Hrůzy Afriky jakými jsou obchod s lidskými bytostmi, bezohledné jednání nadnárodních podniků a nevládních organizací, drama dívek, které po odchodu z řeholních řádů někdy upadají do osidel prostituce, hýbou synodální aulou, která shromažďuje biskupské delegáty z celé Afriky. Bratrské prostředí, které se vyznačuje nefalšovaným africkým humorem, je někdy v ostrém protikladu k líčení pohnutých situací, s nimiž se má vyrovnávat tento biskupský summit, jehož se Benedikt XVI., pokud mu to jeho povinnosti dovolí, osobně také účastní. Aby byla respektována svoboda diskuse mezi biskupy jsou jednotlivá vystoupení zveřejňována, co do obsahu, ale nikoli, pokud jde o jména biskupů, kteří je přednesli. Předchází se tak tomu, aby jméno a obsah vystoupení skončily den poté na stránkách tisku, což by narušovalo důvěrnost nebo svobodu diskuse.
Mons. Joseph Bato´ora Ballong Wen Mewuda, mluvčí biskupské synody pro její frankofonní členy, zveřejnil některá dramatická vystoupení, jak je podalo 23 synodálních otců, kteří si vzali slovo během diskuse, která proběhla v úterý odpoledne a které se Svatý otec neúčastnil, protože připravoval svou katechezi na středeční generální audienci.
Na tomto zasedání byla nejvíce projednávána situace africké mládeže, protože biskupové si uvědomují, že církev se musí mnohem více zabývat tím, jak ji oslovit. Velmi často, zaznělo v aule, se mládež stává obětí fundamentalistických sekt. Zároveň bylo konstatováno, že pro biskupy je prakticky nemožné vyčíslit exodus africké mládeže, která odchází za lepším životem do ciziny, zejména na Západ. Vzhledem k této situaci míní biskupové, že mohou mladé lidi alespoň připravovat na to, jak se vyrovnávat s jinými kulturami a mentalitami a formovat je v duchu sociálního učení církve. Připustili, že ne všechno je v tomto směru negativní, protože někteří z těchto mladých lidí v zemích, které je přijmou, objeví nebo znovu objeví svou víru.
Jeden z biskupů nastínil dramatickou situaci některých mladých afrických katoliček, které z poněkud zvědavého zájmu o řeholní život odcházejí do Evropy, aby hledaly své štěstí v nějakém klášteře nebo řeholním společenství. V některých případech se dívka do řeholního života neintegruje, opustí komunitu a někdy potom skončí v pasti prostituce. Z tohoto důvodu, bylo potom vysvětleno v aule, stanovila biskupská konference Demokratické republiky Kongo, aby dívky, které chtějí vstoupit do řádového společenství, mohly tak učinit pouze tehdy, je-li dotyčný řád v zemi přítomen. Tímto způsobem se docílí toho, aby existoval nějaký stálý kontakt s africkou realitou pro případ, že dívka nechce pokračovat v řeholním životě. V jiných afrických zemích biskupové tuto praxi doporučují, byť ji nepřijali jako povinnost. V každém případě však, vydá-li se nějaká dívka do Evropy, aby tam vstoupila do určité řeholní komunity, potřebuje k tomu povolení od afrických církevních autorit, aby se pokud možno, co nejvíce předešlo tomuto typu problémů.
Jiní biskupové vystoupili s tím, že některé nevládní organizace, na Západě velmi obdivované, jsou ve skutečnosti zástěrkou skrytých nebo přímo utajovaných aktivit. Okupují africký kontinent pod záminkou nabídky humanitární pomoci, ale ve skutečnosti šíří ideologie. Mons. Ballong Wen Mewuda vysvětlil, že biskupové se výslovně nezabývali obsahem oněch ideologií, ale podotknul, že by se mohlo jednat o ty nevládní organizace, které propagují tzv. ?reprodukční zdraví? čili interrupce anebo jsou zástěrkou pro činnost různých sekt. V tomto smyslu jeden ze synodálních otců poukázal na článek publikovaný v časopise Jeune Afrique, který zveřejnil informace o některých guru, kteří se stávají odbornými poradci politiků nebo i prezidentů a přispívají tak k neblahým politickým rozhodnutím.
Různí biskupové, konkrétně čtyři, požádali, aby synoda pozvedla hlas proti činnosti nadnárodních podniků přítomných v Africe, které bezohledně drancují minerální bohatství země, lesy a zamořují vodu, čímž způsobují obrovské škody místnímu obyvatelstvu. Bylo konstatováno, že v některých zónách tyto podniky vykořisťují přírodní zdroje, ale nečiní nic pro výstavbu nových škol nebo nemocnic nebo pro zajištění pitné vody. Jiní synodální otcové žádali, aby bylo výslovně řečeno, že je to nejenom vinou nadnárodních podniků, ale také místních politiků, kteří jim umožnili vstup do země a neberou ohled na škody, které to přináší místnímu obyvatelstvu. Hovořilo se také o rostoucím vlivu Číny, která v mnoha afrických státech buduje silnice nebo veřejně prospěšné stavby výměnou za surovinové bohatství. Využívá přitom čínského personálu, který žije prakticky v otrockých podmínkách.
Jak je to v Africe většinou obvyklé, dramatické situace neodnímají biskupům naději a dobrou náladu. Předsedové synody, zejména kard. Arinze, nebo kard. Napier, arcibiskup Durban obvykle vyloudí na přítomných úsměv svými komentáři mezi jednotlivými vystoupeními synodálních otců. Když některý z biskupů skončí své vystoupení rychle a tedy ještě před odměřeným časem, je přijat silným potleskem, který není jen odměnou, ale povzbuzením k tomu, aby i následující synodální otec byl pokud možno, co nejstručnější.
V synodální aule dochází také k zábavným scénám každodenního života, když např. moderátor zasedání pronáší oznámení o nalezeném či zapomenutém solideu či cingulu některého ze synodálních otců. Papež se v takových situacích usmívá. Jinak respektuje metodologii synody, vystoupil pouze na začátku celého zasedání improvizovanou promluvou a na závěr jednotlivých zasedání spontánně pozdraví.
Z internetové agentury Zenit, 8.října
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
