V Itálii vyšla v těchto dnech kniha s pozoruhodným názvem
Mystika těla. Jde o překlad díla teprve 38 letého francouzského autora s arabským příjmením Fabrice Hadjadj, který je konvertitou ze židovství. Vyučuje filosofii na gymnáziu v Toulon, je ženatý, má dvě děti. Vatikánský rozhlas jej požádal, aby svou knihu přiblížil:
„Je těžké shrnout knihu o tři sta stranách. To je riziko žurnalismu, který převádí rozumové argumenty do série sloganů, ale pokusím se o to pomocí dvou tvrzení. Je třeba předeslat, že kniha nevychází z křesťanství, ale naopak, končí u něho. Kvůli větší srozumitelnosti tady však vyjdu od křesťanství a poukážu přitom jenom na dvě charakteristická tvrzení knihy.
První je to, že křesťanství není spiritualismus, nýbrž spiritualita vtělení. Neslibuje nesmrtelnost duše, na rozdíl od ostatních náboženství, ale slibuje vzkříšení těla a život věčný. Popřít toto, znamená popřít křesťanství. Proto v církvi, která je dějištěm vtělení, procházejí všechny svátosti skrze fyzický kontakt, nelze se např. zpovídat přes telefon. Kristus nás nabádá milovat bližního. Ale kdo je bližní? Bližním je ten, kdo je mi nablízku fyzicky. A já jsem zase povolán být v pohotovosti, být bližním fyzicky.
To je první tvrzení. Druhé je však neméně důležité a týká se sexuality.
Církev nezaujímá vůči sexualitě nějaký represivní postoj, ale naopak je její znalkyní a vybízí jít až k její podstatě, zatímco tzv. sexuální osvobození se soustavně snaží omezovat sexuální akt zaváděním latexových přípravků nebo kontaminováním těla chemickými produkty, které brání tomu, aby semeno oplodňovalo, přičemž semeno je právě k tomu stvořeno. Anebo se myslí na ženu bez dělohy? Je mimochodem zajímavé, že kontaminace přírody není dnes ani v nejmenším tolerována, ovšem právě jen s výjimkou toho, co se pouští do lidského těla. Ocitli jsme se v situaci soustavného mrzačení lidského těla technickou posedlostí. Technika za účelem dosažení rozkoše, technika umožňující nemít děti. Sex je tím omezován na pouhý spotřební úkon. Avšak církev, která - jak se říká - vydává zákazy, ve skutečnosti odebírá sexualitě překážky, aby otevřela přístup k transcedenci, směrem k transcedenci opačného pohlaví, transcedenci dítěte a tím k božské transcedenci. Církev ukazuje sexualitu jako přístupovou cestu k Bohu. Ten je neustále přítomen v manželském loži, ve kterém dochází k fyzické modlitbě, jedinečné svého druhu. Děti se dělají Bohu, tzn. aby z nich byly děti Boží.“
Přeložil Milan Glaser
La profondeur des sexes: pour une mystique de la chair , éd. du Seuil, 2008
Mistica della carne. Profondita dei sessi. Ed. Medusa, 2009.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
