Drazí bratři a sestry,
Stejně jako minulou neděli budeme v souvislosti s Kněžským rokem, který slavíme, rozjímat o některých světcích a světicích, které nám liturgie v těchto dnech připomíná. Kromě panny Kláry z Assisi, planoucí božskou láskou v každodenním zasvěcení modlitby a obyčejného života, jsou to mučedníci, z nichž dva byli zavražděni v Auschwitz: svatá Terezie Benedikta od Kříže ? Edith Stein, která se narodila v hebrejské víře, v dospělosti byla uchvácena Kristem, stala se karmelitánskou mniškou a svůj život zpečetila mučednictvím; a svatý Maxmilián Kolbe, syn Polska a svatého Františka z Assisi, velký apoštol Neposkvrněné Panny Marie. Potom se setkáme s dalšími skvělými postavami mučedníků římské církve svatým papežem Ponciánem, svatým knězem Hyppolytem a svatým jáhnem Vavřincem. Jaké to podivuhodné vzory svatosti nám církev nabízí! Tito světci jsou svědky oné lásky, která miluje ?až do konce?, nebere ohled na utrpěné zlo, ale přemáhá ho dobrem (srov. 1 Kor 13,4-8). Zvláště my kněží se od nich můžeme učit evangelnímu hrdinství, které nás, aniž bychom se čehokoli báli, vede k položení života za spásu duší. Láska vítězí nad smrtí!
Všichni svatí, ale zejména mučedníci, jsou svědky Boha, který je láska: Deus caritas est. Nacistické lágry i každý vyhlazovací tábor, lze pokládat za extrémní symboly zla, pekla, které se otevírá na zemi, když člověk zapomíná na Boha, zaujímá Jeho místo a usurpuje si právo rozhodovat o tom, co je dobro a co je zlo, udělovat život a smrt. Tento tristní fenomén, bohužel, není ohraničen lágry. Ty jsou spíše jen vrcholkem rozsáhlé a rozšířené reality, jejíž hranice často unikají pozornosti. Svatí, které jsme krátce zmínili, nám umožňují zamyslet se nad hlubokými rozdíly, které existují mezi humanismem ateistickým a křesťanským. Tato antiteze prostupuje celými dějinami, ale na konci druhého tisíciletí dosáhla kritického bodu v soudobém nihilismu, který vnímali velcí literáti a myslitelé a konkrétní události jej široce potvrdily. Na jedné straně existují filosofie a ideologie, ale stále více také způsoby myšlení a jednání, které povyšují svobodu na jediný princip lidství, na svévoli jakožto alternativu Boha, a transformují tak člověka na bůžka, ale na bůžka zlého, který činí ze svévole vlastní systém jednání. Na druhé straně máme právě světce, kteří praktikují evangelium lásky, podávají důvody své naděje, ukazují pravou tvář Boha, který je Láska, a zároveň autentickou tvář člověka, stvořeného k božskému obrazu a podobě.
Drazí bratři a sestry, prosme Pannu Marii, aby nám všem ? v první řadě kněžím ? pomáhala být svatými jako tito heroičtí svědkové víry i sebeodevzdání vedoucího až k mučednictví. To je jediný způsob, jak nabídnout lidským a duchovním instancím soudobého světa, procházejícího hlubokou krizí, věrohodnou a vyčerpávající odpověď lásky v pravdě.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
