?Papež mi řekl, že viděl všechny moje závody?, svěřila se s údivem italská mistrně světa v plavání Federica Pellegrini po setkání v Castel Gandolfo předminulý týden.
?Takto ale přijdou přinejmenším o první poločas?, řekl zase jindy papež Benedikt o davu lidí, kteří dali přednost jeho přednášce před fotbalovým utkáním Itálie-Holandsko.
Komu se poštěstí vyměnit s papežem osobně alespoň pár slov, s překvapením objeví tuto jeho bezprostřednost a důkladnou obeznámenost s oblastmi i tak málo předpokládanými jako je třeba sport.

Největší takovou zkušenost pohotové vnímavosti člověka Ratzingera jsem učinil 9.června loňského roku právě v čase fotbalového utkání Itálie-Holandsko, ve kterém Itálie, neuvěřitelně 3:0 prohrála. Ten večer se totiž v lateránské bazilice zahajovalo diecézní sympozium, které otevíral svou přednáškou právě papež.

Byl jsem tehdy požádán kard. Ruinim, abych také přednesl své ?žurnalistické svědectví o naději? a měl jsem mluvit hned po papeži. Byl jsem tedy v lateránské bazilice mezi pozvanými v první řadě. Seděl jsem na židli, opatřené vizitkou s mým jménem, a v duši měl tíživý pocit ? typický pro zpravodaje ? že tak trochu nejsem na svém místě. Když papež po své přednášce vycházel z baziliky nečekaně se zastavil u mne a poděkoval mi, že jsem ?přijal pozvání? promluvit tam také. Ani nevím, co jsem mu odpověděl. Asi něco jako ?děkuji?, přesně jako mistrně světa v plavání Federica: ?Zmohla jsem se jen na poděkování?. Vůbec jsem totiž nepočítal s tím, že by papež mohl znát jména také těch ostatních, kteří na sympoziu budou mluvit.

To co bych ovšem rád řekl, se netýká pozornosti, kterou papež projevil ve vztahu ke mně, ale to, co mi tehdy krátce poté vyprávěl kardinál Ruini v odpovědi na můj ?údiv?, že mne papež přišel pozdravit. ?Nedivil byste se, řekl mi, kdybyste slyšel, co se mne papež ptal, hned po svém příjezdu k bazilice: ?Jsou tam lidé??, pravil když vystoupil z automobilu a na mou odpověď, že bazilika je plná, poznamenal: ?Ale copak dnes nehraje Itálie o postup na mistrovství Evropy ve fotbale??? Kardinál ho ujistil, že lidé přesto přišli, a ?papež pohlédl na hodinky a přitom pronesl ustaraně: ?To ale přijdou přinejmenším o první poločas?...?

Jako žurnalista-vatikanista obvykle sleduji přímé televizní přenosy papežových vystoupení. Před nedávnem, bylo to před jednou kanonizací, jsem viděl jak se papež po vstupu do baziliky sv. Petra zastavil na pár slov s biskupem z Viterba, kterého shodou okolností znám. Zavolal jsem mu tedy, abych se zeptal, o čem spolu mluvili. ?Chtěl mi povědět, že těsně před odchodem do baziliky četl jeden můj článek, který jsem napsal do Osservatore Romano.?

A tak ? řeknu to znovu ? jako v případě naší Federichi Pellegrini, která sklízela medaile a rekordy na mistrovství světa v plavání a kterou papež dojal tím, když jí řekl, že sledoval její závody v televizi, může rovněž vzbuzovat údiv, že papež vede v patrnosti nejen dění v televizi, ale přesně registruje také to, co se objevuje na stránkách denního tisku.

Jeden můj kolega žurnalista odešel do důchodu po 33 letech práce jako vatikanista v jednom italském deníku. Půl roku poté pak v aule Pavla VI. při jedné generální audienci mohl ?pozdravit? Benedikta osobně. A ten mu řekl: ?Odešel jste do důchodu, ale Vaše články stále čtu?...

Další takovou ukázkou lidské vnímavosti a paměti papeže Ratzingera je příhoda, kterou vyprávěl mons. Giuseppe Anfossi, biskup Aosty, kam papež jezdívá na dovolenou. Když po skončení jeho první dovolené doprovázel papeže v automobilu na letiště, vyprávěl mu biskup z Aosty o tom, že se chystá spolu se skupinou věřících na noční pěší pouť do jedné mariánské svatyně v jeho diecézi a potom také požádal papeže o požehnání pro svou maminku. Když o rok později Benedikt zase odjel na dovolenou do Aosty, položil při prvním setkání biskupovi Anfossimu otázku: ?Jak se daří mamince??. A potom: ?A jak vlastně dopadla ta tehdejší noční pouť??

Velkopáteční liturgie je tradičně zahajována obřadem tzv. prostrace, kdy si kněz lehá na dlažbu, aby se mlčky chvíli modlil. Bylo udivující, jak s jakou rychlostí a snadností papež Benedikt také letos učinil toto gesto, aniž by mu kdo pomáhal, a to jen týden po svých 82. narozeninách. Se stejnou čilostí, jakou se vyznačuje jeho mysl.

Z italského měsíčníku Liberal, 5.srpna 2009
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"