Před nadcházejí cestou Benedikta XVI. do Svaté země přinášíme rozhovor s O.Davidem Jaegerem, knězem latinského obřadu, žijícím ve Svaté zemi. O.Jaeger je přední znalec tamější situace jednak díky svému židovskému původu a také díky členství ve dvojstranné pracovní komisi Svatého stolce a Izraele, která se snaží dořešit zbývající otázky daňového statutu katolické církve v Izraeli.
O.Jaeger hovoří o smyslu blížící se návštěvy Benedikta XVI. v rozhovoru pro italskou agenturu SIR:
?Dosvědčovat pravdu evangelia, to znamená skutečnost, že příběh Ježíše z Nazareta není mýtus, který je třeba odmytizovat, nebo kódované poselství, které je třeba rozšifrovat, ale událost, kterou je třeba vzít na vědomí, totiž fakt, že Věčné Slovo vstoupilo do lidských dějin, že se stalo člověkem, který se narodil, žil, trpěl a vstal z mrtvých v prostoru a čase. Nemůžeme vrátit nazpět v čase, ale můžeme cestovat zpět v prostoru, a říci ? hic ? tady, když na jednotlivých poutních místech slavíme tato tajemství. Papež ? říká O. Jaeger ? přichází do Svaté země potvrdit toto vyznání pravdy Dobré zvěsti. Teprve potom jsou zde další okolnosti, které se během jednotlivých papežských cest mění.?
Je na programu této návštěvy něco, co má příchuť novoty vzhledem k předcházejícím cestám Pavla VI. a Jana Pavla II.?
?V programu jsou určité variace, ale nepřikládal bych jim zvláštní význam, protože samozřejmě není možné, prodloužit pobyt papeže ve Svaté zemi na dobu, v níž by stihnul navštívit pokaždé všechno a setkat se se všemi. Viděl bych proto jednotlivé programy všech papežských cest jako komplementární spíše než rozdílné. Z tohoto hlediska se může zdát, že je větší důraz položen na setkání s vnějším světem, s odloučenými křesťany, ale také s židovskými a muslimskými duchovními. Tato setkání se konala i před tím, ale tentokrát jsou podtržena více, všechno v linii úmyslu, který vyjádřil papež ve svém prvním poselství o své cestě, že chce být svědkem pokoje v regionu souženém konflikty národnostní, ale také náboženské povahy.?
Třebaže Benedikt XVI. definoval tuto návštěvu jako ?pouť?, je nepochybné, že k ní dochází v obtížné chvíli, tedy po válce v Gaze. Pokud tedy existuje nějaký politický výklad této cesty, jaký by podle vás byl?
?Papežovu pouť nelze svazovat do svěrací kazajky a dávat jí výklad, který ji není vlastní. ?Politika? církve je stále stejná: hlásat dobrou zvěst Ježíše Krista, Božího Syna. Mění se nahodilé okolnosti světa, nikoli zvěst církve. Je jisté, že přítomnost papeže a jeho slov má zvláštní ozvěnu právě ve chvíli, v níž žije Svatá země. Nyní se tu vyskytuje určité znejistění, pokud jde o očekávání míru, která byla živena a udržována při životě od 13.září 1993, tedy data vzájemného uznání izraelského a palestinského národa. Domnívám se, že v této souvislosti, tvořené zklamáními a vážnými starostmi, by papežovo svědectví mohlo být povzbuzující pro všechny více než kdy před tím.?
Jaké budoucí perspektivy si lze představit na rovině vztahů se státem Izrael?
?Všichni v církvi mocně doufají, že návštěva Svatého otce, který se setká také s hlavou státu a předsedou vlády, velice prospěje a podnítí celkové zařazení dvou již podepsaných a ratifikovaných dohod do izraelské legislativy, aby se na ně církev mohla denně odvolávat ve vztazích s veřejnými představiteli, institucemi a v případě potřeby se dovolat svých ukrácených práv také u soudu, jak je to v takových případech obvyklé. Prospěje snad také tomu, aby se v brzké době dokončila ona třetí dohoda, který by měla potvrdit tradiční záležitosti daňového statutu církve a ochrany jejího vlastnictví, zejména toho, který má sakrální povahu. Nemenší naděje je spojována také s návštěvou papeže v souvislosti s urychlením formulace dalších podstatných kapitol vztahu mezi církví a státem, jak to předpokládá Základní dohoda mezi Svatým stolcem a Izraelem z roku 1993. Jde především o nezbytnost potřebných norem při žádostech a vydávání vstupních a pobytových víz pro klérus a řeholníky, což je oblast, v níž je v posledních letech stále více cítit potřebu nějakých stabilních a zejména průhledných pravidel, která by respektovala zároveň práva církve umísťovat svůj vlastní personál tam, kam potřebuje, a právo státu kontrolovat své území v zájmu všech.?
Papež často připomíná Svatou zemi a tamější křesťany ve svých promluvách. Jedna ze starostí Svatého stolce je právě útěk křesťanů z Blízkého východu. Co lze v tomto bodě realisticky očekávat od papežovy návštěvy?
?Nemluvil bych o útěku s výjimkou určitého momentu, kdy během irácké krize opravdu mnozí křesťané utíkali před nejhorším. Nepochybné však je, že zejména na určitých místech mnozí křesťané, kteří mají možnost tak učinit, emigrují, aby našli pro své rodiny bezpečnější a klidnější místo. Papež nyní zajisté povzbudí ty, kteří zůstávají, utvrdí je v tom, že ?stojí za to? rozhodnout se pokračovat ve vydávání svědectví Kristu v jeho pozemské vlasti. Zastavit emigraci však podle mého mínění může jenom nastolení míru, až se životní podmínky všech dostanou na takovou úroveň, aby daly rodinám i jednotlivcům podloženou naději oněch životních kvalit, které všichni právem očekávají.?
Je papežova pouť důležitá pro putování ostatních do Svaté země?
?Všichni ve Svaté zemi doufají, že papež především povzbudí křesťanské poutníky z různých částí světa, aby přicházeli. Jejich příchod do Svaté země není prospěšný jenom pro ekonomický zdroj a konkrétně pro mnohé místní křesťany, ale také a zejména je výrazem solidarity a morální podpory, jež jsou opravdu nezastupitelné.?
Říká O. Jaeger, působící v Izraeli, před blížící se návštěvou Benedikta XVI. ve Svaté zemi.
odeslat článek
vytisknout článek
