Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Vstupujeme dnes do období bezprostřední přípravy na Narození Páně, do tzv. vánoční novény, která se v mnoha křesťanských společenstvích slaví liturgiemi bohatými na biblické texty, povzbuzujícími k očekávání Pánova Narození. Celá církev totiž soustřeďuje svůj pohled víry na tuto nadcházející slavnost a každoročně se chystá připojit k radostnému zpěvu andělů, kteří uprostřed noci zvěstují pastýřům mimořádnou událost Vykupitelova Narození, aby je pozvali do Betlémské jeskyně. Tam spočívá Emanuel, Stvořitel učiněný stvořením, zavinutý do plének a položený v jeslích (srov. Lk 2,13-14).

Slavení Vánoc se vyznačuje atmosférou, která je univerzální. I ten, kdo se za věřícího nepokládá, vnímá totiž na tomto křesťanském výročí jistou mimořádnost a transcendentnost, něco niterného, co mluví k srdci. Je to slavnost, opěvující život. Narození dítěte by mělo vždycky být radostnou událostí; objetí novorozeněte normálně vyvolává pocity laskavosti, starostlivosti, pohnutí a něhy. Vánoce jsou setkáním s novorozencem, který se ocitl v ubohé jeskyni. Rozjímáme-li jej v jesličkách, jak nepomyslet na množství dětí, které v různých částech světa dodnes přicházejí na svět v obrovské chudobě? Jak nepomyslet na nepřijaté a odmítnuté novorozené děti, které nemohou přežít kvůli nedostatku péče a pozornosti? Jak nepomyslet také na rodiny, které by se chtěli radovat z dětí, ale nemohou se dočkat naplnění své touhy? Vánoce jsou, bohužel, v důsledku hédonistického konzumismu ohroženy ztrátou svého duchovního smyslu, zúžením na pouhou příležitost k nákupu a výměně dárků! Avšak právě obtíže, nejistoty i samotná ekonomická krize, kterou v těchto měsících prožívají mnohé rodiny a která se dotýká celého lidstva, mohou být podnětem k odhalení vřelé jednoduchosti, přátelství a solidarity - typických Vánočních hodnot. Vánoce, obnažené ze skořápek konzumismu a materialismu, se mohou stát příležitostí přijmout jako osobní dar ono poselství naděje, které plyne z tajemství Kristova Narození.

To všechno ale nestačí k tomu, abychom hodnotu slavnosti, na niž se připravujeme, pochopili v její plnosti. Víme, že je oslavou ústřední události dějin: Vtělení božského Slova kvůli vykoupení lidstva. Svatý Lev Veliký v jedné ze svých četných Vánočních homilií, volá: ?Chvalme Pána, moji drazí, a otvírejme svá srdce nejryzejší radosti. Začal totiž nový den, který pro nás znamená nové vykoupení, starobylé přípravy a věčné štěstí. V tomto ročním cyklu se pro nás totiž obnovuje vznešené tajemství naší spásy, které je na počátku přislíbeno a na konci časů splněno, aby trvalo bez konce?( Homilie XXII). K této základní pravdě se často vrací svatý Pavel ve svých listech. Například v listu Galaťanům píše: ?Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny? (Gal 4,4). V listu Římanům poukazuje na logiku a náročné důsledky této spásonosné události: ?Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy? (Řím 8,17). Zejména však svatý Jan v Prologu čtvrtého evangelia hluboce rozjímá o tajemství Vtělení. A právě proto je Prolog již od nejstarších dob součástí Vánoční liturgie. Nachází se v něm totiž nejautentičtější výraz a nejhlubší syntéza této slavnosti, základ naší radosti. Svatý Jan píše: ?Et Verbum caro factum est et habitavit in nobis / A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi? (Jan 1,14).

