Nový portál Vatikánského rozhlasu

Od letošního září má Česká republika nového velvyslance, kterým je Pavel Vošalík, který poskytl české redakci Vatikánského rozhlasu obsáhlý rozhovor. Jeho odvysílanou, zkrácenou podobu zde uvádíme v přepisu, zatímco jeho plné znění je k dispozici pouze na níže zpřístupněném zvukovém záznamu.

1. Liší se něčím poslání velvyslance při Svatém stolci od působení v jakémkoli jiném státě?

?Řekl bych, že poslání je v podstatě stejné. Posláním velvyslance je udržovat kontakt mezi Českou republikou a místem působení a snažit o co nejoptimálnější vztahy mezi těmito dvěma subjekty. To co je velmi odlišné jsou metody a forma, jakými se pracuje při Svatém stolci. Možná, že to nejodlišnější a to, co se velmi mnohdy obtížně vysvětluje, je naprosto odlišná filosofie politiky Svatého stolce, protože principy, na nichž stojí tato politika, pokud to mohu označit za politiku, jsou principy, které zůstávají po dva tisíce let téměř neměnné. Musíme si tedy uvědomit, že řada pozic, které se pak projevují na mezinárodním fóru anebo i v bilaterálních jednání s jednotlivými státy, vycházejí ze samotné podstaty křesťanství a jsou postaveny na morálních principech křesťanství. Tím se Svatý stolec stává v jistém smyslu daleko předvídatelnějším, neboť v jeho pozicích neexistují žádné změny, ale současně také obtížnějším v tom, že tyto pozice nejsou negociovatelné nebo řada pozic není negociovatelných, protože nejsou postaveny na momentální vůli politické reprezentace či politickém směřování Svatého stolce, ale na fundamentálních, základních morálních principech a kritériích. Říkám-li však, že tyto pozice nejsou negociovatelné, nutně to neznamená a v žádném případě to neznamená, že Svatý stolec vyjednávat nemůže nebo nebude. Samozřejmě, že tak to není. Při těchto jednáních si však musíme uvědomovat, že jsou určité meze, které jsou pro Svatý stolec nepřekročitelné, a to nikoli, protože je to momentální vůle jeho reprezentace, ale protože to jsou ony fundamenty, na nichž pozice Svatého stolce stojí.?

2. Jaké jsou perspektivy vzájemných vztahů mezi státem a Svatým stolcem, ať už jde o neratifikovanou smlouvu mezi ČR a Svatým stolcem nebo i bez ohledu na ni?

Jsem rád, že jste dodal to ?bez ohledu na ni?. Když pojmu tu otázku, tak jak ji formulujete na začátku, tedy jaké jsou perspektivy, tak jsem přesvědčen, že obrovské. Rýsuje se stále více možných témat pro společnou diskusi a komunikaci a možnou spolupráci v oblastech, které jsou právě katolické církvi vlastní, tj. oblast sociální péče, zdravotní péče, oblast vzdělávání. Popravdě řečeno, já jsem hluboce přesvědčen, že řada projektů, které jsou již realizovány ve Třetím světě (Africe, Asii, jižní Amerika) právě spolu s církevními subjekty, jsou projekty, jež mají obrovskou míru udržitelnosti. Jsou to projekty, které jsou velmi hluboce zakořeněny v reálných podmínkách komunity, v níž vznikly a jsou realizovány. Nicméně, nechci se ani vyhnout vaší otázce na ratifikovanou či neratifikovanou smlouvu. Byl jsem totiž u procesu sjednávání této smlouvy a vedl jsem jednání až k jejímu podpisu. Jsem stále přesvědčen, že tato smlouva je dobrou smlouvou. Smlouvou, která je velmi vyvážená a také výhodná pro Českou republiku, chce-li někdo slyšet to slovo, a stejně tak je výhodná pro Svatý stolec. To by mělo být základem každé smlouvy, která by měla vyváženě reflektovat zájmy obou smluvní stran. Samozřejmě, že bych z pocitu spíše jakési pořádkumilovnosti byl rád, kdyby ten proces byl ukončen a nezůstávalo to jako otevřená otázka. Je to však pohled spíše formální. Věcně vzato: stav, ve kterém jsme, v žádném případě není stavem, který by jakkoli negativně ovlivňoval česko-vatikánské vztahy. Tato smlouva popisuje situaci, která v České republice je, a nepřináší nic nad rámec stávající právní úpravy. I kdyby byla ratifikována nezměnila by na stávajících pravidlech fungování nic. A nakonec musím říci, že podíváme-li se na projev Jeho Svatosti během předávání mých pověřovacích listin, nenajdeme tam slovo smlouva ani jednou. Je to prostě téma, o kterém všichni víme, že existuje, všichni víme, že by bylo dobře, kdyby bylo ukončeno, ale současně si všichni uvědomujeme, že ten problém není věcným či vztahovým, ale je problémem, řekněme, legislativně-technickým, který by bylo třeba dokončit. Ať už jedním či druhým způsobem, je to téma, které, jak se domnívám, ještě chvíli poneseme a budeme ho řešit, ale opravdu nemám dojem, že by toto téma nějakým dramatickým způsobem zasahovalo do česko-vatikánských vztahů nebo do postavení církve v České republice.?

3. A na závěr ještě osobnější otázku. Jak prožijete letošní Vánoce?

?Bude to pro mne velmi nové, tak jako řada jiných věcí, které mne teď potkávají, protože to budou mé první Vánoce ve Vatikánu, takže je to takové velmi netrpělivé očekávání, jestli tyto Vánoce budou jiné než ty předcházející. Jiné budou určitě v tom, že já jsem do Vatikánu přijel s tím, že moje rodina je v Čechách, kde moje manželka pracuje a moje dcera studuje, takže ony přijedou až těsně před Štědrým dnem, kdy se ke mně tady ve Vatikánu připojí. V mojí rezidenci se to tedy bude odbývat bez pečení cukroví a bez všeho shonu kolem toho, což nám možná všem dá příležitost si to více užít. Budeme spolu, protože se opět setkáme po nějaké době, takže prožívání toho společného bude o to intenzivnější. Samozřejmě, je tam i řada povinností, souvisejících s mým postavením velvyslance při Svatém stolci, takže tam bude možná ještě mnohem větší díl onoho duševního nebo duchovního rozměru Vánoc než jsme měli kdy předtím, ať už to bylo v Jihoafrické republice nebo v Čechách nebo naposledy v Kanadě. Je to tedy pro nás pro všechny teď ještě zahaleno tajemstvím a já myslím, že tajemství k Vánocům patří a že určitá míra překvapení, a všichni věříme, že to bude překvapení příjemné, nám to kouzlo Vánoc tady ve Vatikánu ještě více umocní.?

Za rozhovor poděkoval
Milan Glaser

Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.