Nový portál Vatikánského rozhlasu

U příležitosti dnešních 82. narozenin papeže Benedikta XVI. jsme položili několik otázek tiskovému mluvčímu Svatého stolce, O. Federicu Lombardimu.

Jaká je bilance posledního roku pontifikátu Benedikta XVI.?

?Můžeme si připomenout, že před rokem byl papež ve Spojených státech, a za poslední rok tedy uskutečnil čtyři zahraniční cesty, dokonce každou na jiný kontinent. To se mi zdá vhodné zdůraznit. Papež byl v USA a u OSN, byl v Austrálii na Světových dnech mládeže, navštívil Francii a před několika týdny se vrátil z Afriky. Navštívil čtyři kontinenty během jednoho roku a všechny tyto cesty se těšily velkému zájmu, pozornosti a sledovanosti bez ohledu na zcela odlišné kulturní kontexty. Řekl bych tedy, že papež během tohoto roku zakusil univerzální dimenzi své služby a to s obrovskou účinností, pokud jde o její dopad. Další, velmi významnou událostí, byla synoda biskupů o Božím Slovu, událost všeobecné církve, která proběhla ve velice klidné atmosféře a k velké spokojenosti všech účastníků, kteří se pak stali šiřiteli tohoto radikálního aspektu života církve, tedy naslouchání Božímu Slovu a jeho hlásání. Potom je zde aspekt, který není tak znatelný, protože se nepojí k nějaké očividné události, ale souvisí přímo s vlastní povahou papežovy služby a tou je jeho ?řádné?, běžné magisterium projevující se v jeho homiliích a katechezích. To představuje pro Boží lid základní službu, duchovní a teologickou, která věřící hluboce formuje. Já se domnívám, že právě toto je jedno z nejvíce mimořádných charismat papeže Benedikta XVI., jehož promluvy, homilie a katecheze jsou nesmírně kulturně, duchovně a teologicky bohaté. Stačí pomyslet jen na homilie posledních dnů, které jsme slyšeli během velikonočního tridua a jsou opravdu vysoce vytříbené. Nesmíme na ně zapomínat, třebaže v médiích nalézají malou ozvěnu, protože tyto opěrné body a modely rozjímání k prohloubení Božího Slova a křesťanské události jsou pro křesťanský život a život církve absolutně nejdůležitější.?

Během posledního roku pontifikátu se objevily i delikátní a svízelné momenty. Jak je prožíval Papež?

?Myslím, že takovýmto nejvíce zřejmým momentem byla nedávná diskuse kolem snětí exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených mons. Lefebvrem a souběžný případ Williamson, tzn, diskuse kolem negacionistických prohlášení jednoho z oněch biskupů o holocaustu. Jak to papež prožíval? Vidíme to z listu, který napsal biskupům celého světa a který představuje mimořádný dokument, velmi osobní a hutný, v němž vidíme, jak se papež vyrovnává s napětím uvnitř církve a také ve vztahu ke kultuře, jež nás obklopuje. Čelil této situaci v podstatě tak, že jasně předložil priority svého pontifikátu, kterými je snaha přivést lidi k Bohu a Boha k lidem, a zdůraznil evangelní kriteria, na jejichž základě přišel s iniciativou zrušit exkomunikaci, tj. projevit gesto milosrdenství, inspirované slovy evangelia: ?Smiř se s bratrem, který má něco proti tobě?. Myslím, že se nám dostalo velmi silného svědectví muže víry a pastýře, který vede církev podle kritérii čiré víry, obrovské lásky a duchovní odpovědnosti ve vztahu k Božímu lidu a dnešnímu lidstvu.?

V těchto dnech papež vybízel věřící k modlitbě za obyvatele Abruzza postiženého zemětřesením. Jak se papež připravuje na setkání s nimi?

?Papež je vysoce vnímavým člověkem. Není jenom mužem vznešené kultury a hluboké teologie, ale také obrovské lidskosti, pozornosti ke druhému, laskavosti, hluboké vnímavosti a lidských citů. Řekl bych, že to bylo vidět také na způsobu, jakým o této tragédii při různých příležitostech mluvil, když projevoval svou účast a blízkost. Vyjádřením toho je také jeho touha navštívit tato místa, jak nejdříve to bude možné ze všech organizačních a logistických hledisek. Svým srdcem a duchem je však nadále nablízku, lidsky a zároveň duchovně. Muž víry žije tyto události v bolesti, v účasti, ale také v naději. Myslím, že ony dny, které spadly právě do doby, v níž slavíme smrt a vzkříšení Páně, prožíval také v souladu s místní církví, tedy velmi konkrétně, lidsky a duchovně, v důvěře ve vedení Boží.?

Jaká jsou očekávání papeže v souvislosti s blížící se cestou do Svatého země?

?Řekl to on sám velmi jasně ve svém velikonočním poselství při požehnání Urbi et Orbi. Papež řekl, že ?Kristus svou Paschou vytrhnul kořen zla, ale potřebuje lidi, kteří Mu kdykoliv a kdekoliv budou pomáhat potvrzovat Jeho vítězství pomocí jeho vlastních zbraní: zbraní spravedlnosti a pravdy, milosrdenství, odpuštění a lásky?. Toto velikonoční poselství, jak řekl papež, nesl do Afriky tamějším zkoušeným národům, které touží po vysvobození a totéž poselství chce přinést do Svaté země. Výslovně odkázal na téma smíření, když řekl, že ?obtížné, ale nezbytné smíření, které je předpokladem budoucnosti založené na společné bezpečnosti a mírovém soužití, nebude možné uskutečnit jinak než opakovanými, vytrvalými a upřímnými snahami o urovnání izraelsko-palestinského konfliktu?. Papež se připravuje na cestu v duchu poutníka, věřícího, který chce navštívit zejména místa, jež jsou svědky hlavních událostí dějin spásy Starého a Nového zákona, ale také přinést poselství o smíření, odpuštění a pokoji všem národům, které v oněch zemích žijí. Jde tedy o pouť víry a pouť pokoje.?

A poslední trochu osobní otázka. Co přejete Papeži k jeho narozeninám?

?Přeji mu, aby mohl pokračovat v plnění této své služby, která je službou hluboké pomoci mužům a ženám dneška, aby se setkali s Bohem. Je zřejmé, že toto je skutečný střed jeho snažení: přivést lidi k Bohu a Boha k lidem, skrze obrovskou osobní lásku ke Kristu. Já upřímně doufám, že jak uvnitř církve svým vysoce kvalifikovaným magisterem a snad i dokončením své knihy o Ježíši, jejíž druhý díl bych si také velmi rád přečetl, ale také v rámci celého lidstva, dokáže - nakolik je to možné - zprostředkovat pochopení toho, že navzdory kritickým postojům, které je třeba zaujmout k mnoha negativním aspektům dnešní kultury a mentality, je tím hlavním poselstvím láska, dobro druhých lidí a lidské osoby, a tedy právě smíření člověka s Bohem a se všemi lidmi, kteří žijí na této zemi.?

Říká O.Federico Lombardi.

Přeložil Milan Glaser