Drazí bratři a sestry,
Dnes dopoledne bych rád pohovořil o mnišské hnutí, které mělo velký význam ve středověku a o kterém jsem se zmínil již v předchozích katechezích. Jde o Clunyjský řád, který měl v době svého největšího rozkvětu ve 12. století téměř 1200 klášterů, což je opravdu působivé číslo! V Cluny právě před (jedenácti sty) 1100 lety roku 910 byl aquitánským vévodou Vilémem Pobožným založen klášter, do jehož čela byl postaven opat Bernon.
Západní mnišství, které se rozvinulo o století dříve za svatého Benedikta, prožívalo v té době z různých příčin úpadek: nestabilní politická a sociální situace způsobená neustálými invazemi a devastacemi národů, které nebyly integrovány do evropského kontextu, rozšířená chudoba a zejména závislost opatství na místních panovnících, kteří kontrolovali všechno, co se nacházelo na územích patřících pod jejich kompetenci. V tomto kontextu bylo Cluny duší hluboké obnovy mnišského života, který chtělo přivést k jeho původní inspiraci.
V Cluny bylo znovu zavedeno dodržování Řehole svatého Benedikta spolu s několika dodatky, zavedenými již dříve jinými reformátory. Především byla zaručena ústřední role, kterou má v křesťanském životě zaujímat liturgie. Clunyjští mniši se s láskou a velkou pečlivostí věnovali slavení liturgie hodin, zpěvu Žalmů, velkolepým a slavnostním procesím, a zejména slavení mše svaté. Podporovali sakrální hudbu; chtěli, aby architektura a umění přispívaly ke kráse a vážnosti obřadů; obohatili liturgický kalendář zvláštními svátky jako je např. Památka věrných zemřelých ze začátku listopadu, kterou jsme pak přejali; a přispěli k rozvoji úcty k Panně Marii. Velká důležitost patřila liturgii, protože Clunyjští mniši byli přesvědčeni, že je účastí na nebeské liturgii. Mniši se cítili zodpovědní přimlouvat se u Božího oltáře za živé a zemřelé, protože mnoho věřících je naléhavě žádalo, aby na ně pamatovali v modlitbě.
Ostatně, právě proto si Vilém Pobožný přál zrod opatství v Cluny. Ve starobylé listině, která dokládá jeho založení, čteme: ?Touto donací ustanovuji, aby byl ke cti svatých apoštolů Petra a Pavla vybudován klášter řeholníků v Cluny, kde budou žít mniši podle Řehole svatého Benedikta (?) ať je vyhledávaným, úctyhodným útočištěm zbožnosti, modliteb a proseb, ať je všemi silami a s niterným zápalem hledán vytoužený nebeský život a k Pánu ať směřují ustavičné modlitby, vzývání a prosby.?
Aby bylo toto klima modlitby střeženo a oživováno, zdůraznila clunyjská reforma význam mlčení, jehož disciplině se mniši rádi podřizovali v přesvědčení, že ryzost ctností, po nichž toužili, vyžadovala vnitřní a stálou usebranost. Není divu, že klášter v Cluny byl záhy obestřen pověstí svatosti a že se mnoho dalších mnišských komunit rozhodlo následovat jeho zvyklosti. Mnozí panovníci a papežové žádali po opatech z Cluny, aby zavedli tuto reformu, takže se zanedlouho rozšířila hustá síť klášterů spojených s Cluny buď právními svazky ve vlastním smyslu anebo určitým druhem charismatické filiace. Takto se postupně rýsovala Evropa ducha v různých regionech Francie, v Itálii, Španělsku, Německu a Maďarsku.
Úspěch Cluny vyplýval především ze vznešené spirituality, která se tam pěstovala, ale závisel také na některých jiných podmínkách, které jeho rozvoji napomáhaly. Na rozdíl od dosavadní praxe byly klášter v Cluny a na něm závislá společenství vyňaty z jurisdikce místních biskupů a podřízeny přímo římskému papeži. Neslo to s sebou zvláštní vazbu k Petrově stolci a díky ochraně a povzbuzování Papežů se mohly rychle šířit ideály ryzosti a věrnosti, které clunyjská reforma prosazovala.
Kromě toho byli opati na rozdíl od jiných míst voleni bez zasahování místních světských autorit. Ve vedení kláštera v Cluny a v mnoha podřízených mnišských komunitách se střídaly osoby skutečně důstojné: opat Odon z Cluny, o kterém jsem mluvil v jedné katechezi před dvěma měsíci, a další velké osobnosti jako Emard, Majol, Odilon a zejména Hugo Veliký, kteří vykonávali svou službu během dlouhých období a zajišťovali stabilitu a rozšíření započaté reformě. Kromě Odona jsou ctěni jako svatí Majol, Odilon a Hugo.
Clunyjská reforma měla kladný vliv nejenom na vytříbení a probuzení mnišského života, ale také na život univerzální církve. Touha po evangelní dokonalosti byla totiž podnětem k boji proti dvěma vážným nešvarům, které sužovaly církev té doby: simonie, tzn. získávání pastoračních úřadů za odměnu, a nemorálnost světského kléru. Opati z Cluny a clunyjští mniši, kteří se stali biskupy a někteří dokonce papeži, se díky své duchovní pravomoci stali protagonisty impozantního díla duchovní obnovy. A nechyběly plody: kněžský celibát se opět začal ctít a žít, a byly zavedeny průhlednější procedury pro jmenování církevních hodnostářů. Důležité byly také výhody, které z klášterů inspirovaných clunyjskou reformou, vyplynuly pro celou společnost. V době, kdy se o chudé staraly pouze církevní instituce, byla usilovně praktikována charita. Ve všech domech existoval tzv. elemozinář, který se staral o cestující a poutníky, kněze a řeholníky, kteří byli na cestách, a především o chudé, kteří přicházeli žádat o potravu nebo přístřeší na přechodnou dobu. Neméně důležitá byla další ustanovení, prosazovaná z Cluny, typická pro středověkou společnost: tzv. ?Boží příměří? nebo ?mír Boží?. V době silně poznamenané násilím a duchem pomsty byla ?Božím příměřím? zajištěna dlouhá období klidu zbraní během určitých náboženských svátků a některé dny v týdnu. ?Mír Boží? požadoval pod hrozbou kanonických trestů respekt vůči bezbranným osobám a posvátným místům.
V povědomí národů Evropy tak sílil dlouhotrvající proces, který vedl ke stále jasnějšímu uznávání dvou základních prvků výstavby společnosti: hodnotě lidské osoby a primárního dobra - míru. Clunyjské kláštery disponovaly ze svých nadací rozsáhlým majetkem, který byl pilnou prací zužitkován a přispěl k ekonomickému rozvoji. Vedle manuální práce nechyběly také některé typické kulturní aktivity středověkého mnišství jako školy pro děti, vedení knihoven a skriptorií pro přepisování knih. Před tisíci lety, kdy byl v plném proudu proces formace evropské identity, přinesla tedy významný a cenný vklad tato clunyjská zkušenost, vyskytující se v rozsáhlých regionech evropského kontinentu. Poukazovala na primát duchovních dober; udržovala bdělost v zaměření k Božím věcem, k primátu Boha; inspirovala a favorizovala iniciativy a instituce prosazující humanistické hodnoty a vštěpovala pokojného ducha.
Drazí bratři a sestry, modleme se, aby všichni, kterým leží na srdci autentický humanismus a budoucnost Evropy, dovedli odhalit, docenit a bránit bohatý kulturní a náboženský odkaz těchto století.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