O Vánocích se tedy neomezujeme na připomínku narození nějaké velké osobnosti; neslavíme jedině a abstraktně tajemství narození člověka nebo všeobecné tajemství života; tím méně pak slavíme pouze začátek nového ročního období. O Vánocích si připomínáme něco značně konkrétního a důležitého pro lidi, něco podstatného pro křesťanskou víru; pravdu, kterou svatý Jan shrnuje stručným výrazem: ?Slovo se stalo tělem?. Jde o náboženskou událost, kterou se evangelista Lukáš snaží pečlivě zařadit do zcela přesného kontextu: v těch dnech, kdy vyšlo nařízení císaře Augusta, aby se provedlo sčítání lidu, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius (srov. Lk 2,1-7). Událost spásy, jež byla celá staletí Izraelem očekávána, je tedy situována do historicky datované noci. V temnotě Betlémské noci skutečně vzešlo světlo: Stvořitel světa se vtělil, neoddělitelně se spojil s lidskou přirozeností, takže je skutečně ?Bůh z Boha, světlo ze světla? a zároveň i člověk, pravý člověk. To co Jan nazývá řecky ?ho logos ? přeloženo do latiny ?Verbum? a do češtiny ?Slovo? ? znamená také ?Smysl?. Mohli bychom tedy Janův výraz chápat takto: ?věčný Smysl? světa se stal hmatatelným pro naše smysly a náš rozum a nyní se ho můžeme dotknout a rozjímat ho (srov. 1 Jan 1,1). ?Smysl?, který se stal tělem, není pouhou všeobecnou ideou, jež je světu vlastní; je ?Slovem?, které je určeno nám. Logos nás zná, volá a vede. Není to nějaký univerzální zákon, v jehož rámci potom plníme nějakou roli, ale je Osobou, která se zajímá o každého jednotlivého člověka: je to Syn živého Boha, který se v Betlémě stal člověkem.

Mnohým lidem a určitým způsobem nám všem to všechno připadá příliš krásné, než aby to byla pravda. Předkládá se nám tady totiž, že existuje smysl, a smysl není bezmocným protestem proti absurditě. Smysl má moc: je to Bůh. Dobrý Bůh, jehož netřeba směšovat s nějakým vzdáleným a výjimečným bytím, ke kterému prý nikdy nelze dojít, nýbrž Bůh, který se stal naším bližním, je nám velice blízko, má čas pro každého z nás a přišel, aby zůstal s námi. Spontánně se tedy klade otázka: ?Je něco takového vůbec možné? Je to hodné Boha, stát se dítětem?? Ve snaze otevřít srdce této pravdě, jež osvěcuje celou lidskou existenci, je zapotřebí sklonit mysl a uznat omezenost naší inteligence. V Betlémské jeskyni se nám ukazuje Bůh jako pokorné ?dítko?, aby přemohlo naši pýchu. Možná bychom se snadněji podrobili moci, moudrosti. On však nechce naše podrobení, ale spíše apeluje na naše srdce a naše svobodné rozhodnutí přijmout jeho lásku. Učinil se maličkým, aby nás vysvobodil z onoho lidského předsudku velkoleposti, který vyplývá z pýchy. Dobrovolně se vtělil, aby nás učinil skutečně svobodnými, abychom měli svobodu jej milovat.

Drazí bratři a sestry, Vánoce jsou privilegovanou příležitostí rozjímat o smyslu a hodnotě naší existence. Blížící se slavnost nám z jedné strany pomáhá zamyslet se nad dramatičností dějin, v nichž lidé, zranění hříchem, neustále hledají štěstí a uspokojující smysl života a smrti, a z druhé strany nás vybízí k rozjímání o milosrdné dobrotě Boha, který vyšel vstříc člověku, aby mu bezprostředně sdělil Pravdu, která zachraňuje a aby mu dal účast na svém přátelství a svém životě. Připravme se proto na Vánoce pokorou a prostotou, ochotou nechat se obdarovat světlem, radostí a pokojem, které z tohoto tajemství vyvěrají. Považujme Kristovo Narození za událost schopnou obnovit naši existenci dnes. Setkání s Dítětem Ježíšem kéž nás učiní lidmi, kteří nemyslí jenom na sebe, ale otevírají se tužbám a potřebám bližních. Tak se staneme i my svědky světla, které z Vánoc vyzařuje na lidstvo třetího tisíciletí. Prosme Nejsvětější Pannu Marii, svatostánek vtěleného Slova i svatého Josefa, tichého svědka událostí spásy, aby nám nadělili tytéž pocity, které chovali oni, když očekávali Ježíšovo narození, abychom se tak mohli připravit na slavení blížících se Vánoc v radosti víry a v zavazujícím nadšení upřímného obrácení.
Požehnané Vánoce vám všem!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience