?Vláda podpoří církve a náboženské společnosti při plnění jejich nezastupitelné úlohy v posilování morálních a duchovních hodnot v životě české společnosti. Vláda bude usilovat o dořešení vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, včetně mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Zahájí přípravu novely zákona o církvích a náboženských společnostech, které považuje za nezastupitelnou a obohacující součást společnosti.?
Tato slova ? v politické realitě České republiky znějící bezmála jak rajská hudba ? si před dvěma lety do svého programového prohlášení vložila dosluhující vláda Mirka Topolánka. Stručně tak vystihla hlavní problémy vztahů mezi státem a církvemi. Uplynulo bezmála dvacet let od sametové revoluce ? a církve jsou stále finančně závislé na státní moci, přesně podle záměrů soudruhů z církevní šestky, kteří na sklonku 40. let připravovali uchvácení církevního majetku a persekuci věřících. A není to pouze tento problém, co tvoří zbytečnou a bolestivou bariéru ve vztahu státu k církvím. Chybějící smlouva se Svatým stolcem a legislativní paskvil s názvem zákon o církvích a náboženských společnostech můžeme jmenovat na dalších místech.
S tímto dědictvím komunismu a polistopadové neochoty se chtěla vyrovnat koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Neúspěšně, můžeme dodat dnes, kdy již její ministři mají uklizené stoly a zabalené kufry.
Začněme od konce. S ratifikací smlouvy se Svatým stolcem se vládě pohnout nepodařilo. Nejdříve se čekalo, jak dopadne majetkové vyrovnání, po té si úkol mezi sebou přehazovaly ministerstva kultury a zahraničních věcí a nakonec vláda padla. Novelu zákona o církvích a náboženských společnostech, která by odstranila alespoň nejkřiklavější křivdy, poslalo ministerstvo kultury vládě zhruba před měsícem. V důsledku jejího pádu se však tato iniciativa stala pravděpodobně zbytečnou.
S majetkovým vyrovnáním to bylo o poznání složitější. Zde se vláda objektivně snažila. Po více než deseti letech špatně skrývaného nezájmu byla zahájena vážně míněná jednání s církvemi o zmírnění křivd minulosti. Jen pro připomenutí: čeští komunisté byli po únorovém puči jedněmi z nejdůslednějších z celého východního bloku a připravili církve o vše. S výjimkou kostelů a farních zahrad, tedy majetku, který přinášel starosti a žádné výnosy. Zároveň církve podřídili tuhému státnímu dozoru a sešněrovali novým systémem financování. Naděje počátku let devadesátých se bohužel nepodařilo využít. Demokratický stát sice upustil od dozoru nad církvemi a poskytl jim plnou svobodu působení, ostatní ale systematicky neřešil. Tato nechuť postavit se čelem k vlastní minulosti je ostudou polistopadové politické reprezentace.
Pozice mrtvého brouka se však jako příliš prozíravá neprojevila. Problémy se začaly kupit a na stranu církví se postavil mocný spojenec: obce a města Čech, Moravy a Slezska. Díky blokačnímu paragrafu zákona o půdě, který zakazuje komukoliv převádět původní církevní pozemky, se mnoho obcí dostává do neřešitelných situací. Chtějí postavit kanalizaci, vytvořit stavební parcely, postavit bydlení pro mladé rodiny a nemohou. V cestě jejich záměru stojí třeba jen několik málo metrů čtverečních blokovaných pozemků. Některé obce jsou téměř paralyzovány. Učebnicovým příkladem je Červená Řečice obklopená ze všech stran prstencem bývalých církevních pozemků a osazena klenotem v podobě vzácného avšak zdevastovaného zámku původně patřícího pražskému arcibiskupovi.
V roce 2006 problesklo několik paprsků naděje. Církve se sjednotily, často za cenu bolestných ústupků, a postupovaly vůči státu společně. Vláda zřídila komisi, kterou pověřila jednáním s církvemi. Nebyla to jen procházka růžovým sadem; atmosféru jednání však velmi dobře vystihla jejich účastnice Džamila Stehlíková slovy ?étos dobré vůle nás spojoval.? A tento étos dobré vůle pozitivně přispěl k tomu, že byl nakonec nalezen kompromis mezi postoji 17 církví na straně jedné a státu na straně druhé.
Na základě této dohody byl připraven návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Vláda jej v dubnu minulého roku jednomyslně schválila a poslala do Poslanecké sněmovny. Jeho další osud je známý. Stal se obětí počínající vzpoury třech poslanců ODS. Celý další rok byl hlavní hrdinou politické tragikomedie pod názvem ?Dočasná komise Poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi?. Komise si pro svoji činnost vyžádala stovky stran podkladů a na desítku odborných expertíz, aby pak ve vhodnou chvíli zástupci KSČM, ČSSD a Vlastimil Tlustý doporučili Poslanecké sněmovně návrh zákona zamítnout a vládě zahájit nová jednání s církvemi. Odvahu říci ?nechceme vracet nic? ale nenašli.
Máme-li hodnotit činnost končící vlády, bylo by nespravedlivé zůstat pouze u pochvaly, že učinila historicky ojedinělý pokus o majetkové vyrovnání s církvemi. Za to jí zatleskat můžeme. Na svém kontě má ovšem také iniciativy, za které si pochvalu rozhodně nezaslouží. Návrh zákona o specifických zdravotních službách se pokusil prolomit dvě tabu legislativní úpravy umělých potratů: umožňoval provedení potratu i po 24. týdnu těhotenství a otevíral trh s umělým ukončením těhotenství na žádost i pro cizinky. Česká republika by se tak pro své nízké ceny stala rájem potratové turistiky střední Evropy. Pro návrh hlasovali i přítomní ministři katolíci; ti se nerekrutují pouze z řad KDU-ČSL. V případě této strany se však pravděpodobně jednalo o překročení Rubikonu. Lidovečtí ministři se přihlásili ke kultuře smrti a nic na tom nemění jejich následné výmluvy, kličkování a shazování odpovědnosti. Návrh byl po několika měsících vzat zpět; hořká pachuť v ústech nadále zůstává.
Mohli bychom pokračovat dále. Jistě bychom nalezli řadu dalších pozitivních záměrů, jako například pokus právně zakotvit právo pacientů v nemocnici na návštěvu duchovního, ale i těch negativních, jakým je vytrvalá snaha o schválení antidiskriminačního zákona omezujícího občanské i náboženské svobody.
Vyslovení nedůvěry vládě učinilo tečku za jejím působením. Dnes je již jisté, že vláda Mirka Topolánka zůstane vládou nedokončených záměrů.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
