„ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle“ (Kol 3,15). Těmito slovy apoštola Pavla vás všechny srdečně zdravím v Pánu. Mám radost z toho, že jsem přišel do Nazareta, místa požehnaného tajemstvím Zvěstování, místa, které bylo svědkem skrytých let Kristova růstu v moudrosti, věku a milosti (srov. Lk 2,52). Děkuji arcibiskupovi Eliasi Chacourovi za laskavá slova na uvítanou a se znamením pokoje objímám své spolubratry biskupy, kněze, řeholníky a všechny věřící Galileje, kteří růzností svých ritů a tradic vytvářejí všeobecnou církev Kristovu. Poděkovat chci zvláště těm, kteří umožnili konání této bohoslužby, zejména všem, kdo se zapojili do plánování a výstavby tohoto nového amfiteátru v tak nádherném panoramatu města.
Shromáždili jsme se zde ve městě Ježíšově, Mariině a Josefově na závěr Roku rodiny, který slavila církev ve Svaté zemi. Jako znamení slibné budoucnosti požehnám základní kámen Mezinárodního centra pro rodinu, které vznikne v Nazaretě. Modleme se, aby se v tomto regionu stalo oporou silného rodinného života, nabízelo pomoc a asistenci rodinám a povzbuzovalo je v jejich nenahraditelném poslání ve společnosti.
Doufám, že tato etapa mé pouti přitáhne k městu Nazaret pozornost celé církve. Jak na tomto místě řekl papež Pavel VI., všichni máme zapotřebí vracet se do Nazareta a stále znovu zde rozjímat mlčení a lásku Svaté rodiny, vzoru veškerého rodinného života křesťanů. V příkladu Marie, Josefa a Ježíše zde můžeme ještě více docenit posvátnost rodiny, která se v Božím plánu zakládá na celoživotní věrnosti muže a ženy, svazku posvěceném manželským slibem a otevřeném pro Boží dar nového života. Jak velice mají dnešní muži a ženy zapotřebí znovu si osvojit tuto základní pravdu, která tvoří základ společnosti, a jak důležité je svědectví manželských párů při formaci zralého svědomí a budování civilizace lásky!
V prvním dnešním čtení, vzatým ze Sirachovce (3,3-7.14-17), představuje Boží slovo rodinu jako první školu moudrosti, školu, která své členy vychovává k uplatňování oněch ctností, jež vedou k opravdovému štěstí a trvalé spokojenosti. V Božím plánu s rodinou přináší láska manželů plody nového života a nachází každodenní výraz v laskavém úsilí rodičů zajistit celkovou lidskou a duchovní formaci svým dětem. V rodině je každá osoba, ať jde o nejmenší dítě či nejstarší příbuzné, přijímána sama o sobě a nikoli jako pouhý prostředek k jiným cílům. Tady začínáme vidět něco z podstatné role rodiny jako základního kamene spořádané a otevřené společnosti. Můžeme navíc v rámci širší společnosti docenit roli státu, povolaného podporovat rodiny v jejich vychovatelském poslání, chránit instituci rodiny a její vrozená práva a také se přičiňovat o to, aby všechny rodiny mohly žít a vzkvétat v důstojných podmínkách.
Apoštol Pavel v listě Kolosanům mluví spontánně o rodině, když chce ilustrovat ctnosti, které budují „jediné tělo“, jímž je církev. Jako „od Boha vyvolení, svatí a milovaní“ jsme povoláni žít ve vzájemné harmonii a pokoji a prokazovat především shovívavost a odpuštění v lásce, která je nejvznešenějším pojítkem dokonalosti (srov. Kol 3,12-14). Tak jako je v manželské smlouvě láska muže a ženy milostí povýšena, aby se stala účastí na lásce Krista a církve i jejím uskutečněním (srov. Ef 5,32), tak také rodina, založená na lásce, je povolána být „domácí církví“, místem víry, modlitby a láskyplné starostlivosti o pravé a trvalé dobro každého ze svých členů.
