Drazí bratři a sestry,
Úryvek evangelia, který nám liturgie podává k rozjímání tuto sedmou neděli v mezidobí, líčí událost odpuštění ochrnulému a jeho uzdravení (
Mk 2,1-12). Zatímco Ježíš kázal, objevil se mezi nemocnými, kteří k němu přicházeli, jeden ochrnulý na lehátku. Když ho Pán spatřil řekl: ?Synu, odpouštějí se ti hříchy? (
Mk 2,5). A poněvadž někteří přítomní, kteří zaslechli tato slova a cítili se pohoršeni, Ježíš dodal: ?Abyste tedy věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy - řekl ochrnulému: Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů? (
Mk 2,10-11). A ochrnulý odešel zdráv. Toto evangelní vyprávění ukazuje, že Ježíš má moc nejen uzdravit nemocné tělo, ale také odpustit hříchy; ba dokonce, že fyzické uzdravení je znamením duchovního uzdravení, které je způsobeno jeho odpuštěním. Hřích je vlastně jakýmsi druhem duchovního ochrnutí, z něhož nás pouze Bůh mocí milosrdné lásky může osvobodit a pozvednout nás, abychom opět nastoupili na cestu dobra.
Na tuto neděli připadá také svátek Stolce svatého Petra, významná liturgická připomínka, která vyzdvihuje službu Nástupce Knížete apoštolů. Petrův stolec symbolizuje autoritu římského biskupa, povolaného plnit zvláštní službu ve vztahu k celému Božímu lidu. Hned po mučednictví svatých Petra a Pavla byla totiž církvi v Římě přiznána prvořadá role v celém katolickém společenství. Tuto roli dosvědčuje již ve druhém století sv. Ignác z Antiochie (Římanům, úvod: Funk, I,252) a sv. Irenej z Lyonu (Proti bludům III, 3,2-3). Tato jedinečná a specifická služba římského biskupa byla zdůrazněna 2.vatikánským koncilem. ?V církevním společenství - čteme v dogmatické konstituci o církvi - existují místní (partikulární) církve, které si uchovávají vlastní tradice; přitom zůstává nedotčeno prvenství Petrova stolce, který předsedá celému shromáždění lásky, (srov. sv. Ignác z Antiochie, Římanům, úvod: Funk, I, 252) chrání oprávněnou rozmanitost a zároveň bdí nad tím, aby jednotlivé zvláštnosti nejenom neškodily jednotě, ale spíše jí sloužily.? (Lumen Gentium, 13).
Drazí bratři a sestry, tento svátek mi dává příležitost, požádat vás, abyste mne provázeli svou modlitbou, abych tak mohl věrně plnit vznešené poslání, které mi svěřila božská Prozřetelnost jakožto Petrovu nástupci. Prosme tedy Pannu Marii, kterou jsme zde v Římě včera slavili krásným titulem Matka důvěry. Prosme jí, aby nám také pomohla vstoupit s náležitou ochotou ducha do postní doby, která začíná tuto středu působivou liturgií Popeleční středy. Kéž nám Maria otevře srdce k obrácení a chápavému naslouchání Božího Slova.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
