly důraz na respektování svobody náboženství a zejména na potřebu nečinit z náboženských symbolů a z náboženství samotných předmět posměchu, zatímco Západní delegace se snažily podtrhovat některé konkrétní aspekty svobody náboženství, zvláště reciprocitu, pokud jde o místa náboženského kultu. Musím říci, že mne osobně překvapilo tvrzení, které jménem EU učinil představitel Francie, který pronesl poněkud zvláštní větu. Řekl, že ?uplatňování svobody náboženství nemůže být pojato bez spojení se svobodou vyjadřování? - potud se mi to zdá normální - ale pak ještě dodal, že ?někdy i včetně aspektu zesměšňování?. To mnohé delegace velmi překvapilo a já připravuji zvláštní vystoupení, ve kterém chci požádat o komentář či vysvětlení tohoto tvrzení, které se mi jeví jako nepřijatelné.?
Zasedání OSN v New Yorku předcházel katolicko-muslimský seminář pořádaný v Římě. Obě iniciativy se tedy doplňují anebo je tu riziko jejich rozmělnění?
?V podstatě je následnost obou těchto iniciativ pouhou shodou okolností. Myslím si však, mohu-li to tak říci, že svoboda náboženství je dnes v módě, a riziko jakéhosi rozmělnění tu tedy existuje. A proto je důležité, že Svatý stolec se svými partnery dobře vyjasňuje specifičnost dialogu v rámci přesně vymezených komunikačních kanálů. Myslím si, že v zásadě nejdůležitější je pochopení toho, že dialog znamená především naslouchání, vysvětlování vlastní víry: nepozměňují se náboženství, ale naslouchá se. A to je v podstatě novinka. V závěrečném prohlášení katolicko-muslimského semináře v Římě se nacházejí body 5 a 6, které jsou důležité, protože se v nich praví, pokud jde o svobodu náboženství, že jednotlivá společenství mohou praktikovat svou víru ať soukromě či veřejně a také - v šestém bodě zmíněného prohlášení - že náboženské menšiny musí být respektovány ve svých náboženských přesvědčeních a náboženské praxi, musí mít místo vlastního náboženského kultu a náboženství ani jeho zakladatel nesmějí být zesměšňováni. Tyto dva body prohlášení Římského semináře jsou velmi závažné.?
Jak by bylo možné převést tyto body do praxe? A budou následovat ještě další společné konkrétní iniciativy, mimo setkání, dialogu a společných prohlášení?
?Plánuje se druhý seminář, který se bude konat za dva až tři roky v některé zemi s muslimskou většinou. Zatím jsme ve fázi připrav. Na závěr římského semináře jsem naléhal na to, že je důležité, aby se tyto pokroky ve vzájemném respektování a poznávání dostaly z vyšší roviny do těch nižších, tedy na úroveň mas: to je v této chvíli nejdůležitější. Tyto pokroky totiž nastávají na úrovni náboženských a politických představitelů, ale důležité je, aby všechny pronikly až k základně. Během své promluvy v New Yorku jsem zdůrazňoval, že náboženství bez ohledu na slabosti a protiřečení ze strany svých stoupenců, jsou podstatnými nositeli smíření a pokoje; kladl jsem velký důraz na fakt, že každý týden se miliony věřících shromažďují ve svých synagogách, svých kostelech a svých mešitách, kde zakoušejí bratrství a připomínají si, že člověk není živ pouze chlebem. A to je kompetence, kterou jsme rozhodnuti dávat k dispozici všem.?
Říká kard. Tauran, který tento týden vystoupil na zasedání OSN v New Yorku.
přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