Uvažujeme-li o těchto skutečnostech zde, ve městě Zvěstování, pozvedá se naše mysl přirozeně k Marii „milostiplné“, Matce Svaté rodiny i naší Matce. Nazaret nám připomíná povinnost uznávat a respektovat důstojnost a poslání, které Bůh udělil ženám spolu s jejich zvláštními charismaty a talenty. Ať už jako matky rodin nebo svou nezbytnou přítomností v práci a společenských institucích či ve zvláštním povolání následovat Pána prostřednictvím evangelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti mají ženy nezbytnou roli při vytváření „lidské ekologie“ (srov. Centesimus annus, 39), kterou svět a také tato země mají tak naléhavě zapotřebí: prostředí, ve kterém se děti učí milovat a vážit si druhých, být poctivými a uctivými vůči všem a cvičit se ve ctnostech milosrdenství a odpuštění.
Myslíme zde také na svatého Josefa, muže spravedlivého, kterého Bůh ustanovil za hlavu své domácnosti. Mocným a otcovským Josefovým příkladem se Ježíš naučil ctnostem mužské zbožnosti, věrnosti danému slovu, integritě a těžké práci. V Nazaretském tesaři mohl vidět, jak je autorita postavená do služeb lásky nekonečně plodnější než moc, která chce ovládat. Jak velice má náš svět zapotřebí příkladu, vedení a klidné síly mužů jako Josef!
Nakonec v rozjímání o Svaté rodině Nazaretské obraťme svůj pohled k dítěti Ježíši, který v domě Mariině a Josefově rostl v moudrosti a poznání až do dne, kdy začal veřejnou službu. Tady bych rád věnoval zvláštní pozornost přítomné mládeži. Druhý vatikánský koncil učí, že děti zvláštním způsobem přispívají k růstu svatosti rodičů (srov. Gaudium et spes, 48). Prosím vás, abyste se nad tím zamysleli a nechali se Ježíšovým příkladem vést nejenom tak, že budete projevovat úctu svým rodičům, ale také tak, že jim pomůžete plněji objevit lásku, která dává našemu životu ucelený smysl. Ve Svaté rodině nazaretské Ježíš naučil Marii a Josefa něco z velikosti lásky Boha, svého nebeského Otce, posledního zdroje každé lásky, Otce, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi (srov. Ef 3,14-15).
Drazí přátelé, ve vstupní modlitbě dnešní mše jsme prosili Otce, aby „nám pomohl žít jednotu v úctě a lásce jako Svatá rodina.“ Obnovme zde svůj závazek být kvasem úcty a lásky ve světě, který nás obklopuje. Tento sráz nám stejně tak jako generacím poutníků před námi připomíná, že Pánovo poselství bylo někdy u jeho posluchačů zdrojem odporu a konfliktu. Bohužel, jak známo, Nazaret zakusil v posledních letech napětí, které poničilo vztahy mezi křesťanskou a muslimskou komunitou. Vybízím lidi dobré vůle z obou komunit, aby napravili škody, ke kterým došlo, a ve věrnosti společné víře v jediného Boha, Otce lidské rodiny, se pokoušeli budovat mosty a nalézat způsoby pokojného soužití. Každý ať odmítne destruktivní moc nenávisti a předsudku, která ještě dříve nežli tělo zabíjí lidskou duši!
Dovolte mi zakončit slovy vděčnosti a chvály těm, kteří se snaží nést Boží lásku dětem tohoto města a vychovávat budoucí generace cestami míru. Myslím zejména na úsilí místních církví, zejména ve školách a charitativních institucích, bourat zdi a být úrodnou půdou setkání, dialogu, smíření a solidarity. Povzbuzuji kněze, řeholníky, katechety a učitele spolu s rodiči a těmi, kteří mají na mysli dobro našich dětí, aby nadále vydávali svědectví evangeliu, aby měli důvěru ve vítězství dobra a pravdy a důvěřovali Bohu, že dá vzrůst každé iniciativě, která bude šířit jeho království svatosti, solidarity, spravedlnosti a pokoje. Zároveň s vděčností uznávám solidaritu, kterou mnoho našich bratří a sester na celém světě prokazuje věřícím Svaté země, když podporují chvályhodné programy a činnosti Catholic Near East Welfare Association.
„Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Panna Maria od Zvěstování, která odvážně otevřela své srdce tajemnému Božímu plánu a stala se Matkou všech věřících, kéž nás vede a podporuje svou přímluvou. Kéž nám a našim rodinám vymůže milost otevřít sluch Pánovu slovu, které má moc nás vzdělávat (srov. Sk 20,32), inspirovat k odvážným rozhodnutím a vést naše kroky cestou pokoje!
Drazí bratři a sestry,
odeslat článek
vytisknout článek
