Drazí bratři a sestry,
Na dnešek připadá liturgická památka svatého Jana Eudes, neúnavného apoštola úcty Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie. Žil ve Francii v 17. století, v době poznamenané protikladnými náboženskými jevy a také vážnými politickými problémy. Je to doba třicetileté války, která zničila nejen podstatnou část střední Evropy, ale také duše. Některé dominující myšlenkové proudy té doby šířily pohrdání vůči křesťanské víře, ale Duch svatý probouzel duchovní obnovu velkého zápalu skrze osobnosti takového formátu jako de Bérulle, svatý Vincent z Paoli, svatý Ludvík M. Grignon de Montfort a svatý Jan Eudes. Jedním z plodů této velké ?francouzské školy? svatosti byl také svatý Jan Maria Vianney. Můj ctihodný předchůdce Pius XI. díky tajemnému plánu Prozřetelnosti 31.května 1925 kanonizoval společně Jane Eudese a faráře Arského a nabídl tak církvi a celému světu dva mimořádné příklady kněžské svatosti.
V kontextu Kněžského roku bych rád poukázal na apoštolskou horlivost svatého Jana Eudese, který se věnoval zejména formaci diecézního kléru. Svatí jsou opravdovou interpretací Písma svatého; ověřili ve svých životních zkušenostech pravdu Evangelia a tak nás uvádějí do poznání a chápání evangelia. Tridentský koncil roku 1563 vydal předpisy o zakládání diecézních seminářů a formaci kněží, neboť koncil si byl dobře vědom, že krizová doba reformace byla podmíněna také nedostatečnou formací kněží, kteří nebyli na kněžství správně připraveni ani intelektuálně, ani duchovně, v duši a v srdci. To bylo v roce 1563, ale poněvadž aplikace a realizace předpisů se opozdila jak v Německu, tak ve Francii, svatý Jan Eudes byl ještě svědkem důsledků tohoto nedostatku. Pohnut prozíravým vědomím vážné potřeby duchovní pomoci, které se duším nedostávalo právě v důsledku neadekvátní přípravy velké části kléru, světec, jenž byl farářem, založil kongregaci, která se věnovala zejména formaci kněží. V univerzitním městě Caen založil svůj první seminář, který si získal velkou vážnost, a brzy poté tuto zkušenost šířil v jiných diecézích. Cesta svatosti, kterou prošel a nabízel svým žákům, se zakládala na pevné důvěře v lásku, kterou Bůh zjevil lidstvu v kněžském Srdci Kristově a v mateřském Srdci Mariině. V oné době krutostí a ztráty niternosti se obrátil k srdci, aby v srdci říkal slova Žalmu tak dobře interpretovaného svatým Augustinem. Chtěl obrátit lidi, muže a zejména budoucí kněze k srdci, ukázat kněžské Srdce Kristovo a mateřské Srdce Mariino. Každý kněz musí být svědkem a apoštolem této lásky srdce Krista a Marie. A zde vstupujeme do naší doby.
Také dnes je vnímána potřeba, aby kněží dosvědčovali nekonečné milosrdenství Boha životem, který zcela uchvátil Kristus, a osvojili si to již v prvních letech své přípravy v semináři. Papež Jan Pavel II. po synodě roku 1990 vydal apoštolskou exhortaci Pastores dabo vobis, v níž přejímá a přizpůsobuje normy Tridentského koncilu a zdůrazňuje zejména nezbytnou kontinuitu mezi prvotní a stálou formací. To je pro něho a pro nás opravdové východisko autentické reformy kněžského života a apoštolátu, a je to rovněž zásadní podmínka toho, aby se ?nová evangelizace? nestala pouhým přitažlivým sloganem, ale byla vyjádřením skutečnosti. Základy, položené formací v semináři, představují nezastupitelný humus spirituali, který je ?osvojováním si Krista? a postupným připodobňováním se Jemu, jedinému Veleknězi a Dobrému Pastýři. Čas v semináři je třeba chápat jako aktualizaci momentu, ve kterém Pán Ježíš žádal apoštoly - poté co je povolal a ještě předtím než je poslal kázat - aby zůstali s Ním (srov. Mk 3,14). Když svatý Marek vypráví o povolání dvanácti apoštolů, říká nám, že Ježíš měl dvojí záměr: za prvé, aby byli spolu s Ním a za druhé, aby je poslal kázat. Avšak tím, že ustavičně jsou s Ním, skutečně hlásají Krista a nesou světu skutečnost evangelia.
Během tohoto Kněžského roku vás, drazí bratři a sestry, zvu k modlitbě za kněze a za ty, kdo se chystají přijmout mimořádný dar služebného kněžství. Všem tak na závěr adresuji pobídku svatého Jana Eudese, který říká kněžím: ?Darujte se Ježíši, abyste vstoupili do nezměrnosti jeho velkého Srdce, které obsahuje Srdce jeho svaté Matky a všech svatých a abyste se ztratili v této propasti lásky, milosrdenství, pokory, čistoty, trpělivosti, podrobenosti a svatosti? (Coeur admirable, III, 2).
V tomto smyslu zpívejme společně latinsky modlitbu Otče náš.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
