Drazí bratři a sestry.
Včera jsme slavili velkou slavnost Nanebevzetí Panny Marie a v dnešním evangeliu jsme četli tato Ježíšova slova: ?Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe.?(
Jan 6,51). Nelze se nepozastavit nad touto souvislostí, která se váže k symbolu ?nebe?: Maria byla vzata na místo, odkud její Syn ?sestoupil?. Samozřejmě, že tento výraz, jenž je biblický, vyjadřuje obrazně něco, co nikdy úplně nezapadne do světa našich pojmů a obrazů. Ale zastavme se chvíli a přemýšlejme! Ježíš se představuje jako ?chléb živý?, tedy pokrm, který obsahuje samotný život Boha a je s to předat jej tomu, kdo se Jím sytí; pravý pokrm, který dává život a sytí reálně v hloubi. Ježíš říká: ?Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa? (
Jan 6,51). Nuže,
od koho přijal Boží Syn toto svoje ?tělo?, své konkrétní a pozemské lidství? Přijal jej od Panny Marie. Bůh od Ní přijal lidské tělo, aby vstoupil do stavu naší smrtelnosti. A na konci její pozemské existence bylo zase tělo Panny Marie vzato Bohem do nebe a bylo uvedeno do stavu nebeského. Je to určitý druh výměny, při níž má Bůh stále plnou iniciativu, ale ? jak jsme viděli při jiných příležitostech - v jistém smyslu, potřebuje také Marii, potřebuje ?ano? tvora, její tělo, její konkrétní existenci, aby připravil matérii své oběti: tělo a krev, obětované na Kříži jako nástroj věčného života a ve svátosti eucharistie jako pokrm a nápoj duchovní.
Drazí bratři a sestry, to, k čemu došlo v Marii, platí jinými způsoby, ale skutečně také pro každého muže a každou ženu. Každého z nás Bůh žádá, abychom Ho přijali, dali mu dispozici naše srdce a naše tělo, celou naši existenci, naše tělo ? jak říká Bible - aby On mohl přebývat ve světě. Zve nás, abychom se s Ním sjednotili ve svátosti eucharistie, Chlebu lámaném za život světa, abychom společně tvořili církev, jeho historické Tělo. A pokud jako Maria řekneme ?ano?, pak v míře tohoto našeho přitakání, dojde také skrze nás a v nás k této tajemné výměně: budeme přijati do božství Toho, který přijal naše lidství. Eucharistie je prostředek, nástroj této vzájemné proměny, jejímž hlavním cílem i aktérem je vždycky Bůh, On je Hlava a my údy, On vinný kmen, my ratolesti. Kdo jí tento Chléb a žije ve společenství s Ježíšem, nechává se od Něho a v Něm proměnit, je zachráněn z věčné smrti, umírá zajisté jako všichni a má účast také na tajemství umučení a kříže Kristova, ale není už více otrokem smrti, a v poslední den vstane z mrtvých, aby se radoval z věčné slavnosti s Marií a se všemi svatými.
Toto tajemství, tato slavnost Boží začíná tady dole: je to tajemství víry, naděje a lásky, které se slaví v liturgii, zejména eucharistické, a vyjadřuje se v bratrském společenství a ve službě bližnímu. Prosme Svatou Pannu, aby nám pomáhala vždycky se s vírou sytit Chlebem života věčného, abychom již tady na zemi zakoušeli nebeskou radost.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
