Uplynul den od návštěvy papeže v obci Onna, kterou zemětřesení srovnalo se zemí. Dojem zdejších obyvatel z tohoto setkání neotupil ani neustálý déšť a zima. S odstupem času nyní tuto návštěvu hodnotí: Benedikt XVI. působil jako ?přítel, ba dokonce příbuzný, dodal naději a povzbuzení?, říká Giustino místní osmdesátník, kterému zemětřesení vzalo všechno, kromě hole o kterou se opírá. ?Obrovská lidskost? ? toto slovo je zdejšími nejčastěji opakováno, když popisují své dojmy po setkání s papežem. Jeden z nich, Renzo, až po kolena zašpiněný od bahna, poté co se objal s papežem, říká se slzami v očích: ?Jakoby přišel právě kvůli mně? ptal se na moje blízké.? V jeho slovech se zračil údiv z toho, že pro někoho něco znamená. Zde není rodiny, která by neoplakávala nějakého příbuzného, který onu úděsnou noc zahynul, ale ?předevčírem se nikdo necítil sám, nikomu nebylo odepřeno se s papežem obejmout? ? říká o návštěvě Svatého otce Lorenzo, který přitom ukazuje fotku svojí snoubenky, na kterou se zřítila střecha.
Papež přišel sdílet trápení těch, kteří přišli o citové vazby, ztratily své domy i důvěru. Jeden dobrovolník to potvrzuje: ?Mnozí propukli při tomto setkání v osvobozující pláč. Byli zasaženi jednoduchostí a důvěrností, s nimiž k nim papež přistupoval?. ?Vřelost?, ?něha?, ?soucit? v tom nejautentičtějším smyslu slova - jako ?trpět spolu? ? to jsou dojmy, které papež zanechal v srdcích zdejších lidí, jak říká Tereza s rukou v sádře, zlomenou poté, co se na ni zřítila stěna jejího domu: ?Nejsme v bolesti opuštěni. Papež nám to svou přítomností dokázal.?
Anna, sedí na vozíku se zraněnou nohou; strávila několik hodin pod troskami než jí požárníci vysvobodili, pláče a říká: ?Vidět papeže, jak se objímá s lidmi, líbá plačící a je dojat, když mu ukazují fotky svých blízkých, kteří zahynuli, bylo pro nás tím nejupřímnějším výrazem solidarity, zcela zřetelně prokázané. Cítili jsme se v té chvíli pochopenými, váženými. Ocitli jsme se ve středu jeho pozornosti?.
Před stanovým městečkem ve stejném prostoru, kde stál papež, vzpomíná den po tomto setkání, Tommaso. Mladík, který v troskách přišel o bratra, s přesvědčivostí tvrdí: ?Rozpoznali jsme přímost, ryzost a spontánnost papežových slov. Jeho příchod sem, to nebyla návštěva politika nebo někoho, kdo přichází s jinými úmysly.? ?Každý zde pochopil, říká sestra Marie, že papež je mužem naděje, kterou rozdává svou přítomností.?
Píše Nicola Gori v deníku L´Osservatore Romano (30.4.2009)
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
