Drazí bratři a sestry,
Setkáváme se zde v Les Combes nedaleko útulného domu, který salesiáni dávají k dispozici papežovi a kde už pomalu končím dobu svého odpočinku uprostřed úchvatně krásných hor Valle d´Aosta. Jsem vděčen Bohu, že mi udělil radost těchto dní plných opravdového uvolnění ? navzdory malé nehodě, jejíž stopy tak dobře vidíte. Používám této příležitosti, abych s láskou poděkoval těm, kteří se vynasnažili být mi diskrétně a s velkou oddaností nablízku. Zdravím kardinála Poletto a přítomné biskupy, zvláště biskupa z Aosty, mons. Josefa Anfossiho, jemuž děkuji za slova na uvítanou. Srdečně zdravím faráře z Les Combes, občanské a vojenské představitele, bezpečnostní službu a všechny vás, drazí přátelé, jakož i ty, kteří jsou s námi spojeni prostřednictvím rozhlasu nebo televize.
Dnes, v tuto úchvatnou neděli, kde nám Pán ukazuje celou krásu svého stvoření, liturgie předkládá evangelijní stránku z 6. kapitoly Janova evangelia, která líčí nejprve zázrak rozmnožení chlebů, kdy Ježíš dal jíst tisícům osob s pouze pěti chleby a dvěma rybami ? pak další zázrak, když Pán za bouře kráčí po hladině jezera; a nakonec řeč, v níž se zjevuje jako ?chléb života?. Při vyprávění o ?znamení? chlebů, evangelista zdůrazňuje, že je Kristus požehnal modlitbou díkuvzdání, než je začal rozdávat (srov. v. 11). Sloveso zní eucharistein a odkazuje přímo k vyprávění o Poslední večeři, v němž Jan vskutku neuvádí nic o ustanovení eucharistie, nýbrž vypráví o tom, jak Ježíš umyl nohy apoštolům. Eucharistie je zde předjímána ve velkém znamení (zázraku) chleba života. Jak nepřipomenout v tomto kněžském roce, že se zvláště my, kněží, můžeme zrcadli v tomto Janově textu a ztotožnit se s apoštoly tam, kde se ptají: ?Kde nakoupíme tolik chleba, aby se ti lidé najedli?? A když čteme o tom bezejmenném chlapci, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, tak nám samovolně napadá a ptáme se: ?Ale co je to pro tolik lidí?? Jinými slovy: Kdo jsem já? Jak mohu se svými limity pomáhat Ježíšovi v jeho poslání? A odpověď dává sám Pán: právě tím, že vložíme do jeho ?svatých a ctihodných rukou, to málo, čím my kněží jsme, stáváme se nástroji spásy pro tolik, ano, pro všechny.
Druhý bod naší reflexe nám poskytuje dnešní památka svatého Jáchyma a Anny, rodičů Madony a tedy Ježíšových prarodičů. Toto výročí nám dává myslet na téma výchovy, které má tak důležité místo v pastoraci církve. Zvláště nás vybízí modlit se za dědečky a babičky, kteří jsou v rodině často opatrovníci základních hodnot života a často jejich přesvědčiví svědci. Výchovný úkol prarodičů je stále důležitější a stává se jím tím více, když rodiče nejsou s to zajistit náležitou přítomnost u svých dětí v době jejich růstu. Svěřuji ochraně svaté Anny a svatého Jáchyma všechny dědečky a babičky na světě, a posílám jim zvláštní požehnání. Panna Maria, která se ? podle krásné ikonografie ? učila číst Písmo svaté na klíně své matky Anny, kéž jim pomáhá, aby vždycky živili víru a naději z pramenů Božího slova.
Přeložil Josef Koláček.
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
