Na dnešek připadá kulaté výročí jedné opomíjené události novodobých dějin. 23. srpna 1939 uzavřely smlouvu o neútočení dva totalitní státy. Německo a Sovětský svaz si tím mezi sebe rozdělily území Polska, které vzápětí svorně okupovaly. Každá strana si tak v rámci této dohody mohla nerušeně upevňovat svoje sféry vlivu, jak to diplomaticky smlouva nazývala. Obyvatelé Evropy tak před sedmdesáti roky koncem léta stanuli před chmurnými vyhlídkami mírové dohody. Ta byla jen předehrou k válce, která by v případě vítězství jen jedné z obou stran byla prohrou nejen pro Evropu.
Smutné 70. výročí taktické smlouvy dvou ideologických rivalů, může být příležitostí k zamyšlení nad oběma totalitními režimy 20.století či přesněji nad ideologiemi, které je inspirovaly. Nezřídka jsou podávány jako ideové protiklady, což tvrdí většinou vítězové onoho vzájemného střetu, ale někdy i ti, co se hlásí k poraženým. Dramatický dojem z jejich válečného střetnutí může snadno zakrýt nebo vytlačit na okraj pozornosti to, co mají oba totalitní režimy společného, totiž zrůdnou ideologii nenávisti, kterou byly poháněny, tzn. intelektuální blud, přesvědčující a svádějící svobodné lidi k likvidaci druhých lidí.
Obě ideologie zmíněných režimů se dovolávají pojmu socialismus. Je to náhoda? Jedna si libuje v přívlastku ?nacionální? a druhá v označení ?třídní?. Oba intelektuální bludy však mají společný cíl: nadchnout jednotlivce pro budování nové společnosti. Pro oba socialismy je však život konkrétního člověka hodnotou, kterou pouze ony samy v konkrétních případech udělují nebo odnímají.
Národní i třídní socialismus měly militantní charakter. Byly neseny dynamikami boje o život (struggle for life) za nastolení společnosti nového typu. Ideologickým pilířem této nové společnosti ? u obou socialismů - byly nové koncepce lidství a lidské společnosti. Pojmy árijská rasa nebo dělnická třída, nadčlověk či socialistický člověk představují jakési nové hypotetické druhy lidského rodu, které měly tvořit tuto novou společnost. Ideologická rétorika je průhledná. Jeden z Norimberských rasových zákonů tvrdil, že ?mezi těmi nejnižšími formami, jež se ještě nazývají lidmi, a našimi nadřazenými rasami, existuje větší vzdálenost než mezi těmi nejpodřadnějšími lidmi a nejvyvinutějšími opicemi?. Francouzský katolický filosof židovského původu Fabrice Hadjadj proto shrnuje (La profondeur des sexes: Pour une mystique de la chair. Paris, Seuil, 2008), že ?podstatou nacistické ideologie je spíše darwinismus než rasismus?, protože dělí lidský rod na druhy.
?Boj německé rasy za životní prostor?, ale i ?třídní boj proletariátu? zapadají do perspektiv Darwinovy hypotézy O původu druhů v aplikaci na dějiny lidské společnosti. Je to pokušení či pokus člověka aplikovat domnělou evoluční teorii na lidskou společnost? ?Tato idea univerzálního pohybu a změny ? říká k tomu Lenin ? byla vyhlášena na společnost dříve než byla dokázána v aplikaci na člověka? (Lenin, V.I.: Filozofické sešity. Sebrané spisy. Svazek 29, Svoboda, Praha 1988, s. 152). Dokázána? Vladimír Iljič měl za to, že ano, ale svými slovy narážel hlavně na to, že Marxův Manifest komunistické strany byl publikován o 12 let dříve než Darwinův spis O původu druhů. Marx i Engels chovali k Darwinovi rovněž otevřené sympatie.
Duchovní příbuznost obou socialistických ideologií je tedy zjevná. Oba levicové totalitní režimy, nacistický i komunistický, měly stejnou inspiraci a vyznačovaly se svéráznou antikatechezí, vzbuzující a vštěpující nepřátelství a nenávist člověka k člověku. Vše oděno do literární formy novodobých mýtů s vědeckým nádechem, které odlidšťují rozum a prosazují alternativní lidství, které nemá být obrazem Božím.
Dějinný neúspěch ideologických tyranií 20. století lze proto chápat jako určité vyvrácení Darwinovy teorie ve vztahu k lidskému rodu. Ostatně tato teorie je sama o sobě spíše jen temným proroctvím než zastaralým přírodovědeckým traktátem. Tam, kde existuje a funguje lidský rozum, platí přece jen jiné zákonitosti než ty Darwinovské. Sympatie k nim však může i nadále právem děsit. Kořeny brutálních ideologií se totiž sbíhají ve společné neznámé, ve skrytém iracionálním předpokladu, na kterém železná logika konstruuje zhoubné mystifikace; racionální pasti na lidskou svobodu či přesněji na neochotu člověka uznat svou závislost na stvořitelské lásce Boží.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
