Drazí bratři a sestry,
Předevčírem jsem se vrátil ze Svaté země. Mám v úmyslu pohovořit o této pouti obsáhleji následující středu během generální audience. Nyní bych chtěl především poděkovat Pánu za to, že mi umožnil tuto tak důležitou apoštolskou cestu uskutečnit. Děkuji také všem, kteří při tom spolupracovali: latinskému patriarchovi a pastýřům církve v Jordánsku, v Izraeli a na Palestinských územích, františkánům z Kustodie Svaté země, občanským představitelům Jordánska, Izraele a Palestinských území, organizátorům, pořádkovým silám. Děkuji kněžím, zasvěceným osobám a věřícím, kteří mne tak vřele přijali a těm, kteří mne doprovázeli a podporovali svou modlitbou. Z celého srdce děkuji všem!
Tato pouť na posvátná místa byla také pastorační návštěvou věřících, kteří tam žijí, službou jednotě křesťanů, dialogu s židy a muslimy, a míru. To vše ve jménu Boha, onoho Boha, který povolal Abraháma, aby z něho učinil velký národ (srov.
Gn 12,2-3), poslal Mojžíše osvobodit Izraelské syny z otroctví a dovést je do zaslíbené země (srov.
Ez 3,7-10). Tato země, symbol lásky Boha k jeho lidu a k celému lidstvu, je symbolem svobody a pokoje, které chce Bůh pro všechny své děti. Minulé i dnešní dějiny však ukazují, že právě tato země se stala také symbolem opaku, tj. rozdělení a nekončících konfliktů mezi bratry. Jak je to možné? Je správné, když tato otázka interpeluje naše srdce, ačkoli víme, že tajemný plán Boha počítá s touto zemí, kam ? jak píše svatý Jan ? On ?poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy? (1
Jan 4,10). Svatá země je pátým evangeliem, protože zde můžeme vidět, ba dotknout se reality dějin, které uskutečnil Bůh spolu s lidmi, počínaje místy Abrahamova života až k místům života Ježíšova, od Vtělení po prázdný hrob, jež je znamením jeho Vzkříšení. Ano, Bůh vstoupil na tuto zem a spolu s námi na tomto světě působil. A můžeme říci ještě více. Svatou zemi lze pro samotné její dějiny považovat za jakýsi mikrokosmos, který v sobě shrnuje namáhavou cestu Boha s lidstvem, cestu, která vedle hříchu zahrnuje také kříž, ale v hojnosti lásky Boží také hojnost radosti Ducha svatého. Vzkříšení již začalo a je to cesta z údolí našeho trápení vstříc království Božímu, království, které není z toho světa, ale žije v tomto světě a má jej prostoupit svou silou spravedlnosti a pokoje. Dějiny spásy začínají vyvolením jednoho člověka a jednoho lidu Izraele, ale jejich cílem je univerzalita, spása všech národů. Dějiny spásy jsou neustále poznamenány tímto propojením výjimečného a univerzálního. Toto propojení vidíme v dnešním čtení, kde sv. Petr v domě Kornéliově viděl, že ?Bůh nikomu nestranní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné? (
Sk 10,35). Kdo se bojí Boha a dělá, co je správné - toto si osvojit a otevírat tak svět Božímu království je ten nejhlubší smysl každého mezináboženského dialogu.
Nemohu skončit tuto mariánskou modlitbu, aniž bych obrátil svou mysl ke Sri Lance a ujistil o svých citech a duchovní blízkosti tamější civilní obyvatelstvo, které se nachází na území bojů na severu země. Jde o tisíce dětí, žen, starých lidí, kterým válka odňala léta života a naději. Chtěl bych v této souvislosti znovu naléhavě vyzvat bojující strany, aby umožnily jejich evakuaci a připojuji svůj hlas k Radě bezpečnosti OSN, která před několika dny požadovala záruky za jejich bezpečnost. Kromě toho žádám humanitární instituce, včetně těch katolických, aby neponechaly nevyužitu žádnou příležitost přispěchat na pomoc uprchlíkům potravinami a zdravotní péčí. Svěřuji onu drahou zemi mateřské ochraně Panny Marie z Madhu, milované a ctěné všemi obyvateli Sri Lanky, a pozvedám svou modlitbu k Pánu, aby uspíšil den smíření a pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
