Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Slova, která evangelista Marek podává na začátku své evangelia: ?Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení? (1,11) nás přivádějí k jádru dnešního svátku Křtu Páně, kterým se končí Vánoční doba. Období Vánočních svátků nám dávalo rozjímat Ježíšovo narození, zvěstované anděly a zalité Božím světlem; vánoční doba k nám mluví o hvězdě, která vede mudrce od východu až do Betlémské jeskyně a vybízí nás hledět k nebi, které se otevírá nad Jordánem, odkud zaznívá hlas Boží. Všechno jsou to znamení, jimiž nám Pán neúnavně opakuje: ?Ano, jsem tady. Znám vás. Miluji vás. Existuje cesta, která vede od mne k vám, a existuje cesta, která vede od vás ke mně.? V Ježíši Stvořitel přijal dimenzi dítěte, lidské bytosti jako my, abychom ho mohli spatřit a dotknout se ho. Hospodin, tím, že se stal maličkým, dal zároveň zazářit světlu své velikosti. Neboť právě tím, že se snížil až k nezměrné nemohoucnosti lásky, ukazuje, co je to opravdová velikost, ba dokonce, co to znamená být Bohem.

Smyslem Vánoc a všeobecněji také liturgického roku je právě přiblížení se těmto božským znamením a rozpoznávání jejich otisku v každodenních událostech, aby se naše srdce otevřelo Boží lásce. A uschopňují-li nás Vánoce a Zjevení Páně především k tomu, abychom mohli vidět, když se oči i srdce otevírají na tajemství Boha, který přichází přebývat mezi nás, mohli bychom říci, že svátek Ježíšova Křtu nás uvádí do každodennosti osobního vztahu k Němu. Skrze obmytí vodou z Jordánu se Ježíš spojuje s námi. Křest je jakýmsi mostem, který On postavil mezi sebou a námi, cestou, kterou se pro nás stává přístupným; je to Boží duha, klenoucí se nad naším životem, příslib velkého přitakání Boha našemu životu, brána naděje a současně znamení, jež nám ukazuje cestu, kterou je třeba se aktivně a radostně ubírat, abychom jej potkali a cítili se Jím milováni.

Drazí přátelé, jsem opravdu rád, že i letos v tento sváteční den, mi byla dána možnost udílet svátost křtu dětem. Na nich dnes spočívá ?zalíbení? Boha. Jakmile se jednorozený Syn Boží nechal pokřtít, nebe se skutečně otevřelo a nadále se otevírá, a můžeme tak každý začínající nový život svěřovat do rukou Toho, který je mocnější než temné síly zla. Křtem ve skutečnosti konáme to, že Bohu vracíme to, co od Boha přišlo. Dítě není majetkem rodičů, nýbrž Stvořitel ho svobodně a stále nově svěřuje do jejich odpovědnosti, aby mu pomáhali být svobodným dítětem Božím. Pouze, uzraje-li v rodičích toto vědomí, dovedou nalézt správnou rovnováhu mezi nárokem disponovat vlastními dětmi jakoby byly soukromým majetkem a formovat je tak na základě vlastních idejí a tužeb, a libertinským postojem, který je výrazem snahy nechat je růst v naprosté autonomii, uspokojovat každou jejich tužbu a očekávání a považovat to za správný způsob pěstování jejich osobnosti. Pokud se touto svátostí novokřtěnec stává adoptivním dítětem Božím, předmětem jeho nekonečné lásky, která ho chrání a brání před temnými silami zlého, je třeba ho učit, aby v Bohu rozpoznával svého Otce a uměl se k Němu vztahovat jako dítě. Když tedy podle křesťanské tradice dnes křtíme a uvádíme děti do Božího světla a do jeho učení, nedopouštíme se násilí, ale obdarováváme je bohatstvím božského života, v němž koření pravá svoboda, jež je vlastní Božím dětem; svoboda, která musí být v průběhu let vychovávána a formována, aby byly s to přijímat zodpovědná osobní rozhodnutí.

Drazí rodiče, drazí kmotři a kmotry, všechny vás srdečně zdravím a připojuji se k vaší radosti z těchto maličkých, kteří se dnes rodí k životu věčnému. Buďte si vědomi přijatého daru a nepřestávejte děkovat Pánu za to, že dnešní svátost, uvádí vaše děti do nové rodiny, jež je větší a stabilnější, otevřenější a početnější než ta vaše: mám na mysli rodinu věřících, církev, rodinu, jejímž Otcem je Bůh a v níž se všichni rozpoznávají jako bratři v Ježíši Kristu. Svěřujete dnes svoje děti dobrotě Boha, který je mocí světla a lásky, aby se přes všechny svízele života necítili nikdy opuštěny, pokud s Ním zůstanou spojeny. Starejte se proto o jejich výchovu ve víře, učte je se modlit, aby jako Ježíš a s jeho pomocí, prospívali v ?moudrosti, věkem a oblibou u Boha i u lidí? (srov. Lk 2,52).

Vraťme se nyní ještě k úryvku z evangelia a snažme se více pochopit, co dnes nastává. Svatý Marek vypráví, že během kázání Jana Křtitele na břehu řeky Jordán, když hlásal naléhavost obrácení ve vztahu k blížícímu se příchodu Mesiáše, přistupuje náhle ve shluku lidí Ježíš, aby přijal křest. Janův křest je zajisté jen obmytím na znamení pokání a zcela se liší od svátosti, kterou ustanoví Ježíš. Již v této chvíli však lze vytušit Vykupitelovo poslání, poněvadž, když vystupuje z vody, zaznívá z nebe hlas a sestupuje na něho Duch svatý (srov. Mk 1,10): Nebeský Otec jej prohlašuje za svého milovaného syna a veřejně dosvědčuje jeho univerzální poslání spásy, které se plně uskuteční jeho smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním. Teprve tehdy, velikonoční obětí, se odpuštění hříchů stane univerzálním a naprostým. Křtem se tedy neponořujeme jenom do vod Jordánu, abychom vyjádřili svůj závazek obrácení, ale vylévá se na nás výkupná krev Krista, která nás očišťuje a zachraňuje. Milovaný Syn Otce, který v Něm má zalíbení, nás opět obdařuje důstojností a radostí z toho, že se můžeme nazývat a skutečně být ?dětmi? Božími.

Za okamžik budeme znovu prožívat toto tajemství, které dnešní svátek naznačuje; znamení a symboly svátosti Křtu nám pomohou porozumět tomu, co Pán koná v srdcích našich maličkých, které si na vždy osvojuje, činí je příbytkem svého Ducha a ?živými kameny? budovy duchovního chrámu, kterým je církev. Panno Maria, Matko Ježíše, milovaného Syna Božího, bdi nad nimi a nad jejich rodinami, stále je provázej, aby mohli důsledně uskutečňovat plán spásy, která v jejich životě nastává křtem. A my, drazí bratři a sestry, doprovázejme je svou modlitbou, modleme se za rodiče, kmotry a za jejich příbuzné, aby jim pomáhali růst ve víře; modleme se za nás všechny, zde přítomné, abychom zbožnou účastní na této slavnosti obnovili své křestní sliby a vzdávali díky Pánu za jeho neustálou pomoc.
Amen.

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie