Není lehké to připustit, ale změny, které v současnosti hýbou ekonomickým světem, vycházejí z rozdílných ukazatelů porodnosti a hustoty obyvatelstva v různých geopolitických oblastech. Perspektivy nového světového řádu jsou zjevné ve dvou zásadních směrech. Na jedné straně se uskutečňuje čínská strategie
going global, tedy pravá globalizace, a na druhé straně - právě díky této strategii - nastává ekonomický růst ve zbytku světa - toho, který je dnes nejchudší; růst, který nabude takových forem, které Západ ani neuskutečnil, ani nechtěl uskutečnit.
K těchto prognózám se váží přinejmenším dvě poznámky, týkající se demografické otázky, která v celé své důležitosti dosud nebyla plně pochopena.
Za prvé, blahobyt rozšířený na celé obyvatelstvo planety, je faktorem rovnováhy pro všechny. Kdyby se totiž myslelo méně sobecky na ty nejchudší, žilo by se dnes všem lépe. A nejde přitom jenom o problém svědomí. Bylo by více bohatství, ekonomické cykly by byly vyváženější, existovala by větší integrace při řešení krize a nedocházelo by k vykořisťování. Je stále ještě čas na zahájení tohoto spravedlivého procesu, a mnohé země, byť podle různých modelů, již v tomto směru začaly některé projekty uskutečňovat.
Druhá poznámka se týká toho, že téma růstu obyvatelstva si brzo vyžádá pozorné hodnocení, které se neobejde bez jistých obav, vzhledem k tomu, že nové demografické rozložení vytváří nové geopolitické mocnosti. Demografie se stane klíčovým faktorem jak ekonomického růstu, tak geopolitické rovnováhy jednoduše proto, že za dvacet let, potvrdí-li se nynější tendence, bude skoro polovina světa asijská a dalších 20% světa bude pod jejím vlivem.
Takto lze tedy vidět oba fenomény, které mohou změnit svět. Proces oportunisticky šířené globalizace v důsledku přemisťování produkce do rozvíjejících se zemí jako je Indie a Čína přináší těmto zemím blahobyt. Tento proces však ignoroval další dvě miliardy lidí v Africe a Latinské Americe, v zemích méně atraktivních pro západní ekonomické zájmy. Tyto části světa, kterých se Západ obával jenom pro jejich vysokou porodnost, se nyní staly předmětem zájmu nových asijských mocností a ekonomicky je okupují ve snaze využít jejich surovinové zdroje a laciné pracovní síly.
Čína se v těchto letech stala čtvrtou světovou ekonomickou mocností, která navzdory ekonomické krizi stále roste, a to díky aspektu, který Západ, a zejména Evropa, naprosto podcenily, totiž aspektu demografickému. Tato obrovská země však disponuje nejenom obyvatelstvem, ale technologiemi, produktivitou, kapitálem a brzo se stane první ekonomickou mocností planety. Díky počtu svých obyvatel bude Čína dominovat v oblastech průmyslu a financí, jakož i v hegemonických schopnostech. A to nikoli s ideologickými záměry, jako se to mohlo stát v 70.letech, ale díky přirozenému ekonomickému procesu, který povede nakonec k tomu, že nahradí Západ v jeho schopnosti vládnout. Čínský růst je totiž způsoben úpadkem Západu.
Čína začíná ekonomicky dobývat oblast Středomoří nejenom díky obchodování s vlastními lacinými produkty, jako tomu bylo doposud, ale také ve snaze nahradit evropskou podnikatelskou sféru a produkovat přímo na starém kontinentu. Chystá vlastně přemístění, které vede obráceným směrem než to předchozí, protože bude exportovat demografický přebytek a zároveň si opatřovat technologické kapacity v Evropě, ropu na Blízkém východě a suroviny v Africe. Čína by se mohla pokusit přeměnit Středozemí na oblast evropské, arabské a africké ekonomické integrace a uskutečnit tak novou rovnováhu. A je možné, že bude mít úspěch tam, kde Evropané selhali, a urychlí přitom i rozvoj Afriky.
Z deníku L´Osservatore Romano, 6.června 2009
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
