?Obvyklá prázdná slova nebo něco víc?? Uklouzlo moderátorovi hlavní zpravodajské relace italské televize, když se v sobotu večer ptal korespondenta z New Yorku, jak reagovalo OSN na izraelský útok v Pásmu Gazy.
Přelom starého a nového roku zase jednou přinesl před oči nevánoční téma: nejde o přírodní katastrofy, jako tsunami před čtyřmi lety nebo zemětřesení, které přesně před sto lety zdecimovalo italský jih. Před jejich statisíci obětmi stane člověk otřesen a nenadále zaskočen pravdou o křehkosti své existence ? ale ví, co dělat, ví, že jeho úkolem je postarat se o přeživší, sbírat fondy, adoptovat sirotky, stavět novou budoucnost.
S katastrofami, které si lidé působí sami, je to horší. Zlo je hmatatelnější. Co naplat, že je situace pochopitelná, vysvětlitelná a do jisté míry předvídaná? Nekonečný příběh konfliktu na Blízkém východě je lakmusovým papírkem světové stability. Přesně reagoval vatikánský mluvčí, když ho popsal jako sázku na logiku nenávisti na jedné straně a víru v logiku síly na straně druhé.
Pojďme ale se podívat na některá fakta:
Už od svého založení v roce 1987 si Hamas klade za cíl vymazat hebrejský stát z mapy světa. Arafatem podepsané dohody z Oslo považuje za zradu. Přestože většina arabských států se oficiálně vyslovuje pro mír, Hamas se může spoléhat na poměrně silnou zahraniční podporu. Nejbližší je v sousedním Libanonu, nejen v uprchlických táborech Palestinců. Připravenost zasáhnout ohlásil také Hizbolláh. Ajatoláh Saíd Ali Chamejní, nejvyšší vůdce Iránu, vyzval muslimy celého světa k boji proti Izraeli. Hlas tohoto extrémistického muslimského předáka není zdaleka tak osamělý, jak se někdy prezentuje. Americký Muslim Public Affairs Commitee (MPAC), v médiích často citovaná muslimská instituce, která si klade za cíl formovat veřejné mínění a prosazovat muslimské zájmy v americké politice a společnosti, se nechala před vánoci slyšet hlasem neméně znepokojivým. Jeden z jejích mluvčích, Asghar Bukhari, prohlásil, že každý muslim, který bojuje proti Izraeli a zemře, je mučedníkem a půjde do ráje, protože na světě není větších utlačitelů než ?Sionisti?.
Izraelská strana zdůvodňuje zásah raketovými útoky palestinských ozbrojených skupin, které se staly na jihu země každodenností, o níž západní média už ani nereferovala. Vojenská akce má být definitivním vyrovnáním účtů s Hamasem. Jak zdůrazňují pozorovatelé, načasování útoku není nijak náhodné. V pozadí jsou volby plánované na 10. února a nejen ministryně zahraničí, Cipi Livni, hlavní kandidátka na funkci premiéra, má zájem na tom, aby neúspěch z boje proti libanonskému Hizbolláhu před dvěma lety byl definitivně zažehnán.
Když Ariel Sharon v roce 2005 jednostranně stáhl jednotky z Gazy, zdálo se, že svítá na lepší časy. Palestinci dostali příležitost pracovat na koncepci vlastního státu, který se jeví jako jediné schůdné řešení rozjitřené situace a který nejednou podpořili také poslední papežové. Když ovšem Hamas v červnu 2007 odstranil exponenty strany Al Fatah a definitivně převzal kontrolu nad Pásmem Gazy, šance na dohodu opět vybledly.
?Hebrejský stát si nemůže myslet, že mu bezpečnost zajistí výlučné spoléhání na vojenské řešení ? píše v dnešním úvodníku Osservatore Romano Luca Possati ? Jediná možná idea bezpečnosti vede nutně skrze dialog se všemi, dokonce i s těmi, kteří ho neuznávají. Alternativou je izolace, dokonce i uvnitř státu,? dodává. Zatímco ze Svaté země se ozývají hlasy vybízející mezinárodní společenství k činnosti, evropští politici se zatím neshodli na ničem jiném, než že násilí je špatné. Hlavní kroky se opět očekávají od Ameriky, bez ohledu na ekonomickou krizi. Bude to první zkouška Baracka Obamy, po nástupu do Bílého domu. Z jeho okruhu se proslýchá, že nová administrativa připravuje okamžitou deklaraci o mírovém jednání, jmenování ?hlavního zprostředkovatele? a zahájení diplomatických kontaktů se všemi vládami regionu, které mohou přispět k vyřešení krize, Irán nevyjímaje.
Nezbývá než si do nového roku přát, aby plány nezůstaly jen v novinových titulcích. A nezapomínat, že na přetržení kruhu nenávisti zpravidla lidské síly nestačí, a s ozvěnou Horského kázání vyprošovat alespoň trochu křesťanského milosrdenství pro bratry Židy i muslimy.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
